Generál Pavel: Válka nejspíš skončí patem

Je naprosto evidentní, že se Rusům operace nedaří. Přistoupili k odvolání několika generálů, na několik uvalili domácí vězení. To je jasný důkaz, že Putin není spokojený, stejně jako to, že to přiznal velitel národní gardy. Rusové doufali, že se Ukrajinci nebudou takto tvrdošíjně a efektivně bránit. Zřejmě přecenili schopnosti své armády. Evidentně uvěřili tomu, co prodávali celému světu, že ruská armáda je zase neporazitelná a nejlépe motivovaná a vybavená na světě. A zřejmě takové informace dávali i Putinovi.

Také podcenili schopnosti Západu se domluvit. Putin určitě počítal s Německem a Francií, že budou k sankcím mnohem benevolentnější. Také předpokládal, že po pár dnech vyhlásí velké vítězství, dříve, než se Západ rozkouká. To se nepovedlo, a proto Rusko pod tlakem přistoupilo k taktice spálené země, kterou znají z Gruzie a Sýrie.

Kdyby ho měli, tak už ho dávno použili. Mohou použít jaderné a další zbraně hromadného ničení, nebo ničivější řízené střely, ale to by bylo pro ně kontraproduktivní. Rozsah škod, které už napáchali, vyvolává velký problém u států, které by je ještě byly ochotny podpořit. Čína se určitě nebude chtít spojit s obrázky vypálených měst a s tisíci civilních obětí.

Oni bombardují, ale zatím útoky na civilní cíle nejsou masové. Můžou samozřejmě napáchat více škody. Podle zachycené dokumentace tam velitelé nemají problém nařídit vojákům palbu i na civilní cíle. Jednají rutinně, ale nechtějí to přepísknout, protože vědí, že už by vůbec nedokázali vyprávět svůj narativ, že je to speciální operace a že se nezaměřují na civilní cíle. Zatím tvrdí, že když zasáhnou civilní cíl, tak je to kvůli tomu, že jsou tam schovaní banditi nebo nacionalisté. To by při masivním útoku na civilní cíle už dělat nemohli.

Určitě je to překvapením nejen pro Rusy, ale i pro nás. I když jsme se na vybavení a výcviku ukrajinské armády podíleli, tak málokdo věřil, že budou schopní se takto účinně bránit.

Nejpravděpodobnější scénář je nějaká forma patu. Tedy si­tuace, kdy se budou moci Ukrajinci ještě bránit a z ruské strany nedojde k významnějšímu posunu a kdy bude hrozit zdlouhavá opotřebovávací válka. To bude situace, která na obou stranách vyvolá přesvědčení, že není možné vojenské vítězství a je potřeba najít cestu k jednacímu stolu.

Zatím bych to nepřeceňoval, protože se pozice obou stran moc nepřiblížily. Obě strany zatím chtějí dosáhnout vítězství, ale musí přijít chvíle, kdy budou obě strany mít vůli dát druhému pocit vítězství, ale přitom získat co nejvíce.

Za situace, kdy Rusko Krym kontroluje a rozšířilo ovládané území, kdy se jim téměř podařilo propojit území mezi Krymem a Rostovskou oblastí, tak se toho jen tak nevzdá. Nakonec toto propojení by prezident Putin mohl před ruskou veřejností deklarovat jako vítězství.

Pro Ukrajinu bude těžké se smířit s jakoukoli územní ztrátou a pro prezidenta Zelenského to bude znamenat velkou zkoušku, jak projevit vůli ke kompromisu a zároveň nekompromitovat vypjaté cítění Ukrajinců, které je umocněno úspěšnou obranou. Je úspěšná, ale neměla by umocnit iluzi, že Ukrajina může porazit Rusko. To by bylo přílišné očekávání, navíc politicky nerealizovatelné, protože by znamenalo konec prezidenta Putina a jeho režimu – a to je nereálné.

Něco na tom bude, protože Rusko se dostává do problémů kvůli sankcím. Už před propuknutím sankcí na začátku invaze měli problémy se zásobováním armády. Čína může pomoci překonat dopady sankcí a nabídnout Rusku i vojenské dodávky. Bude ale záležet, jakou výhodu z toho získá. Čína na tom konfliktu vydělá tak nebo tak, ale teď bude záležet na tom, aby co nejméně ztratila, protože to hraje na obě strany, a zároveň aby si zachovala image konstruktivní země a toho, že umí řešit konflikty mírovou cestou.

