Kdo je Svjatlana Cichanouská aneb Jak se neznámá žena dostala do čela opozice

Kdyby Lukašenkův režim tak tvrdě nepotlačoval opozici, nestála by v jejím čele Cichaunouská. Jenomže zatčen a uvězněn byl spolu s jinými i její muž, opoziční bloger Sjarhej Cichanouský, který kritizoval režim a chtěl se ve volbách Lukašenkovi postavit.

Proč se zapojila do politiky a nakonec se stala hlavní opoziční kandidátkou proti Lukašenkovi, vysvětlovala Cichanouská před volbami ruskému opozičnímu zpravodajskému webu Meduza.

„Můj muž je v nápravném zařízení. A není sám. Počet politických vězňů každým dnem stoupá. Lidi zatýkají na ulicích. Jsou mučeni. Je tam velké množství porušení podmínek zadržení. Musela jsem odvézt ze země děti. Poté, co jsem dostala výhrůžky ohledně jejich bezpečnosti, jsem si uvědomila, že je to nutné, pokud chci bojovat,“ uvedla.

Popsala, že jí kdosi telefonoval z ukrajinského čísla a vyhrožoval, že když bude pokračovat v tom, co dělá, ohrozí tím své děti. Žena se ale zastrašit nenechala.

Bělorusko nyní zažívá největší protesty za vlády Lukašenka. Ten doplatil na to, že jeho režim odpůrce postupně odstraňoval. Odmítl udělit registraci opozičním předákům Viktarovi Babarykovi i Valeriji Cepkalovi – bankéř Babaryka skončil ve vězení za daňové podvody a diplomat Cepkalo raději utekl přes Rusko na Ukrajinu.

Potřebných sto tisíc hlasů pro registraci do voleb se nakonec podařilo získat Cichanouské, takže mohla kandidovat, přičemž získala i podporu dalších opozičních předáků.

„Přijali jsme společnou strategii se štáby Viktara Babaryky a Valerije Cepkala,“ uvedla ještě před volbami kandidátka. Přiznala ale, že se necítí jako politička.

„Nejsem političkou, mým hlavním cílem je sjednotit všechny síly, aby se vyřešil hlavní úkol – vyměnit vládu a uspořádat spravedlivé volby. Z nich mohou vzejít politici s jasně definovanými názory a programy. A ve spravedlivých, svobodných a zcela transparentních volbách si mohou Bělorusové vybrat nového šéfa země,“ poznamenala.

Dokonce říkala, že nechce zůstat u moci. Avizovala ale, že by při svém případném zvolení udělala jako první tři kroky.

„Osvobodila bych všechny politické a ekonomické vězně. Amnestovala bych činy, které nejsou spojené s násilím. Vytvořila bych podmínky pro spravedlivé volby a uspořádala bych nové prezidentské volby, kterých by se účastnili všichni kandidáti včetně těch, kteří jsou nyní za mřížemi nebo jim účast nebyla legálně povolena,” řekla s odkazem na svého manžela, Babaryku a Cepkala.

Další vývoj událostí, kdy v Bělorusku stávkují desetitisíce lidí a země zažívá nebývale rozsáhlé manifestace, ji však v pondělí dovedl k vyjádření, že je připravena stanout v čele země.

„Nechtěla jsem se stát politikem, ale osud a vy jste rozhodli. Jsem připravena převzít odpovědnost a jednat jako vůdce národa, aby se země uklidnila a vrátila se k normálnímu rytmu. Osvobodili bychom politické vězně, a tak rychle, jak je to jen možné, bychom připravili legislativu a podmínky pro uspořádání nových prezidentských voleb – skutečných, čestných a transparentních voleb,“ uvedla.

Právě neangažovanost Cichanouské se nyní stala její hlavní předností. Není spojena s žádnými spornými činy ani s opozičnímu skupinami, které jsou vnímány u zastánců Lukašenka jako zrádné, placené ze Západu.

Zatím se také nenaplňují slova politologů, že je Cichanouská bez charismatu a že ji oslabilo, když nakonec odešla do litevského exilu.

„Vyjádření Cichanouské je smutné blábolení ubohé ženy plné obav bez vnitřní energie. To vše je hrozné,“ řekl třeba politolog Michail Pohrebinsky z Kyjevského střediska pro politické výzkumy s tím, že člověk, která postrádá charisma, nemůže být vůdcem národa. Naznačil, že tato žena ve skutečnosti plní roli, jakou jí přidělila tajná služba KGB, a vyslovil tezi, že Lukašenko zřejmě čelí zradě ve svém vlastním vedení, třeba „ze strany ministra zahraničních věcí nebo ze strany náčelníků KGB a ministerstva obrany“.

Zapojení KGB nelze vyloučit, důvěrnice Cichanouské Olga Kovalkova uvedla pro server RBK, že ji vyvezly ze země běloruské orgány. „Její odjezd pomohl osvobodit šéfku jejího štábu Marii Morozovou. Obě jsou v Litvě,” dodal Pohrebinsky.

Podle dalšího politologa Marata Baširova je hlavním problémem, že Cichanouská není v Bělorusku a nevystupuje na mítincích: „Nemá na charismatickou Juliji Tymošenkovou, která šla do vězení,“ uvedl s odkazem na někdejší ukrajinskou premiérku.

I běloruský novinář Franak Viačorka považuje odchod Cichanouské za vítězství režimu. Tajné služby „dosáhly, čeho chtěly, oddělily demonstranty od jejich vůdce“, řekl ve vyjádření pro Deutsche Welle.

Její exil ale protesty neoslabil. Byl vynucený, což dala najevo. „Myslela jsem si, že mě celá kampaň zocelila a vydržím všechno. Ale pořád jsem zůstala slabou ženou, kterou jsem byla původně. Udělala jsem velmi složité rozhodnutí po sebe samu a udělala jsem je nezávisle. Ani přátelé, ani příbuzní, ani vedení, ani Sjarhej ho nemohli nijak ovlivnit. Vím, že mě mnozí pochopí, mnozí odsoudí a mnozí budou nenávidět. Ale bůh vám za takových okolností, jimž jsem čelila, odpustí,“ vzkázala. A upřímné vyjádření odpůrci běloruského režimu přijali.

Bělorusko sice už v minulosti zažilo mnoho protestů a tvrdých zásahů proti demonstrantům, nikdy však nečelilo tak vážné krizi jako nyní. Ekonomika země se potápí, ceny rostou, k čemuž přispívá i neochota Ruska prodávat zemi plyn za dotované ceny.

Nechuť k režimu umocnil i svérázný přístup Lukašenka k pandemii koronaviru, kdy v zemi nezavedl žádná opatření, dál se hrála i fotbalová liga i s diváky a prezident na traktoru doporučoval saunování a pití vodky.

Samotnému mu to však nepomohlo, také se nakazil.

Lukašenko se rozhádal i s Ruskem, protože se mu zdálo, že větší soused chce příliš těsné vazby mezi oběma zeměmi, takže by Bělorusko ztratilo samostatnost. Před volbami dokonce tvrdil, že v zemi byli zadrženi ruští žoldnéři z Vagnerovy skupiny.

Jenomže i Cichanouská říká: „Chápu, že nejdůležitější věcí je nezávislost Běloruska. To je konstanta, které nesmí být ztracena za žádných okolností.“