Článek
Starší muž, který nemá legitimaci sociální demokracie (SPD), se pak hlásí o slovo.
„Přišel jsem se kouknout, jestli je důvěryhodný,“ pronáší bez rozpaků směrem k řečníkovi, šéfovi Jusos, mládežnické organizace SPD, a členu nejužšího stranického vedení. „A je?“ zajímá se moderátorka. „Je,“ potlesk. „Jinak špičkám SPD nevěřím ani slovo,“ podotýká tazatel.
Nic z toho nevyznívá jako otázka, spíš jako postoj. Poselství z něho vychází nedvojsmyslně: soc. dem. by obměna na hrotu jedině prospěla.
Co hulil, táže se spolustraník
Kühnert počátkem května v týdeníku Die Zeit předestřel svou vizi, jak by mohla vypadat postkapitalistická společnost. Počítá mj. s kolektivizací soukromého vlastnictví včetně obřích koncernů, jako je automobilka BMW či zákazem pronájmu bytů na zisk.
„Vše, co jsem řekl, myslím zcela vážně. Kapitalismus se začlenil do příliš mnoha oblastí lidského života. Takto nemůžeme dále pokračovat,“ nenechal enfant terrible německé politiky nikoho na pochybách, kam až by chtěl zajít.
Mladý muž, jehož veřejnost nevídá jinak než v mikině či košili vytažené z džínsů a v bílých teniskách, to schytal ze všech stran. Pravice si na něm smlsla. Linda Teutebergová (38), generální tajemnice liberální FDP, ho veřejně peskovala: „Měl by si přečíst godesbergský program (SPD se na sjezdu v Bad Godesbergu v roce 1959 zřekla třídního boje – pozn. Práva), namísto aby hltal Karla Marxe“.
Publicista Hans-Ulrich Jürgens (67) v týdeníku Der Stern připomněl, že firma BMW v roce 2018 vyplatila každému zaměstnanci 9175 eur (235 800 korun) jako podíl na zisku. Levicový deník TAZ okamžitě kontroval námitkou, že velcí akcionáři BMW si vydělají za půlhodiny víc než německý policista za rok.
Uvnitř mateřského uskupení sklidil pískot i potlesk. „Co hulil? Určitě nic legálního,“ nebral si servítky Johannes Kahrs (55), dlouholetý poslanec Spolkového sněmu v barvách soc. dem. Sigmar Gabriel (59), vlivný expředseda SPD, Kühnerta přirovnal k Donaldu Trumpovi (72), protože se stejně jako šéf Bílého domu upjal výhradně k mediálnímu efektu a vlastnímu egu.
Naopak za zastánce si vzala slovo Katarina Barleyová (50), spolková ministryně spravedlnosti, jež vede kandidátku SPD do eurovoleb. Kühnertova rozbuška podle ní podnítí celospolečenskou diskusi, a navíc šéf Juso mívá v popisu práce předestírat provokativní témata. „Překvapivě mnoho soudruhů, především mladších, částečně či plně sdílí Kühnertův pohled na budoucnost,“ nepřehlédl týdeník Der Spiegel.
Návrat ke kořenům?
Představy šéfa Jusos nevypučely zčistajasna. Přinejmenším část SPD otáčí nepokrytě kormidlem doleva ve zjevné snaze zbavit stranu image uskupení, jež spíš dokáže hájit zájmy učitelů, lékařů, umělců, migrantů, třetího pohlaví a jakékoli menšiny, případně pseudomenšiny, než těch, kdo se živí fyzickou prací.
Za zvuku fanfár, obrazně řečeno, se strana letos na jaře rozloučila s dědictvím po svém posledním kancléři Gerhardu Schröderovi (74). Pro zpřísnění a krácení dávek z roku 2002 se vžil termín Hartz IV. SPD připravil o voličské zázemí v tradičních baštách, především v „rudém“ Porúří, kde se hlasy pro ni dědily z otců na syny.
Levicové křídlo už rok připravuje R2G, tedy rot-rot-grün, budoucí vládní koalici složenou z SPD (červená), Levice (rudá) a zelených na celostátní úrovni. Průzkumy věští trojici dohromady 45 procent hlasů, takže potřebují jen dva, tři body.
Kdyby v neděli sociální demokracie ztratila vládu v Brémách, městě na úrovni spolkové země, a v eurovolbách skončila až třetí za konzervativní CDU/CSU a Zelenými, současná berlínská velká koalice CDU/CSU by se zachvěla. „Něco by se muselo stát,“ přitakává Kühnert.