Zachází s námi jako se zvířaty, stěžují si migranti na život v německém azylu

Hukeho studie je založena na rozhovorech, které vedl s žadateli o azyl v Brémách, Hesensku, Durynsku, Bavorsku, Braniborsku a Hamburku od října 2020 do února letošního roku. Problémem je, že azylová zařízení jsou přeplněná a počty běženců, kteří míří za vysněným lepším životem do Německa, rychle stoupají, píše Focus. Do konce září bylo přijato přibližně 100 tisíc žádostí, což je o 35 procent více než ve stejném období předchozího roku.

Výsledky Hukeho výzkumu byly nedávno zveřejněny ve zprávě vydané společností Pro Asyl. I když popsané zkušenosti nejsou reprezentativní a mnoho prohlášení migrantů nebylo podrobně zkontrolováno, výsledky průzkumu jsou velmi zarážející, píše Focus.

Působí to dojmem, že běženci nevidí Německo jako bezpečné útočiště, nýbrž jako banánovou republiku, či dokonce jako jakýsi nespravedlivý stát, píše se v analýze. V rozhovorech žadatelé o azyl vznášejí nejzávažnější obvinění, včetně rasismu, na adresu úředníků, policistů, či dokonce lékařů.

„Připadalo mi to jako vězení, jako bych byl v cele,“ popisuje žadatel ubytovnu v Brémách. „Lidé nevědí, co se děje uvnitř, je to jako Alcatraz v Bambergu,“ líčí migrant své ubytování a přirovnává ho k známému americkému vězení.

„Jen si otevřou dveře a vejdou. Aniž by klepali, přitom narušují soukromí. ... Ani se zvířaty se tak nezachází,“ uvádí další. Na nedostatek soukromí si stěžuje i další obyvatel azylového centra: „Pokoje nemají klíče, každý tam může vejít bez ohledu na to, že je někdo nahý, má sex...“

Běženci přicházejí s podstatně tvrdšími obviněními. Úředníci, policisté, bezpečnostní služba, a dokonce i lékaři jsou podle nich rasisté. Jejich jediným cílem je prý to, aby migranti opustili Německo.

„Se mnou jako s černochem ochranka nebo správce zachází velmi odlišně od toho, jak se zachází s ostatními,“ tvrdí jeden. „O doktorovi v táboře každý ví, že je rasista. Nechtěl nikoho ošetřovat, a když už někoho ošetřil, bylo to velmi povrchní a choval se neuvěřitelně nepřátelsky. Existuje mnoho případů, kdy byly děti vážně nemocné s různými typy zánětů, problémy s játry, ledvinami a podobně, ale nemohly do nemocnice. A následně měly velké problémy. To, že byl rasista, nebyl jen náš dojem, ale říkali to i zaměstnanci,“ popsal další migrant.

Jeden z běženců obvinil z rasismu i policisty. „Šel jsem za policistou a chtěl jsem s ním mluvit. Řekl: 'Drž hubu.' Odpověděl jsem: 'Proč bych měl být zticha? Protože jsem uprchlík?' 'Ano, protože jsi uprchlík. Sklapni!' řekl mi,“ popisuje migrant.

Problémy podle politologa začínají krátce po příjezdu do Německa, konkrétně při pohovoru se zaměstnanci Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (Bamf). Mnozí žadatelé o azyl si stěžují na nepřátelské zacházení ze strany úředníků. „Mluvili se mnou, jako bych, upřímně řečeno, nebyl ani člověk ... Nechtějí vás poslouchat ... Chtějí, abyste opustili Německo,“ popsal jeden. Další žena o svém slyšení v Bamfu řekla: „To nebyl rozhovor, to byl výslech. Nechápala jsem, co jsem udělala, že se ke mně chovají tak hrozně.“

Mnozí žadatelé o azyl pochybují o tom, že o nich rozhoduje právní stát. „Nevím, jestli v Bavorsku existuje zákon, který platí pro všechny. Vláda by měla prověřit činnost těch, kteří pracují jako státní zaměstnanci na úřadech. Mnoho z nich nedodržuje zákony. Dělají si jen to, co chtějí,“ řekl jeden z nich.

Mnozí z dotazovaných žadatelů o azyl si stěžují na život v azylových domech. Většině vadí omezený prostor, nedostatek soukromí, hluk, stres a někdy život ohrožující konflikty s ostatními obyvateli. „Jednou mi vyhrožoval spolubydlící, že mi uřízne hlavu,“ popisuje jeden migrant.

Další se bál o své osobní věci: „Nevíš, odkud ten člověk pochází. Někteří byli ve vězení a vy žijete v místnosti se zločincem. Kdykoli se jdete najíst, musíte si s sebou vzít notebook a dokumenty. Večer je spousta lidí opilých, konzumují drogy nebo se hádají.“

Jeden žadatel o azyl řekl, že se v ubytovně „téměř zbláznil“, protože tam nikdy nebyl klid a ticho. „Děti křičí, rodiny velmi hlasitě telefonují, poslouchají hudbu. To je děsivé. A proto mnozí duševně onemocní. “

Téměř všichni dotazovaní kritizovali také stravu. „Stojíme na jídlo ve frontě jako nějací vězni,“ stěžuje si jeden. „Pokud vám uvaří rýži, je tvrdá tak, že si vylomíte zub,“ popisuje další. „Děti jsou tam podvyživené, protože jídlo není bohaté na živiny a je pro ně i nepřijatelné,“ říká další.

„Pokaždé, když jsme vešli do jídelny, tam byla ochranka. Když si děti chtěly po večeři vzít kousek chleba, sklenici mléka nebo láhev džusu, aby to mohly později sníst, jídlo jim doslova vytrhli z rukou a hodili do koše,“ popsal další.

Průzkum politologa Nikolaje Hukeho nebyl tak důkladný, aby se pravdivost a oprávněnost všech obvinění daly prověřit. V předmluvě jeho analýzy je uvedeno, že rozhovory byly vedeny „pod dojmem traumatu, napětí a neustálého stresu“. Nicméně průzkum odkrývá problémy azylového řízení v Německu.