Útok na Moldavsko? Na to teď Rusové nemají sílu, míní generál

Svou logiku to má. Spekuluje se, že by ruská armáda postupovala na Moldávii přes Podněstří, které je proruské. Nicméně Podněstří je od oblasti, kterou nyní ovládají ruské síly na území Ukrajiny, odříznuté. Klíčová Oděsa je stále pod kontrolou Ukrajinců, včetně přilehlého okolí až po město Cherson.

Vojáky do Moldávie by tak nešlo dopravit jinak než vzduchem, a to by byla velmi riskantní operace, protože by vzdušné výsadkové síly musely přelétat přes území plně kontrolované Ukrajinou. Vzpomeňte si na zpackanou výsadkovou operaci na letišti Hostomel, tady by to bylo něco podobného, tedy vyslání omezených sil do prostoru, který nemáte plně pod kontrolou, protivník má početní i technickou převahu, a navíc bude zřejmě mít i potřebné informace.

Ukrajina si určitě v oblasti Oděsy dává záležet, aby její protivzdušná obrana i místní pozemní síly byly připravené a dobře informované. Takže dnes ne, nicméně v budoucnu to možné je, pokud by se Rusům podařilo ovládnout jih Ukrajiny až po Oděsu a pokračovali by dál směrem na Tiraspol. Odřízli by tak Ukrajinu kompletně od Černého a Azovského moře a tím by ji výrazně ekonomicky oslabili.

Moldávie je neutrální země, a tak by měl Putin a ruská diplomacie velké problémy, jak invazi zdůvodnit na geopolitické scéně. A navíc by se sami zbavili tzv. nárazníkového pásma, které je odděluje od NATO, jelikož záborem Podněstří, resp. Moldávie by se dostali do přímého sousedství Rumunska a tam umístěných vojenských jednotek NATO. Ale nepředbíhejme, na útok teď Rusko nemá dost sil, určitě ho teď neprovede. Situace na Donbase se nevyvíjí moc dobře.

V podstatě jde jen o to, aby Rusko otevřelo další frontu pro útoky proti Ukrajině. Rusové však teď mají špatnou zkušenost z první části invaze na Ukrajinu. Měli strašně dlouhou frontu, od severu přes východ až na jih to bylo takřka tisíc kilometrů. Proto nebyli schopni vytvořit potřebnou převahu sil a prostředků pro rychlý útok nebo obklíčení ukrajinských jednotek, udržet v provozu logistiku a zásobovací trasy.

Poučili se, teď se soustředí jen na východ a na jih, ale i tak je fronta dlouhá okolo 400 km. Soustředění sil je tak sice větší, ale mnohé jednotky jsou z předešlých bojů oslabené, mají nízkou morálku a ani ruské vojenské štáby neprokazují znalosti a dovednosti potřebné pro vedení komplexních vojskových operací vyžadujících součinnost pozemních, leteckých a námořních sil…

Takže spíš předpokládám, že nejdříve si Rusko zajistí pozice, které již má pod kontrolou, případně zkusí získat Oděsu, a teprve potom bude chtít připojit Podněstří. Dnes je tam asi 1500 ruských vojáků, což není žádná síla, která by mohla ohrozit ukrajinskou armádu.

Za současné situace tomu moc nevěřím. V Moldávii žádní Rusové nejsou, jen v separatistickém Podněstří. To má asi půl milionu obyvatel. Dopravit tam vojáky včetně techniky je z vojenského hlediska velmi riskantní, není tam žádný pozemní přístup. Ukrajina by to Rusům určitě nedovolila, nebo alespoň silně zkomplikovala a pochybuji, že by se zcela bez boje vzdala i Moldávie. Tato varianta z vojenského hlediska podle mě zatím nepřipadá v úvahu.

Moldavsko je malá země, má blíž k Rumunsku než k Rusku. Co se odtrhlo, to je rusky mluvící část. Moldavsko má malinkatou armádu, asi 3,5 tisíce lidí. Samozřejmě že by mu nezbylo nic jiného než dříve či později kapitulovat. Postup ruské armády by byl v případě vytvoření pozemního koridoru daleko rychlejší než na Ukrajině. Ale neviděl bych v tom pro Putina žádný politický přínos.

