Článek
V hlavním městě se konala ohlášená shromáždění ke Dni boje za svobodu a demokracii v duchu plurality – až na deseti místech. Vyzněla oslavně i protestně. Výrazněji než loni se připomínal přehlížený fakt, že prologem k Listopadu byl pochod bratislavských studentů 16. 11. 1989.
Na Slovensku vymazávají Dubčeka z dějin ti, kteří se po jeho zádech dostali k moci
Jeho účastníci tehdy požadovali nejen zásadní školskou reformu, ale i svobodu a demokracii a propuštění politických vězňů. Skončil bez násilí a byl de facto prvním dialogem s mocí, když se studenty přišel diskutovat tehdejší ideologický tajemník ÚV KSS.
Peter Weiss
Svědectvím této události je kniha Študentský prológ k Nežnej revolúcii, která obsahuje vzpomínky jejích přímých účastníků. Letos 16. listopadu na náměstí Svobody, předtím Gottwaldově náměstí, v připomínce této události skandovaly stovky studentů spolu s učiteli „Za svobodné školy. Novela je špatná, žádáme její stažení! Zastavme tu šaškárnu! Odstoupit“.
Slovenský ministr navrhuje lockdown. Aby mohly být Vánoce bez přísných opatření
Šlo o protest proti návrhu vysokoškolského zákona, nejen rektoři a děkani, ale i studenti pokládají za útok na jeden ze základních výdobytků Listopadu – akademickou samosprávu.
Z hlediska vzpomínek na reálný průběh událostí byl zajímavý galavečer Listopad 1989–2021 vysílaný 16. 11. RTVS. Kromě jednoho krátkého záběru na Alexandra Dubčeka o něm celý večer nepadlo ani slovo.
A to navzdory tomu, že jako jediný z opozice byl 17. listopadu v Praze na Národní třídě, kde ho „sebrala“ StB, že právě on nejvíc mobilizoval lidi, aby přišli na náměstí SNP, že dav nejen v Bratislavě, ale i v Praze provolával „Dubček na Hrad“, že v den generální stávky 27. 11. 1989 sama Veřejnost proti násilí (VPN) umístila na tribunu velký plakát s Dubčekovou podobiznou, na kterém stálo „Dubček na Hrad“, že navzdory tvrdému zápasu o post prezidenta jako předseda Federálního shromáždění dokázal vytvořit s Václavem Havlem tandem, symbiózu disidentského a osmašedesátnického odporu.
Čaputová: Roste generace bez zkušenosti s totalitou
Jeho roli v sametové revoluci nepřipomněli ve vystoupeních ani nejvyšší ústavní činitelé. Člověk si mimoděk vzpomněl na známou fotografii Klementa Gottwalda z 25. února 1948, kdy s Clementisovou beranicí na hlavě vyhlašoval vítězství, jenže Clementis byl z této ikonické fotografie poúnorového režimu poté, co ho popravili, vymazaný.
Na Slovensku takto potichu vymazávají Dubčeka z dějin ti, kteří se po jeho zádech dostali k moci.
Co vypověděla dvojice sněmů
Strana Směr-SD uspořádala právě 17. listopadu sněm. Hned po jeho ukončení šli delegáti k Dubčekově bustě u budovy Národní rady Slovenské republiky.
Robert Fico před davem příznivců poukázal na porušování ústavy, principů právního státu a základních lidských práv vládní koalicí a státními orgány, které ovládá. Opětovně kritizoval prezidentku Zuzanu Čaputovou za zmaření referenda o vypsání předčasných voleb.
Pellegrini s Ficem se teď perou o stejného voliče
Peter Pellegrini, předseda preferenčně nejsilnější strany – Hlas-SD, ve vystoupení před veřejností označil za hanbu, že 32 let po Listopadu se lidé musejí domáhat základního ústavního práva, a vyzval vládní koalici, aby v prosinci dala do legislativního procesu návrh na změnu ústavy, která umožní referendum o předčasných volbách.
Demonstrativně ve stejný den jako Směr zorganizovalo první veřejný sněm také hnutí OĽaNO expremiéra Igora Matoviče a předsedy vlády Eduarda Hegera.
Nejnedůvěryhodnější slovenský politik Matovič v projevu zdůraznil, že sněm je pořádán v tento den proto, neboť nechtěl dovolit, aby Směr pošpinil odkaz 17. listopadu. Zopakoval, že OĽaNO musí dosáhnout toho, aby se mafie už nikdy více nevrátila do vlády.
Autor je bývalý slovenský politik a diplomat