Ruská státní agentura otevřeně píše: Ukrajina nesmí existovat

„Denacifikace je nutná, když značná část lidu, zřejmě většina, byla ovládnuta a režimem zatažena do jeho politiky, takže nefunguje hypotéza, že lidé jsou dobří a vláda špatná,“ napsal komentátor Timofej Sergejcev.

Z faktu, že Ukrajinci stojí za svou vládou, vyvodil tento politechnolog a metodolog závěr, že je třeba změnit celý národ, protože „nacistickou banderovskou Ukrajinu, nepřítele Ruska a nástroj Západu, nepotřebujeme“.

Vzhledem k médiu, které text zveřejnilo, jsou komentátorovy postoje zjevně v souladu s oficiální názorovou linií Kremlu. Slovem „denacifikace” se to v něm hemží, aniž by autor pořádně objasnil, co tím má vlastně na mysli.

Sergejcev horuje pro totální vítězství nad Ukrajinci, které označuje za nacisty, a volá po jejich likvidaci v boji. Podle něj při tom nelze rozlišovat mezi příslušníky armády a bývalými dobrovolnickými prapory, ale dokonce ani mezi příslušníky teritoriální obrany.

„Všichni jsou stejně vinni. Na vině je i značná část masy, což jsou pasivní nacisté, spolupachatelé nacismu. Podporovali nacistickou vládu,“ píše se v komentáři otevřeně o kolektivní vině a kolektivním trestu.

Trestat by se mělo podle ruského práva, které by se zavedlo na území Ukrajiny.

Komentář přitom vyšel právě v době, kdy se na světlo světa dostávají otřesná svědectví o zvěrstvech, která na Ukrajině páchali ruští vojáci, když mučili a zabíjeli civilní obyvatelstvo.

Sergejcev v obsáhlém textu dále popisuje, co by se mělo udělat s obyvateli, kteří nejsou nakloněni Rusku:

„Další denacifikace této masy obyvatel se provádí převýchovou, které se dosahuje ideologickou represí (potlačováním) nacistických postojů a přísnou cenzurou nejen v oblasti politické, ale i kulturní a vzdělávací. Právě přes kulturu a vzdělání byla připravena a provedena hluboká masová nacifikace obyvatel.“

Nutná je podle něj lustrace všech. A ti, kteří jí neprojdou a neskončí rovnou ve vězení nebo na popravišti, budou muset vykonávat nucené práce na obnovení infrastruktury.

Autor uvádí, že takovouto denacifikaci může provést pouze vítěz. Z jeho dalšího popisu je jasné, že by k tomu byla nutná bezpodmínečná kapitulace.

„Název Ukrajina jasně nemůže být zachován jako název plně denacifikovaného státního útvaru. Denacifikace bude nevyhnutelně také deukrajinizací. Odmítnutím sovětskými úřady započatého umělého rozfoukávání etnické sebeidentifikace obyvatel historické Malé Rusi a Nové Rusi,” píše komentátor s tím, že ukrajinství je automaticky protiruské.

„Denacifikace Ukrajiny je nevyhnutelně její deeuropizací,“ dodává Sergejcev a tvrdí, že se i samo Rusko musí konečně „rozejít s proevropskými a prozápadními iluzemi, protože je poslední instancí ochrany a zachování hodnot původní Evropy”.

Že ruské plány s Ukrajinou nejsou jen krátkodobé, dokládá požadavkem, aby denacifikace trvala celou generaci.

Sám si však uvědomuje, že část Ukrajinců připojení k Rusku odmítne.

„Katolická provincie (pět oblastí na západě Ukrajiny) se pravděpodobně nestane součástí proruských území. Zůstane nepřátelská vůči Rusku, ale násilně neutrální a demilitarizovaná s formálně zakázaným nacismem. Ti, co nenávidí Rusko, tam půjdou,“ píše autor.

Ani tato část však podle něj nesmí být úplně svobodná. Obyvatelé tam mají žít pod neustálou hrozbou pokračování vojenské operace nebo tam budu trvale přítomny ruské jednotky. Na zbylém území vzniknou nové lidové republiky, jako je Doněcká a Luhanská.

I když autor neustále mluví o nacismu, přiznává, že na Ukrajině neexistuje žádná vůdčí nacistická strana ani žádný führer nebo rasové zákony. Nacismus spatřuje jen v potlačování ruského jazyka.

„To však nedělá z ukrajinského nacismu jeho odlehčenou verzi německého nacismu první poloviny 20. století, ale naopak,“ vyvozuje.