Článek
Alfred Weidinger, náměstek ředitele vídeňské výstavní galerie v paláci Belveder, považuje objev skvostů zabavených nacisty převážně židovským vlastníkům a německým muzeím za všechno jiné než překvapení.
„To všechno je poněkud zveličené. Existence sbírky nebyla žádným tajemstvím. Každý významný obchodník s uměním v jižním Německu, Rakousku a Švýcarsku to tušil, včetně možného rozsahu. Mluvit o objevu století mi přijde směšné,“ svěřil se listu Die Presse.

Neznámý obraz Marka Chagalla z Gurlittovy sbírky
„O sbírce museli vědět lidé z oboru roky, avšak mlčeli. Ke škodě obrazů. Mnohé z nich jsou na papíře a vyžadují zvláštní péči,“ podotkl izraelský list Ha’arec.
Fakt, že se přesto skvosty v hodnotě přinejmenším miliardy eur (26 mld. korun) dařilo Gurlittovi skrývat, Weidinger přičítá také liknavosti odborníků a agentur zabývajících se restitucemi a pátráním po židovském majetku.

Obraz Franze Marka Koně v krajině, který byl v Gurlittově sbírce |
„Každý, kdo z rodiny Gurlittových žije, je v telefonním seznamu. Tady někdo neudělal domácí úkoly,“ upozorňuje na fakt, že Hildebrand Gurlitt, Corneliův otec, a jeho bratranec Wolfgang na objednávku říšského ministerstva propagandy jako Hitlerovi kurátoři kradli, zabavovali nebo vyměňovali za odchod z Německa „zvrhlé“ umění. Oba po válce ve Spolkové republice a Rakousku čekala kariéra jako galeristy, obchodníky a soudní znalce.

Melancholická dívka Ernsta Ludwiga Kirchnera z Gurlittovy sbírky
Původ nikoho nezajímal
Karola Krausová, ředitelka vídeňského Muzea moderního umění, má za to, že selhaly také galerie a aukční síně, které od Cornelia Gurlitta ukradené poklady nakupovaly. „Naprosto zanedbaly povinnost zjišťovat původ děl. Každý obraz nebo grafický list má svůj životopis. Nový vlastník by měl stát o to, aby znal, komu a kdypatřil,“ kroutí hlavou.
To, že tomu tak nebylo, dokládá příklad Emmy Bahlmannové, šéfky mnichovské pobočky aukční síně Lempertz. Od „seriózního a noblesního“ Gurlitta koupila obraz Maxe Beckmanna Krotitel lvů. „Ujišťoval mě, že patřil jeho matce a že ho zdědil,“ potvrdila listu Süddeutsche Zeitung.

Reprodukce obrazu expresionisty Maxe Beckmana Krotitel lvů v katalogu aukční sině Lempertz
Kde je Gurlitt?
Aby toho nebylo málo, otazníky se vrší. V jakém stavu vlastně vyšetřovatelé nalezli mnichovský lup? Podle týdeníku Focus se díla povalovala v něčem, co připomínalo bunkr, mezi starými konzervami a prošlými potravinami. To popírá Siegfried Klöble, šéf Celního pátracího úřadu v Mnichově: „Ležela odborně uskladněna a ve velice dobrém stavu.“

Salcburkský dům Cornelia Gurlitta
Další záhadou zůstává, kde se 79letý a do ústraní stažený Gurlitt vlastně zdržuje. Do trvalého bydliště v rakouském Salcburku už předloni přestal jezdit z Mnichova svým vozem VW Brouk. Také v bytě v mnichovské čtvrti Schwabing, zděděném po matce, ho od policejní razie vloni v únoru neviděli. „Možná už zemřel,“ říká sousedka.
Reinhard Nemetz, vrchní prokurátor v Augsburku, mlží: „Byl u domovní prohlídky. Nevím, kde teď je. Ani se tím nezabývám. To však neznamená, že je nevypátratelný.“