Článek
„Budeme dál stát za Ázerbájdžánem. Toto je velký úspěch a vítězství pro Ázerbájdžán. Území, která byla po třicet let okupovaná, byla osvobozena,“ řekl ministr zahraničí Çavuşoğlu na tiskové konferenci po setkání s kyrgyzským ministrem zahraničí Ruslanem Kazakbajevem.
SPECIÁL: Karabach – Bitva o Černou zahradu
K vítězství v Náhorním Karabachu si telefonicky popřáli i turecký prezident Recep Tayyip Erdogan a ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev. Alijev opět poděkoval Erdoganovi a tureckému lidu za politickou a morální podporu ve válce, která propukla 27. září a v níž ázerbájdžánské síly od počátku postupovaly.
Podpora nejen morální a politická
Nešlo však jen o morální podporu, ázerbájdžánská armáda hojně využívala vedle staré sovětské techniky i turecké zbraně, zejména útočné drony Bayraktar, které se používaly při náletech na oblast Náhorního Karabachu.
Ázerbájdžánci v Baku slaví vítěství ve válce
O vítězství mluvil i mluvčí tureckého prezidenta İbrahim Kalın, který zmínil i podporu armádě. „Karabach je nyní svobodný. Karabach je Ázerbájdžán. Turecko zůstane na ázerbájdžánské straně na poli i u stolu,“ uvedl na Twitteru.
Podobná prohlášení po konci válek v posledních letech obvykle nezaznívají, naopak se vítá mír. Turecká rétorika tak připomíná doby imperiálních politik konce 19. století.
Složitý mezinárodněprávní spor
Ázerbájdžán tvrdí, že Náhorní Karabach nezákonně okupovaly od konce války s Arménií v roce 1994 arménské jednotky. Hají se tím, že Náhorní Karabach byl za Sovětského svazu součástí Ázerbájdžánské SSR a hranice svazových zemí se nemohly při odchodu ze SSSR měnit. Arménie ale připomíná, že Náhorní Karabach, reálně obývaný převážně Armény, byl autonomní oblastí - a autonomní oblasti si mohly vybrat, zda chtějí být součástí nově vzniklých státních útvarů, nebo ne. V referendu v Náhorním Karabachu se obyvatelé vyslovili pro samostatnost, ale jejich Republika Arcach nebyla nikdy uznaná.
Ázerbájdžánská vlajka na označení města Šuša
Za okupované proto lze označit jen okresy přilehlé k Náhornímu Karabachu, které k němu byly připojené za války v letech 1988 až 1994. Azerové však dobyli i město Šuša, které se nachází na území Náhorního Karabachu a je jen 15 km od jeho správního střediska Stěpanakertu. Už plánují, jak je využijí, chtějí z něho udělat turistickou atrakci.
Prohra Arménů
Příměří vyvolalo odpor části Arménů, protože počítá s tím, že demarkační linie je na místě fronty a ázerbájdžánské síly se nestáhnou za pozice stanové dohodou o příměří z roku 1994. Rusko ovšem počítá s tím, že pod arménskou kontrolou zůstane Lačinský koridor, který umožňuje spojení Nahorního Karabachu se zbytkem Arménie. Ázerbájdžán ale bude mít na oplátku volnou cestu do oddělené enklávy Nachičevan, která byla původně také obývaná převážně Armény.
Ruská vojenská transportní letadla přivedla do Náhorního Karabachu vojáky z mírových sborů
Příměří zprostředkovalo Rusko a bylo uzavřeno den poté, co se Ázerbájdžánci omluvili, že sestřelili v oblasti ruský bitevní vrtulník Mil Mi-24 monitorující dění v oblasti. Posádka byla zabita.
Ruští vojáci také budou dohlížet pět let na dodržování příměří. Turecko by se do monitorování rádo zapojilo, ale dohoda o příměří Ankaru nezmiňuje. Çavuşoğlu však o případném zapojení tureckých jednotek mluvil se šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem.
Zan ruských mírových sborů v Náhorním Karabachu
Je ovšem otázkou, zda Turecko, které otevřeně podporuje jednu ze stran konfliktu, může dozírat na příměří. Turecký ministr obrany Hulusi Akar zdůraznil podle listu Hürriyet, že Ankara bude stát za Ázerbájdžánem během procesu, kdy se vrátí pod kontrolu Azerů veškerá území, která Baku považuje za okupovaná: „Blahopřejeme k vítězství našim ázerbájdžánským bratřím a sestrám, kteří vedli spravedlivý boj za opětovné získání svého vlastního území, které bylo okupováno skoro třicet a aby ukončily barbarské arménské útoky.“
Azerové jsou Turkům blízce příbuzní, jde o turkický národ, jehož jazyk je s turečtinou do velké míry vzájemně srozumitelný.