Polsko zřizuje úřad pro reparace. Po Německu chce biliony

Od rozhodnutí premiéra Mateusze Morawieckého (53) z minulé středy oficiálně zřídit institut pro válečné reparace očekávají polští vrcholní představitelé v tomto ohledu výraznější změnu. Ústav nese jméno Jana Karského, polského důstojníka a odbojáře za druhé světové války.

„Díky dokumentační práci nového institutu chceme doložit naše finanční nároky za škody způsobené Polsku nacistickým Německem během druhé světové války,“ řekl premiér Morawiecki agentuře DPA.

Dodal, že polský Sejm už v roce 2017 ustanovil parlamentní komisi pro zjištění válečných škod způsobených Německem v letech 1939–1945, která brzy – v únoru 2022 – ukončí svou činnost.

„Rozhodnutí o tom, kdy a jak naložit se zprávou parlamentní komise pro reparace, kterou vede poslanec PiS, ještě nepadlo, ale chystáme se její obsah v dohledné době představit světu,“ podotkl Morawiecki.

Polský prezident Andrzej Duda (49) předloni, u příležitosti 80. výročí napadení Polska nacistickým Německem 1. září 1939, prohlásil, že „otázka reparací od Německa za válečné škody způsobené Polsku nebyla nikdy uzavřena“.

„Polsko během německé okupace nejen ztratilo miliony obyvatel, ale bylo také neobyčejně krutým způsobem zničeno, za což mu náleží důstojné odškodnění,“ upozornil Arkadiusz Mular­czyk (50), poslanec PiS a šéf parlamentní komise.

Všechny předchozí spolkové vlády takové požadavky Polska vždy odmítaly, a to ze čtyř důvodů. Za prvé, už postupimská dohoda z roku 1945 stanovila, že SSSR „uspokojí reparační nároky Polska ze svého podílu na reparacích“.

Za druhé, v srpnu 1953 vláda tehdejší Polské lidové republiky „upustila od placení reparací Polsku s účinností od 1. ledna 1954“. Šlo samozřejmě především o ústupek tehdejší Německé demokratické republice.

Varšava odškodnění nezmínila v roce 1970 ani ve smlouvě Odra–Nisa o uznání západních hranic Polska.

A konečně v letech 1990/1991 polská vláda přijala smlouvu 4+2 o sjednocení dvou plus čtyř německých států, která nahradila mírovou smlouvu mezi bývalými válečnými nepřáteli a Německem. Podle mezinárodního práva tím skončil válečný stav, náhrada škody nebyla stanovena.