Článek
Ve snaze stabilizovat eurozónu se Francie, Německo a 21 dalších zemí rozhodlo dát dohromady smlouvu, která by znamenala přísnější dohled nad národními rozpočty a nakročení k fiskální unii. Británie rovnou oznámila, že zůstane mimo. [celá zpráva]
Rozhodnutí premiéra Davida Camerona vyvolalo ve vlasti poprask. „Británie v izolaci,“ hlásaly titulky na internetu a moderátorka stanice BBC v rozhovoru s ministrem zahraničí William Haguem žádala vysvětlení, jak se mohla Cameronova delegace takto předem vzdát možnosti ovlivňovat další dění. „Tak to není,“ vysvětloval šéf diplomacie s tím, že do dění v EU mají nadále co mluvit všechny členské státy, ovšem Británie se rozhodla chránit vlastní finanční trh. Žádná izolace Londýna podle něj nehrozí.
Trhlina se rozšiřuje
Dvě desetiletí po uzavření maastrichtské smlouvy, která zahájila proces vzniku jednotné evropské měny, se však nepochybně tektonické desky Evropské unie posunují podél zlomu, který je rozděloval vždycky - podél kanálu La Manche, upozornil Economist.
Tváří v tvář finanční krizi se musí eurozóna pevněji integrovat, což znamená ztrátu určité části národní suverenity a její převedení na unii nebo jinou centrální řídící instituci. Británie, která si už dávno zajistila právo se do eurozóny nezapojit, nechá země se společnou měnou jít svou vlastní cestou.
Zda dohoda dokáže euro stabilizovat, je otázka. Zvláště pro Francii, která čelí hrozbě snížení ratingu, je ale summit velkým politickým vítězstvím. Prezident Nicolas Sarkozy je už dlouho příznivcem vytvoření menší skupiny v rámci eurozóny, jakéhosi jádra, bez nevypočitatelných Britů, Skandinávců a států východní Evropy. A chtěl, aby toto jádro fungovalo na mezivládní bázi, tedy aby bylo koordinované spíše politiky než nadnárodními evropskými institucemi. Tím by Francie, a prezident Sarkozy zvláště, mohli zvýšit svůj vliv.
Spokojený Sarkozy
Sarkozy na obou frontách značně pokročil. Na ranní tiskové konferenci se tak horko těžko snažil zakrývat škodolibou radost, když oznamoval, že dohoda sedmadvacítky ztroskotala kvůli britským obstrukcím. "Nemůžete mít opt-out a pak se chtít podílet na diskusích o euru, o které jste nestáli a které jste dokonce kritizovali," sdělil francouzský prezident novinářům.
Co bude mít z výsledku bruselského jednání Británie, zatím moc jasné není. Trvalo dobrou půldruhou hodinu, než se po Sarkozyho vystoupení odhodlal před novináře s vysvětlením předstoupit i britský premiér Cameron. Svoje veto přitom obhajoval jako "složité, ale nutné rozhodnutí" vzhledem k britským zájmům - zejména vzhledem k finančnímu sektoru.
Británie došla k závěru, že Evropská komise, považovaná obecně za baštu liberalismu, vydává nejrůznější opatření omezující finanční trh, a tedy nepřátelská vůči londýnskému finančnickému centru City, pod vlivem francouzského komisaře pro vnitřní trh Michela Barniera. Přitom všechna nová pravidla začala platit s britským souhlasem. Možná nebylo ani příliš taktické to, že se Británie prala za práva finančníků, kteří jsou teď mezi veřejností velmi nepopulární. Stejně jako ostatním delegátům na summitu i Cameronovi ovšem výrazně zužovalo manévrovací prostor domácí dění, nepochybně hlavně tlak ze strany tvrdého jádra jeho konzervativců.
Cameron tvrdí, že rozdělení Evropy ho nijak neděsí. Unie se prý vždycky pohybovala vpřed různými rychlostmi a on je rád, že Británie není součástí eurozóny ani schengenského prostoru. Zda bude ostrovní království opravdu profitovat z toho, že se vyhne placení daní z finančních transakcí, se teprve ukáže. Možné jsou obě varianty, protože britská izolace může paradoxně vést k tomu, že se některé transakce přesunou z Londýna třeba na burzy v Paříži nebo Frankfurtu.
