Článek
"To není udělení milosti, je to více rozhodnutí učiněné na základě konkrétních zákonných uvážení," hovoří se v prohlášení soudu. "Rozhodnutí o podmínečném propuštění bylo dosaženo po ustanovení, že neexistuje žádné bezpečnostní riziko."
Nyní sedmapadesátiletá Mohnhauptová je považována za šéfku takzvané druhé generace RAF. Zorganizovala únos a zavraždění šéfa německého svazu podnikatelů Hannse-Martina Schleyera v roce 1977 a podílela se i na zavraždění šéfa Dresdner Bank Jürgena Ponta. Dopadena byla v roce 1982 a v roce 1985 odsouzena.
Trest si odpykává ve věznici Aichach v jižním Bavorsku. Opustit ji bude moci 27. března. Tři další členové z buňky "druhé generace" RAF jsou dosud za mřížemi: Christian Klar (odpykáno 25 let), Eva Hauleová (odpykáno 20 let) a Birgit Hogefeldová (odpykáno 14 let). Z nich si Christian Klar podal také žádost o milost.
Názory na propuštění se liší
Rozhodnutí soudu odstartovalo v Německu vášnivé debaty. Advokáti propuštění argumentují, že Mohnhauptová už strávila ve vězení delší čas než většina nacistických válečných zločinců - Albert Speer, Hitlerův dvorní architekt, byl z vězení propuštěn po 20 letech. Kritici, zejména z řad rodin obětí, ale tvrdí, že Mohnhauptová nikdy nevyjádřila nad svými zločiny lítost.
První generaci RAF působící na přelomu 60. a 70 let symbolizovala skupina kolem Andrease Baadera a Ulriky Meinhofové, druhou skupinu vedla dvojice Pohl-Mohnhauptová. Vedení první skupiny spáchalo ve vězení v říjnu 1977 demonstrativní sebevraždu, "druhá generace" od konce 70. do 80. let už nezpůsobila v německé veřejnosti zdaleka takový rozruch a vězeňské tresty si po dopadení odpykává bez výraznějších protestů.