Článek
Mair u soudu prohlásil, že je nevinen, nepředložil ale žádné důkazy na svou obhajobu a nezmínil ani polehčující okolnosti. Před soudem na otázku, jak se jmenuje, odpověděl: „Jmenuji se Smrt zrádcům, svobodu Británii.”
Žalobci se důkazy hledaly snadno, protože k vraždě došlo za bílého dne v Londýně a u vraždy političky a těžkého zranění náhodného kolemjdoucího, který Coxové přispěchal na pomoc, bylo mnoho svědků. Ti vypověděli, že Mair při útoku křičel „Britain First”, tedy nacionalistické heslo, které by se dalo přeložit jako „Británie na prvním místě”.
Porota uznala Maira vinným z vraždy, z těžkého ublížení na zdraví, z držení zbraně za účelem spáchání trestného činu a z držení útočné zbraně.
Jo Coxová na londýnské charitativní akci na začátku června
Coxová podporovala setrvání Británie v Evropské unii a bojovala také za práva uprchlíků.
Řada komentátorů se po vraždě domnívala, že tragédie by mohla přimět některé voliče, aby se v referendu postavili proti brexitu. Většina hlasujících ale nakonec požadovala odchod země z evropského společenství.