Je to neutrální země, nikoho neohrožuje, s Moldavskem Rusko nemá žádné historické konflikty, které by mohla použít ruská propaganda.

Bylo by to Putinovo přiznání, že stávající armáda, kterou Rusko má, není schopna operaci na Ukrajině zvládnout. Samozřejmě že by to nějakým způsobem ošetřila propaganda, zřejmě slovy, že je to boj proti nacistům na celém světě, kteří Ukrajinu podporují a dodávají jí zbraně.

Putin by před mezinárodním společenstvím ztratil úplně tvář státníka, pokud mu tedy ještě nějaká část tohoto společenství věřila, že „operace“ na Ukrajině není válka. Co se změnilo, že najednou je to válka? Ztratil by tvář i vůči části domácího publika, které dosud věřilo, že na Ukrajině skutečně probíhá speciální malá operace, která nebude vyžadovat nic dalšího než mírovou ruskou armádu bez mobilizace záložáků.

Výhoda vyhlášení války je tedy jen v tom, že umožní mobilizovat a povolat zálohy. Záložníci, které by Putin případně povolal, ale rozhodně nejsou vycvičení tak, jak by potřebovala pro doplnění profesionální armáda. To znamená, že musí dostat delší čas na obnovení návyků (pokud již ve válce někdy byli), nebo aby se dostali alespoň do použitelného fyzického a duševního rozpoložení vojáka připraveného jít do války. Jde o čas, v rámci kterého ale stále probíhá válka a přibývá rodin mrtvých vojáků, uvalené sankce působí na ruskou ekonomiku a obyvatelstvo – to vše může potlačit původní nadšení a válečný étos povolaných záložáků a jejich rodin.

Bohužel, v médiích se objevuje řada nepodložených či neúplných informací, které sice mohou mít reálnou podstatu, ale není je možné je ověřit. Mobilizaci by ruská propaganda dokázala zdůvodnit pro Rusy, ale jakmile by Putin vyhlásil válku, už by nemohl nic zakrýt na mezinárodním poli. V OSN by už všichni členové rady bezpečnosti museli uznat, že teď je to tedy válka. Už by to byla válka proti nezávislému, suverénnímu státu, tedy porušení Ženevských konvencí zakazujících dobyvačnou válku jako pokračování politiky státu a nebylo by na co se vymlouvat. Ekonomické sankce by se tak mohly rozrůst a připojit by se k nim mohly další, zatím neutrální země.

Vzhledem k mezinárodnímu společenství určitě, u většiny obyvatel Ruska dočasně posílí jeho obraz silného státníka, jakého Rusko potřebuje. Počítám však s tím, že sankce, které jsou na Rusko uvalené, začnou mít brzy na Rusy tvrdší dopad, dojdou nahromaděné zásoby zboží a peněžní zdroje. Rusko kromě surovin skoro nic neprodává a pod sankcemi má navíc velmi omezený počet zákazníků.

Takže přebytkové saldo zahraničního obchodu založené na vysokých cenách energie nebude možné utratit nikde jinde než na domácím Ruském trhu a s domácími výrobci. Nastane zřejmě propad o několik let zpět, technologicky i v životní úrovni obyvatelstva. Přiznává to konečně i šéfka jejich centrální banky, že vzniklá situace se nedá dlouhodobě udržet a bude se zhoršovat.

Veřejné mínění se může měnit ve větších městech. Je obrovský rozdíl mezi obyvateli velkých měst a vesničany. Venkov je přitom většina Ruska. Ve městech si ale lidé zvykli na „západní pozlátko“, moderní technologie, auta, módu a další věci. Ztráta se jich velmi dotkne, je to změna stylu života hlavně mladých lidí, kteří nepamatují období Sovětského svazu a RVHP. Oproti tomu na vesnicích bude vždy co jíst, vždy bude nějaká práce… A jediný zdroj informací je pro lidi mimo města a průmyslové oblasti všudypřítomná státní propaganda. U nich změnu postoje neočekávám.