Je to maximum možného v situaci, kdy si některé členské země daly na první místo svou bezpečnost. Což je jim těžko zazlívat. Hodně lidí i Ukrajina čekali více, ale neuvědomují si, jakou cenu by bylo potřeba za to zaplatit. NATO mohlo podle mého udělat více v počátcích krize. Mohlo posílit východní křídlo dříve, než došlo k intervenci. Tím by na sebe navázalo určité ruské síly, které by nebylo možné nasunout k Ukrajině.

Také bylo možné udělat ve chvíli, kdy se ruské síly začaly shromažďovat u hranic, velké cvičení o síle 20 tisíc vojáků NATO přímo na Ukrajině. Rusko by to sice vnímalo jako eskalaci, ale byl by to legitimní krok, a kdyby v tu chvíli Rusko zaútočilo, tak by to bylo Rusko, které by napadlo armády NATO, byť na cizím území.

Je to otázka politické odvahy. Odvaha jít na hranu tu nebyla a zvítězila vůle být na bezpečné straně a neeskalovat situaci. Toto slovo už nemám rád. My jsme měli neustále obavu, jestli v očích Ruska nebudeme eskalovat situaci. Přitom jsme si neuvědomili, že v očích prezidenta Putina jsme situaci vyeskalovali už dávno. Kdybychom podnikli něco navíc, to by bylo výrazem odvahy, která by mu spíše imponovala.

V případě, že by k tomu nedošlo, tak NATO ztratí jakoukoli relevanci a bylo by zralé na rozpuštění. Toho jsou si vědomi všichni velcí hráči v NATO. Aby neztratili tvář před celým světem, tak budou muset hájit každou píď alianční země.

Slyším teď řadu „pragmatiků“, kteří přesně vědí, co se mělo udělat, že se měl dát Ukrajině hned od začátku neutrální status. To zní racionálně, ale jak by se to líbilo nám, kdyby někdo před 20 lety přišel a řekl, že středoevropské země do NATO nepatří, protože Rusko má nárok na svou sféru vlivu? Je jasné, že Západ udělal spoustu chyb hlavně v tom, že jsme nebyli schopní vnímat ruský způsob uvažování.

Ještě před vyhrocením situace na Ukrajině měl být Západ vůči Rusku, nechci říci vstřícný, ale proaktivní, a když Rusko mluvilo o novém bezpečnostním systému v Evropě, tak jsme o tom měli mluvit a jednat.

Také na straně Ukrajiny se dá mluvit o tom, co udělala špatně např. ve vztahu k národnostní politice nebo k užívání jazyka. To ale neznamená, že bychom jim měli vzít právo na to, co sami pro sebe požadujeme za samozřejmost.

Z co nejvíce zdrojů. Dokud byly dostupné ruské zdroje, tak jsem je četl. Ne proto, abych se nechal ovlivňovat dezinformacemi, ale abych viděl, jak interpretují realitu. Sleduji čínské i arabské zdroje hlavně kvůli úhlu pohledu. Potom to porovnám se svou životní zkušeností a udělám si svůj názor.

Pokud některé zdroje šíří škodlivý obsah, který ohrožuje naši bezpečnost, tak je přirozené ho omezit. Ani svoboda slova není neomezená. Ruská média dnes šíří takové lži, že jim není možné dávat prostor a legitimizovat je. Nemělo by to platit dlouho, protože bychom ztratili schopnost se dívat na svět ruskýma očima.

Riziko to je, ale Rusové by museli být úplně šílení, aby se zaměřili na premiéry několika zemí. Je to symbol odvahy, že jsme s nimi nejen v teple a bezpečí našich kanceláří v Evropě, ale že za nimi přijedeme i do míst, kde jsou dennodenně vystaveni riziku.

Neberu. Když se na to někdo ptá, tak říkám, počkejme, až tato krize bude pryč, protože teď nemá smysl se o tom vůbec bavit. Teď dostávám více prostoru v médiích, protože jde o věc, která je mi vlastní, ale nechci toho zneužívat ke svému zviditelňování.