Článek
„Nyní se rozhodujeme, kde by (DNA) banka měla být,“ uvedl Eugenijus Peikštenis, poradce litevského Střediska pro studium genocidy a odboje, které stojí za touto iniciativou společně se Státní službou soudního lékařství a Litevským policejním střediskem forenzních věd.
V části EU přetrvává naivita ve vztazích k Rusku, varoval litevský ministr před propagandou Moskvy
Litva po rozpadu ruské carské říše nejprve získala samostatnost, za druhé světové války se však stala jednou z obětí sovětsko-německého paktu Ribbentrop-Molotov. Na základě jeho tajného dodatku Rudá armáda obsadila v roce 1940 Litvu a celé Pobaltí. V roce 1941 okupoval litevské území nacistický wehrmacht, o tři roky později se země znovu stala součástí Sovětského svazu. Nezávislost Litva získala zpět v roce 1990.
Rusko odmítlo odškodnit pobaltské státy za sovětskou okupaci
Protisovětského odboje se v letech 1944 až 1953 účastnilo přes 50 tisíc litevských partyzánů. Při započítání členů podzemních organizací a také jejich podporovatelů čítalo hnutí na 100 tisíc lidí, podotkla LRT. Sovětské bezpečnostní složky přes 20 tisíc účastníků odboje zabily. Na základě rozkazu z Moskvy v roce 1946 je pohřbívaly tajně v neoznačených hrobech.
Podle Peikštenise může pátrání po ostatcích všech partyzánů trvat ještě desítky let, přičemž jejich příbuzní jsou často v pokročilém věku. Pracovníci Střediska pro studium genocidy a odboje proto už odebrali vzorky DNA několika příbuzným někdejších partyzánů a v současné době je uchovává Státní služba soudního lékařství. Tyto vzorky by se jednou měly stát základem plánované banky DNA.