Článek
Hovor z 2. dubna zachycuje komunikaci dvou vojáků o přepravě padlého vojáka.
„Dneska ho přivezli. Podle předběžných údajů. Dnes ho budu muset identifikovat. Jeho žena se trápí. Už se s ním nemůže spojit šest dní,“ říká jeden účastník hovoru.
Druhý přitaká a vysvětluje: „Jo, z Džankoje (železniční uzel na severu okupovaného Krymu) je vezou hodně dlouho. Jak tomu rozumím, vozí je po malých skupinách, aby se lidi nepodělali. Kvůli tomu.“
„A v noci, chápeš,“ dodává s jasnou narážkou, že by se rakev měla přepravovat, aniž by byla zpozorována.
Navíc přiznal řadu padlých vojáků či těch, kteří nechtějí bojovat. „Z roty zůstalo dvacet, dvaadvacet lidí. Ještě odvezli devět odmítačů,“ uvedl jeden z ruských vojáků.
O neplnění rozkazů mluví v rozhovoru se svou matkou i příslušník milice samozvané Doněcké lidové republiky.
„Na začátku nás posílali na přední linii, z druhé čety nebo roty se ale vrátili s mrtvými. Jeli jsme vyčistit vesnici a tam jako vždycky čekali Ukropové (hanlivé označení Ukrajinců) a stříleli. Naši lidi proto časem jezdit odmítli, Rusové to odmítli, ale lidi z Luhansku šli. Já jsem to také odmítl, řekl jsem: ‚Zastřelte mě tady. Nepojedu.‘“
Válka bude dlouhá
Uvedl také, kde bojoval. „Vesnice se jmenuje Topoľske, podívejte se na mapě. Nedaleko Izjumu.“
Odsud se pokoušely ruské jednotky postupovat, ale čelily opakovaným protiútokům ukrajinských obránců.
V rozhovoru vedeném 2. května si pak myslel, že válka skončí o týden později, tedy během oslav Dne vítězství. „Nemohou se tam probít, všechno neskončí 9. května.“
Matka ho pak varuje, aby se armádě neupsal. „Žeňo, nic nepodepisuj! Synku, to není potřeba.“
„Nic jsem nepodepsal. Nabízejí tu kontrakty, nabízejí, ale nikdo nepodepsal,” odpověděl jí syn.
Na frontě chybí výzbroj
Zoufalou situaci popsal také jeden z tankistů. „Zůstal nám jeden tank, jeden tank nám zůstal v pluku.“ Na dotaz, kolik tanků zničil nepřítel, odpověděl: „V našem pluku deset.“
Na otázku, s čím bojují, řekl: „My s tím jedním tankem a pěchota s obrněnými transportéry. Rozdělili jsme se do dvou skupin. Dva tanky, dvě skupiny.“
„Rozbili jsme jeden tank, a pěchota tak šla bez nás. Mají tam tři dvoustovky (označení padlých), minimálně, a hodně třístovek (zraněných) ve vážném stavu,“ dodal.
Nakonec je mu nadřízenými doporučeno, aby tank rozebrali a dali do šrotu.
Někteří Rusové ze seznamu z Buče tvrdí, že nejsou v armádě
Nově vyslaný velitel pak přikázal vojákům, aby stříleli na civilisty.
„Přijel k nám plukovník, kterého jsme měli dřív. Ptáme se ho, co máme, sakra, dělat. Nemáme zbraně, nic, jedou sem transportéry BTR. On na to: ‚Vyje*ejte s obyvateli, střílejte je.‘ A pak řval, že kdo opustí svou pozici, bude zaje*anej dezertér,“ uvedl další z vojáků.
Vojáci proto za nepříznivé situace zaujali pozice. „Byla tu palba ze všech stran. Až včera se nám podařilo odje*at se odtamtud,“ dodal.
Stěžoval si, že vojáci byli bez zásob. „Naše skupina nedostala nic, a velitelé měli proviant i cigarety. A víš, co udělali? Naše velení prostě uteklo. A neřekli nám, kudy ustoupit,“ řekl s tím, že zvažoval, že velení udá prokuratuře.