Článek
Konference potrvá do 18. prosince a pozvání přijalo více než 100 šéfů států a vlád. Česko vyšlalo celkem 25 politiků, přičemž závěrečného vrcholného jednání se zúčastní premiér Jan Fischer.
V Kodani by měl být položen základ globální dohodě, která by vstoupila v platnost 1. ledna 2013. Jednání ale zatím brzdí nedořešené spory mezi průmyslově vyspělými a rozvíjejícími se zeměmi. Hlavní otázkou zůstává, jaké limity si státy nakonec stanoví a kolik peněz budou vyspělé ekonomiky ochotny nabídnout rozvojovému světu.
Optimismus vzbudily závazky velkých znečišťovatelů - Číny, Indie a Spojených států - do roku 2020 výrazně omezit produkci skleníkových plynů. Obavy naopak působí vědecký skandál, naznačující manipulaci s daty na podporu teorie globálního oteplování.
Svět čeká oteplení ne o dva, ale o 6 stupňů
Málokdo už ale očekává, že summit přinese konkrétní závaznou dohodu o globálním omezení emisí skleníkových plynů. Místo dokumentu, který by účinněji než končící Kjótský protokol zavázal signatáře k razantním opatřením k odvrácení hrozby klimatických změn, je na obzoru jen obecná dohoda, další v řadě nezávazných prohlášení.
„Evropa přišla se smělými cíli, ale vinou vnitřní nejednotnosti zejména ohledně nákladů na protiemisní opatření a výši příspěvků do fondu na pomoc rozvíjejícím se zemím se na klimatickém poli ocitá stále zřejměji na vedlejší koleji,“ napsal International Herald Tribune.
Paradoxně jsou to dva největší světoví znečišťovatelé, USA a Čína, kdo udává tón přípravným debatám, soudí list. Obě země si odmítají vytýčit jasným číslem vyjádřený cíl, což je pro řadu dalších aktérů mnohem přijatelnější než konkrétní závazný dokument. Každý se chce zavázat jen k „významnému snížení“ emisí, nikdo ale neřekne, o kolik a do kdy.
„Bude-li v Kodani dosaženo jen obecné dohody, nebo závazky nebudou plněny, nečeká nás oteplení o dva či tři stupně, ale o pět až šest stupňů,“ varovala Corinne Le Querreová z vedení GCP ve studii v časopisu Nature.
Bezpečná hranice je překročena
Už v minulých letech se světová vědecká komunita shodla na stanovení bezpečné hranice, kdy ještě bude možné odvrátit těžko předvídatelné globální klimatické změny. Vyjádřena v koncentraci oxidu uhličitého je to 350 ppm. Ta je ale už překročena, poslední měření ukazují, že v atmosféře připadá 389 ppm (částic CO2 na milión ostatních).
Druhým vyjádřením bezpečné hranice je zvýšení teplot nejvýše o dva stupně. I ta je ale ohrožena, jak ukázal čerstvý výzkum Global Carbon Project (GCP).
Emise dál stoupají
Emise, místo aby klesaly, v letech 2000–8 stouply o 29 procent. Podle GCP růst představují v naprosté většině emise z rozvíjejících se ekonomik, ale ze čtvrtiny jde o výrobu spotřebního zboží pro vyspělé země. Ještě do roku 2002 emise stoupaly asi o procento ročně, pak ale už o tři procenta – především v důsledku rozvoje Číny.
Až loni krize čísla trochu srazila. Letošní bilance má být dokonce negativní (–3%), ale už příští rok mají podle GCP i podle Mezinárodní agentury pro energii opět růst jako před krizí. Le Querreová varuje, že tímto tempem se naše planeta oteplí o šest stupňů už do konce století.
Ne všichni přední klimatologové tento katastrofický pohled sdílejí. Richard Betts z britského MetOff nezpochybňuje údaje GCP, ale varuje před jejich přílišným zevšeobecňováním. „Roční výkyvy globální ekonomiky mají nepochybně efekt na globální změny, ale nemyslím, že je už teď možné vyvozovat, že jde o dlouhodobý trend. Ale necháme-li emise stoupat, je velká pravděpodobnost, že se dostaneme k oteplení o čtyři stupně nebo i o víc. Chceme-li zůstat pod dvěma stupni, je třeba říct, že na to máme už jen několik let,“ shrnul.