Článek
Zákon zakazuje umělé přerušení těhotenství například i v případě znásilnění nebo při nevratném poškození plodu. Ač to není na první pohled zřejmé, kvůli potratu může být potrestán i Filipowicz. I když je muž.
„Mám dceru. Kdyby chtěla, nemám morální problém ji kvůli potratu odvézt do Čech. Podívejte se na inzeráty gynekologických ordinací v Čechách a na Slovensku. Z půlky jsou v polštině. Ovšem teď by ten zákon penalizoval i mě, otce, který by chtěl pomoci dceři. Je to jako plivnutí do tváře, když mě vlastní stát trestá i v případě tak soukromé a intimní záležitosti. Nadávám, protože oni chystají peklo mé dceři,” řekl.
Vše vyvolalo rozhodnutí ústavního soudu...
Pardon. Rádoby ústavního soudu. Jen předstírá, že je ústavním soudem, neboť soudci byli před pěti lety tehdy zvoleným prezidentem Dudou jmenováni v rozporu s ústavou. To už tehdy vyvolalo vlnu protestů. Právě zvolený prezident tehdy nejmenoval parlamentem zvolené soudce. PiS (vládní strana Právo a spravedlnost) si zvolilo vlastní. Proto lze zpochybnit legitimitu a platnost jeho nálezů.
Ale právě toto rozhodnutí o absolutní nezákonnosti potratů plodu odstartovalo současné protesty. A teď se nepožaduje jen jeho zrušení, ale třeba i vypovězení mezinárodní dohody s Vatikánem.
Polsko v tuto chvíli prožívá obrovskou změnu. Protesty jsou nejen masivní, ale hlavně protestuje generace náctiletých a dvacátníků, kterým demontáž právního státu najednou zasáhla do soukromí. Má 17letá dcera vymetá ulice a sprostě kleje. Ten protest se nese na vlně obrovského odporu, kde už není prostor pro debatu.
Najednou se ukázalo, že starší generace zmeškala vlak ve směru k mladým. Politická propaganda byla šita na míru čtyřicátníkům, padesátníkům. Nechápou mladou generaci, jež je všemi médii propojena se západním světem.
Rezonují dvě hesla, „hodní jsme už byli” a pak další velmi sprosté ve smyslu táhněte nebo vypadněte, ale mnohem sprostší. To nejsou ukázněné protesty, jsou v tom emoce. Mladí se s tím nemazlí. A navíc protestují jak proti katolické církvi, tak proti státu.
V Polsku? V tradiční katolické zemi, kde do kostela chodí i pankáči?
Když vidíte tisíce lidí v Krakově před katolickou kurií, před slavným Papežovým oknem, odkud Jan Pavel II. mával davu, a oni tam řvou „Wypierdalać” (vypadni), tak to už je síla. U nás se nikdy neprotestovalo před katedrálami, nenadávalo se sprostě jednotlivým kněžím.
Mladí Poláci ztratili víru?
Ano. Najednou se ukázalo, že starší generace zmeškala vlak ve směru k mladým. Politická propaganda byla šita na míru čtyřicátníkům, padesátníkům. Nechápou mladou generaci, jež je všemi médii propojena se západním světem. Mladým už nic neříká stokrát omílaný boj proti komunismu, kulatý stůl, papež. Moje generace protestovala proti politice PiS zdvořile, ale nikam to nevedlo. Mladí na to jdou grázlovsky.
Oni se vysmívají, rouhají se, dělají si srandu, autority jsou jim skutečně ukradené. Tančí se, zpívá, v těch mladých dívkách jsou vidět emoce. Došlo k narušení jistého tabu, že katolická církev je až posvátná a nesmí se proti ní nic říkat. Je to nezastavitelná kulturní tsunami. Celá tato generace, která dosud neprotestovala, se probudila, politika jim narušila soukromou zónu. A oni vidí, jaký stát je, jak je plný pokrytectví, jak nefunguje pomoc postiženým. Napětí, které narůstalo, bouchlo.
Marcin Filipowicz žije střídavě v Polsku a Česku
Demonstrace a protesty jsou tedy násilné?
Ne, nejsou. Samozřejmě jsou masové, ve Vratislavi se nedávno sešlo 70 tisíc lidí. Situace je nevyzpytatelná a může dojít i na násilí. Ale v tuto chvíli není. Osobně jsem se tento týden zúčastnil dvou lokálních protestů u nás ve čtvrti. Dvě hodiny jsme pokojným přecházením blokovali dva kruhové objezdy.
Je mi známo riziko, ale teď jde skutečně o demokratickou budoucnost Polska.
Poprvé nebyla policie moc vstřícná, podruhé tam byly dvě policajtky a bylo vidět, že vlastně souhlasí. A tak jsme pět minut pochodovali, pak pustily dvě auta a zase jsme pochodovali. Samozřejmě příznivci vládnoucí strany z řad řidičů nám nadávali, ale tak ze 70 procent se to setkávalo s kladným ohlasem. Především řidiček.
Některá vyjádření představitelů PiS vyzývají ke vzniku domobrany.
Toto vyjádření Jaroslava Kaczyńského bylo úplně mimo. V podstatě vyzýval k občanské válce. Že se musí bránit naše domovina, svatá katolická církev. To bylo, jako byste se dívali na Jaruzelského v roce 1981, když vyhlásil stanné právo.
Protesty se konají v době pandemie. I v Polsku počty nakažených koronavirem stoupají, shromažďovat se může maximálně pět lidí. Nemáte obavu?
Samozřejmě ano. Svým osmdesátiletým rodičům jsem zakázal, aby někam chodili. Přitom oni jsou velmi politicky aktivní. Jsem s nimi v každodenním telefonním kontaktu, ale jsem připraven na to, že je uvidím třeba až v březnu. Naopak dceři jsme dovolili, aby na demonstrace chodila. Je mi známo riziko, ale teď jde skutečně o demokratickou budoucnost Polska.