Článek
Ministr životního prostředí Ed Miliband dosud v dokument věřil. Teď obrátil a tvrdí, že v původním termínu možná dojde na politickou dohodu, a jeho postoj potvrdil i skeptický postoj dalších představitelů včetně hlavního vyjednavače OSN Todda Sterna.
Dohoda bez konkrétních čísel není skvělá dohoda - ve skutečnosti je to zcela neadekvátní dohoda.
„Je nutné říct, že bychom upřednostnili plnou dohodu,“ řekl Miliband a vzápětí dodal, že cílem prosincového summitu bude politická dohoda o časovém plánu a právních závazcích. „Budu mluvit zcela jasně: myslím si, že dohoda bez konkrétních čísel není skvělá dohoda - ve skutečnosti je to zcela neadekvátní dohoda“.
Zklamání pro malé ostrovní státy
Některé rozvojové země reagovali roztrpčeně. „Když jsme před dvěma lety odjížděli z konference OSN na Bali, všichni jsme očekávali právně závaznou odpovídající naléhavosti situace, kdy se ocitáme na pokraji katastrofické klimatické změny. Jste tedy velmi zklamaní,“ citoval server BBC Selwina Harta z Barbadosu, jenž je mluvčím malých ostrovních států. Hart dodal, že některým ostrovům hrozí během několika desetiletí zánik, jestliže se něco okamžitě nepodnikne.
Zástupci britské organizace Oxfam v maskách státníků demonstrují v Barceloně před jednacím sálem představitelů EU.
BBC poznamenala, že není jasné, zda by Spojené státy vzhledem k nedostatku vlastní legislativy mohly do Kodaně přijít s nějakými konkrétními návrhy ohledně snížení emisí či financování chudších zemí. Delegáti EU, kteří se v současnosti v Barceloně měli před kodaňským summitem sejít naposledy, uvedli, že nová dohoda má být tak komplexní, že není do konce roku možné ji dokončit.
S tím ale nesouhlasí Alf Wills, koordinátor skupiny rozvojových zemí G77 a Číny, který tvrdí, že problém je spíše politický než logistický. „Máme text, co nemáme, je dohoda, které jeho části jsou schůdné,“ řekl.
Kjótský protokol
:: Kjótský protokol je dokument o 28 článcích, na němž se zástupci 159 zemí OSN dohodli na summitu o změnách klimatu v japonském městě Kjóto v roce 1997. Začátkem února 2005 jej podepsalo 84 států, ratifikovalo 65, přistoupilo k němu nebo ho schválilo 141 států. Tyto státy dohromady produkují 61 procent emisí.
:: Země se zavázaly k tomu, že v letech 2008 až 2012 sníží emise skleníkových plynů o 5,2 procenta pod úroveň z roku 1990. U některých zemí (např. Nový Zéland, Rusko, Ukrajina) stačilo, když zachovají současnou produkci skleníkových plynů.
Mezi skleníkové plyny patří metan, oxid dusný, hydrogenované fluorovodíky, polyfluorovodíky a fluorid sírový.
Odmítl také argument rozvinutých zemí, že hlavní rozvojové země nepřišly s konkrétními návrhy na snížení množství emisí oxidu uhlíku, který produkují. Pětiletý plán podle něj zveřejnila Čína a s podobným přišla i Indie či Brazílie. „Před pár týdny také Indonésie uvedla, že sníží nárůst emisí o 40 procent a že 26 procent z toho zvládne sama bez pomoci zvenčí,“ doplnil.
