Článek
Deníku James Thomas řekl: „Nemohli jsme uvolnit záchranné čluny. Záchranné rafty, které použila posádka, uvízly na boku lodi.“ Loď se totiž nakláněla. „Zjistili jsme, že náklon neumožní použít žádný další raft ani člun na levoboku, tak jsme běželi kolem na pravobok do jednoho ze záchranných člunů. Někdo běžel jednou cestou, další jinou. Lidi, kteří nenašli cestu, jíž jsem šel já, se nedostali k záchranným člunům a museli plavat.“
Ale přeběhnutí na pravobok neřešilo problémy. Lidé se museli do člunu dostat. „Jednou rukou jsem se chytil záchranného člunu a druhou držáku na horní palubě a nechal lidi stoupat na moje ramena a tělo. Poslední lidé, jimž jsem pomohl, byli Francouz a jeho invalidní žena. Chytil mě za manžetu a táhl mě k jednomu člunu, byl jsem vylekaný,“ pověděl o dramatické záchraně.
Evakuace přišla pozdě
Thomas kritizoval způsob evakuace plavidla. Podle něj měl být dát příkaz opustit loď nejméně o hodinu dříve. Loď se přitom nakláněla už ve chvíli, kdy byl vzbuzen přes interkom. „Vytáhli mě z postele. Jakmile jsem se postavil, veškeré moje toaletní potřeby a láhev vína popadaly. Chytal jsem je a šlapal po nich.“
Cestujícím bylo řečeno, že mají zachovat klid. Byli ubezpečeni, že je to jen „malá technická závada“.
Dodal ale, že série kódovaných zahoukání lodní sirény upozornila posádku, že do lodi vniká voda. Část posádky se držela příkazu, že se má lidem povědět, co bylo nakázáno, další ale byli iniciativnější. „Ano, řekněme jim, ať jsou v klidu, ale ať si navlečou záchranné vesty,“ rozhodli se někteří.
Thomas si ji vzal ještě předtím, než vyrazil na místo střetu. Cestou pomáhal pasažérům.
„Mysleli jsme si, že je to pro případ, kdyby něco, ale když jsme se začali zvedat a převracet se, věděli jsme, že je něco špatně. Začali jsme se naklánět na levobok. Bylo to pořád dramatičtější a každý viděl, že to není jako normální naklánění. Nakláněli jsme se příliš moc. Věděli jsme, že musíme udělat něco radikálního, abychom se dostali ze situace, ve které jsme byli," řekl Thomas.