Článek
Otevření hranic na tři hodiny a útěk 600 východních Němců mimo jiné připomene bohoslužba v luteránském kostele v Šoproni, ležící 214 kilometrů východně od Budapešti.
Solidarita u moci
Konec léta 1989 byl plný událostí. 14. srpna se ujala v Polsku moci Solidarita a od konce 2. světové války tak vznikla ve východní Evropě první demokraticky zvolená vláda.
V čele maďarských reformistů stál tehdy Imre Pozsgay (1933–2016), který při každém opatrném pokusu o uvolnění pečlivě sledoval, zda se z Moskvy nechystá protiúder. V květnu Maďaři odstranili ze železné opony ostnaté dráty a odmontovali výstražné sirény.
Příležitost k opravdovému průlomu se však naskytla až na konci června.
Habsburkova role
Německý politik Otto von Habsburk, syn posledního rakousko-uherského císaře, tehdy na přednáškovém turné po Maďarsku poobědval s jedním ze svých obdivovatelů. Ten přitom nadhodil, že by nebylo špatné uspořádat na jednom z hraničních přechodů do Rakouska piknikový happening – s opékáním vuřtů a se zpěvy i tanci.
Jeden z organizátorů akce Laszlo Magas na místě, které připomíná Panevropský piknik.
Nápadu se za pár dní chytila významná disidentka Maria Filecová, která vyzvala Habsburka i Pozsgaye, aby akci zaštítili. Mladý maďarský premiér Miklós Németh se také přidal a referoval o plánu svým západoněmeckým přátelům.
Panevropský piknik se měl konat u Šoproně, necelou hodinu jízdy autem z Vídně směrem na jih. Oficiálně mělo jít o přátelské setkání rodin s krátkým pootevřením hraničního přechodu.
Stasi bděla, ale málo
Velkým tajemstvím konce železné opony zůstane asi navždy fakt, jak se z této malé akce mohla stát během sedmi týdnů událost, která změnila dějiny kontinentu. Začátkem srpna totiž zaplavily východní Německo tisíce letáků zvoucích na tuto akci. Také Rádio Svobodná Evropa o ní informovalo ve svém vídeňském vysílání každý večer.
Všudypřítomná KGB musela vědět, že o piknik už dávno nejde. Určitě to věděl i mladý agent KGB z Drážďan Vladimir Putin. Německá tajná policie Stasi vyslala své agenty na místo konání pikniku dokonce s několikadenním předstihem. Do ústředí pak odeslali zprávu, že z někdejší neproniknutelné bariéry tam je už jen ostnatý drát a stará dřevěná brána.
Hermann Pfitzenreiter and Margret Pfitzenreiterová z někdejšího východního Německa využili v srpnu 1989 situace a odešli do Rakouska.
Tehdejší 19. srpen připadl na nudnou a horkou sobotu. V den konání akce stáli na straně organizátorů někteří členové maďarské tajné služby. Ti měli za úkol sledovat blízkou sovětskou vojenskou základnu a dát zprávu, kdyby tam nastal nějaký pohyb. Veliteli základny by totiž stačil jediný telefonát a bylo by po všem.
Nestalo se však nic. A tak se vesele zpívalo, přítomní pronášeli přípitky a ve tři odpoledne pohraničníci odstranili staré závory. Maďarští pohraničníci pozorovali hlavně přicházející rakouské hosty a nevěnovali pozornost tomu, co se děje za jejich zády.
| Tři hodiny a stovky prchajících |
|---|
| Mělo jít o malý happening na hranici Maďarska a Rakouska. |
| Původní plán přerostl v masovou akci 19. srpna 1989. |
| Maďarsko-rakouská hranice byla otevřena na tři hodiny. |
| Zhruba 600 občanů tehdejší NDR to využilo k útěku na Západ. |
| Maďarští pohraničníci nesáhli po zbrani, ačkoliv jim to tehdejší předpisy nařizovaly. |
| 11. září 1989 Maďarsko rozhodlo, že pustí východní Němce do Rakouska bez omezení. (ivi) |
Tam totiž z několika východoněmeckých autobusů a desítek trabantů náhle vyběhli východní Němci – rodiny s dětmi i prarodiči pospíchaly k hranici a doslova smetly z cesty tři šokované pohraničníky.
Za pár minut seděli v nachystaných rakouských autobusech, dostali peníze a cestovní doklady a vyjeli do Vídně. Ani přítomní agenti kdovíkolika tajných služeb neporušili své inkognito.
Agenti k službám
Některé okamžiky však měly blízko spíše ke komedii. Jedna rodina z NDR zabloudila v lesíku a k smrti se vyděsila, když se před ní vynořil muž se seznamem a oslovil je jménem. „Lutzovi, jdete špatně. Musíte tudy, váš autobus je tímto směrem,“ řekl a představil se pouze jako „západoněmecký diplomat“.
Východní Němci odcházejí do Rakouska během panevropského pikniku. Snímek z 19. srpna 1989.
Na to už se zřejmě nemohlo dívat samo nebe a seslalo na Šoproň prudkou letní bouřku. Její hromy a blesky jako by suplovaly hněv Moskvy. Piknikáři se rozptýlili a akce skončila.
Během několika příštích týdnů však tajná dohoda Rakouska, západního Německa a maďarských reformistů umožnila projít na Západ dalším tisícům obyvatel NDR. V železné oponě zela velká díra a drali se do ní další a další uprchlíci. Východní blok se otřásl v základech.
Hodně otázek, málo odpovědí
I po pětadvaceti letech obestírá ony události hodně mlhy. Kdo byli agenti Stasi, kteří sledovali místo konání? Že by nepřátelé Ericha Honeckera, jehož postavení se snažili podkopat?
Proč toho léta náhle získalo povolení vyjet do Maďarska sto tisíc východních Němců, když byly jinak jejich možnosti cestovat silně omezené? Kdo upozornil desítky západních televizních štábů a reportérů, aby jeli do Šoproně, protože se tam stane něco výjimečného?
Nařídil snad Michail Gorbačov armádě i agentům KGB, aby nezasahovali? Kdo organizoval uprchlíky z NDR, kteří přijeli s kufry i cennostmi a evidentně se chystali zahájit na Západě nový život?
Týden po nečekané akci maďarských reformních politiků se rozběhly v NDR protivládní demonstrace. A za měsíc přijel Gorbačov do NDR, kde odmítl veřejně podpořit Ericha Honeckera. A 9. listopadu, 81 dní po pikniku, padla berlínská zeď.
Se značnou dávkou poetické licence rok nato řekl německý kancléř Helmut Kohl, že první kámen nevypadl ze železné opony v Berlíně, nýbrž právě v Šoproni. „Půda, na které stojí Brandenburská brána, je maďarská,“ řekl tehdy Kohl.