Článek
V České republice vrcholí konflikt kolem sochy sovětského maršála Ivana Koněva v Praze. Jak hodnotíte snahy o odstranění sochy?
Česká republika jde často opožděně za evropským a světovým vývojem. Největší sochu Stalina dokončili v Praze v době, když už Stalina kritizovali i v samotném Sovětském svazu. Pak jen hledali způsob, jak se sochy zbavit. Dnes Česká republika nezaregistrovala změnu trendu, že Rusko už není až tak velký nepřítel, a především není jasné, jak to bude pokračovat v budoucnu. A Češi za této situace začínají s Koněvem.
Socha maršála Koněva
Historicky je to, mírně řečeno, nevděčné. Vždyť Koněv opravdu velel operaci na osvobození Prahy a velel také karpatsko-dukelské operaci na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Nebýt jí, Němci by povstání potlačili za týden.
Petříček: Smlouvu s Ruskem dodržíme, Koněv může stát i jinde
A pokud dojde k přemístění sochy?
Tak se budou stydět stejně, jak se styděli za zmíněnou sochu Stalina. Pak možná postaví sochu Putinovi.
Na Slovensku není žádná Koněvova socha ani jeho památník.
Je to hanbou Slovenska. Jak jsem říkal, vždyť právě on velel karpatsko-dukelské operaci. Před rokem jsem napsal dopis primátorovi Banské Bystrice a vedení Banskobystrického kraje, aby dali postavit sochu Koněva právě v Banské Bystrici, která byla centrem povstání.
Můj návrh byl zamítnut. Asi to potřebuje další desetiletí, než bude na Slovensku postavena Koněvova socha. Banská Bystrica nebo Dukla by si mohla vyžádat tu pražskou sochu.
Nehrozí v případě odstranění sochy, že Rusko se odmítne starat o památníky československých legionářů?
Nejenže se přestanou o ně starat, ale mohou je rovnou odstranit.
Jak hodnotíte připojení Krymu k Ruské federaci?
Byl to zákonitý krok. Mimochodem, v asi třiceti zemích existují Kluby přátel Krymu, tedy současného ruského Krymu. Byl jsem zvolen předsedou koordinačního výboru Klubů přátel Krymu. Na Krym jezdím dvakrát do roka. Krym byl vždy ruský. Byli tam částečně Ukrajinci a krymští Tataři, ale vždy byl převážně ruský. Chruščov daroval Krym Ukrajině. Představte si, co by se stalo, kdyby byl Husák daroval Moravu Slovensku?
Navíc Sevastopol na Krymu je největší vojenská základna ruského námořnictva v Černém moři, která brání jižní hranice Ruska. V rámci budapešťského memoranda z roku 1994 se Ukrajina vzdala jaderných zbraní a ostatní státy se zavázaly, že garantují územní celistvost Ukrajiny. Ze strany Ruska však nedošlo k porušení tohoto memoranda, protože Krym nejdříve vystoupil z Ukrajiny.
Po anexi Krymu zavedl Západ protiruské sankce.
Byl to politický krok, protože Západ si myslel, že tak dostane Rusko na kolena. Nedostal, právě naopak. Rusko vyhlásilo sankce vůči Západu a to pomohlo například ruskému potravinářskému průmyslu, protože najednou zmizela konkurence. Rusko je natolik velký stát, že takové sankce zvládne. Co si Západ o sobě vůbec myslí? Už v roce 2015 dosáhly země BRICS (Brazílie, Rusko, India, Čína a Jižní Afrika - pozn. redakce) vyšší ekonomický objem, jako státy G-7, a to jsou největší ekonomiky Západu.
Má Rusko zájem na destabilizaci Evropské unie? Objevily se informace, že některé protestní strany, třeba francouzské Národní sdružení či maďarský Jobbik, platí Moskva.
O tom pochybuji. Rusové zdůrazňují, že mají zájem na stabilní Evropské unii, která by pro Rusko byla výhodným partnerem. Jenže v Unii platí pravidlo, že i malé rusofobské státy, jako jsou například pobaltské státy, mohou zablokovat některá partnerská rozhodnutí EU vůči Rusku. Pak je Rusko téměř nuceno nejednat s Evropskou unií, ale přímo s jednotlivými státy.
V této souvislosti říkáte, že Německo a Francie se s Ruskem sbližují. Jak se to projevuje?
Z ekonomického hlediska spojení ruských přírodních zdrojů a západoevropské technologie by mělo velký význam pro obě strany. Spojené státy z Evropy postupně odchází. S hlavním problémem Evropy, kterým je problém migrace, Spojené státy stejně Evropě nepomohou. Právě naopak, oni tento problém zhoršovaly. Pokud by Rusko a Evropská unie táhly za jeden provaz, bylo by to oboustranně výhodné. Jde jen o to, kdy si to evropští politici uvědomí.
