Článek
Svůj výklad odůvodnil tím, že nacistické Německo podporovaly jednotky dalších států, zejména italské, rumunské, maďarské a finské, ale taky slovenská Rychlá divize. A útoku prý napomáhaly i okupované evropské země, které musely pro třetí říši vyrábět zbraně.
Podle Baraněce není přesná ani obligátní sovětská fráze o „vítězství sovětského lidu nad fašistickým Německem“. „Vždyť v roce 1941 SSSR nenapadlo jen Německo, ale všichni jeho evropští komplicové, chcete-li hitlerovská Evropská unie,” napsal.
„Jen pět evropských zemí se oficiálně nepodílelo na tažení na východ. Švédsko, Švýcarsko, Portugalsko, Turecko a Španělsko (s to s velkou námitkou, protože španělská dobrovolnická Modrá divize bojovala s Rudou armádou a byla mnohokrát poražena a v roce 1943 rozpuštěna). Zbytek Evropy poslal své hordy a techniku s führerem,“ pokračoval plukovník.
Před 75 lety skončila v Evropě druhá světová válka. Němci kapitulovali dvakrát
Už tady se však mýlí, nějak opomněl, že proti Hitlerovi celou dobu bojovala Velká Británie, která byla spojencem SSSR a dodávala mu zbraně.
Plukovník navíc zařadil mezi země podílející se na útoku na Sovětský svaz i porobené národy, které musely dřít na hitlerovské okupanty včetně zemí, které tehdy ani neexistovaly. Československo se rozpadlo a okleštěné Čechy a Morava se staly protektorátem, zatímco západní část Polska byla změněna v generální gouvernement pod přímou německou správou.
Plukovník si stěžuje, že se Sovětský svaz po vítězství „styděl“, takže nepřipomínal evropským zemím, že tisíce jejich občanů bojovaly na straně Hitlera nebo že zásobovaly wehrmacht potravinami a zbraněmi.
Nepravdy vycucané z prstu
Baraněc vyzývá, aby se nezapomínalo na historickou pravdu a připomínalo se, kdo bojoval proti SSSR v zákopech s Hitlerem a které země ho zásobovaly. Zmiňuje divize SS z kolaborantů z různých evropských zemí, mezi nimiž bylo i Nizozemsko, Belgie, Lotyšsko, Estonsko či Francie.
Zcela vážně zmiňuje i jakousi „československou dobrovolnickou goralskou legii“, přitom v té době Československo neexistovalo, nacisté je zcela odmítali a goralové byli v Polsku. V generálním gouvernementu bylo v roce 1942 plánováno ustavení Goralische Freiwilligen Waffen SS Legion, do které bylo přijato asi 200 dobrovolníků, ale většina dezertovala nebo byla totálně nasazena, členy zbraní SS se stalo jen pár jednotlivců.
A co se týká protektorátu, až 5. března 1945 byla založena kolaborantská česká dobrovolnická svatováclavská rota, ale ta do vypuknutí pražského povstání nedokončila ani výcvik a přihlásilo se do ní všehovšudy 77 lidí. Plukovník zřejmě čerpal z ruské verze wikipedie, která ji spojuje s Československem stejně jako 24. horskou divizi SS „Karstjäger“, jež byla mezinárodní, ale žádní Čechoslováci v ní nebojovali.
Hřibův výrok o příjezdu Rudé armády do svobodné Prahy? V zásadě správný, říkají historici
Vynucené dodávky Hitlerovi se připomínají, pomoc Západu opomíjí
Plukovník uvádí, že Česko dodalo Německu 1,4 milionu pušek a pistolí, 62 000 kulometů, 4000 děl a minometů, 1582 letadel, 1682 tanků. Nezmiňuje ale, že části zbraní se Německo zmocnilo, když okleštěné Čechy a Moravu okupovalo 15. března 1939, a další byly vyrobeny na základě nařízení vedení třetí říše, které protektorát ovládalo, a loutková vláda Emanuela Moravce musela plnit, co se jí přikázalo.
Zcela pak opomíjí fakt, že v Sovětském svazu působili zástupci exilových vlád okupovaných zemí, které sovětská vláda uznávala, zatímco dosazené kolaborantské režimy nikoli. A naprosto pomíjí ohromné dodávky 400 000 automobilů, 13 000 tanků a obrněných vozidel, 11 400 letadel, skoro 150 000 ručních zbraní a 350 000 tun výbušnin a množství bot, kolejnic a leteckého benzinu od USA a Velké Británie.
Plukovník přesto píše, že nyní „mnozí chtějí přepsat historii druhé světové války, protože si pamatují, na které straně bojovali”.