Věřím, že „protiputinovská koalice“, která se ve světě dala dohromady, neustoupí ze sankcí do té doby, než z vedení Ruska odejde Vladimir Putin. On je hybatel vzniklé situace a viník. Dokud bude v čele Ruska, tak neexistuje cesta zpět k mezinárodním vztahům a obchodu tak, jak jsme je znali doposud. Důvěra byla nenávratně porušena.

Ale dosáhnout skutečného oslabení Ruska s nadějí, že to bude východisko pro změnu vládnoucího režimu a jeho metod znamená, že sankce budou dlouhodobé, a navíc ekonomická diplomacie Západu vůči zbytku světa musí zabránit tomu, aby se na volnou a levnou ruskou ropu, plyn a další suroviny navázaly jiné velké státy, jako je např. Indie.

Rusko nepůsobí v kondici, aby si trouflo na světový konflikt. Máme tu historickou paralelu. Americký prezident George Bush vyhlásil válku světovému teroru. Bylo to směřované na Al Káidu, ale vznikly z toho konflikty v Afghánistánu, Iráku… Putinova válka proti nacismu by byla podobná, ale měl by daleko větší problémy ukázat na toho, kdo je podle něj ten „světový nacista“, a najít nějaký uvěřitelný vzorec chování a obecné škodlivosti takového státu či jednotlivce ve 21. století.

Věřili by mu jen Rusové a nikdo jiný. Ani ekonomicky a ani vojensky není takovou válku schopen realizovat. Vypuštění rakety a zásah čehokoliv – infrastruktury, města, vojenské jednotky na území cizího státu v Evropě v podstatě znamená zásah proti Severoatlantické alianci a do takového šílenství snad generální štáb ruské armády nepůjde.

Takže vyhlášení války proti světovému nacizmu by mohla být další, čistě propagandistická akce bez jakýchkoliv dalších dopadů, nebo se sice takováto válka vyhlásí, ale bude pokračovat jen na Ukrajině. Ale možná se objeví víc útoků proti dodávkám západních zbraní, případně Rusko rozšíří svůj stávající sankční seznam.

V krajním zoufalství by se k tomu možná mohl uchýlit na Ukrajině, ale určitě by to nebylo v té části země, kterou chce okupovat. Útok proti Kyjevu nebo jiným velkým městům by bylo přiznání politického terorismu Ruska a došlo by k definitivní změně na světovém politickém kolbišti. Nikdo by již Rusko nemohl vidět a uznat jako oběť, na kterou útočí nacisté z Ukrajiny konvenčními zbraněmi, a ono použije jako odpověď jaderné zbraně. Osobně použití jaderných zbraní nepředpokládám, ani těch taktických.

Konvenční konflikt a sankce Západu Rusko sice hodně vyčerpává, ale nebude riskovat další mezinárodní diskreditaci a sníží své původní strategické cíle jen na obsazení Donbasu. Maximálně něco zkusí v Oděse nebo v Podněstří u Moldávie. Jako vojenský odborník v této fázi války nevidím žádný zisk v použití jakékoli zbraně hromadného ničení.

Navíc přípravy na jejich použití nejde úplně skrýt. Kromě ponorek jsou všechny jaderné zbraně neustále pod kontrolou. Ruské pod kontrolou Američanů, americké pod kontrolou Rusů. Všichni vědí všechno. Nelze udělat nečekaný úder, na který by druhá strana nebyla schopná okamžitě odpovědět.

Tady jsem poměrně skeptický. Ukrajině se daří úspěšně bránit nebo zpomalovat ruský útok. Občas se jí podaří dobýt zpět některé vesnice, nebo se posunout o třicet až čtyřicet kilometrů, jako teď např. u Charkova. Ale myslím, že pokud se Rusové skutečně rozhodnou dobýt Donbas, tak se jim to sice za dlouho, ale nakonec podaří. Pak ho zabezpečí do takové míry, že je odtud ukrajinská armáda nebude schopná vytlačit. A dojde k zamrzlému konfliktu.

Dál bude záležet na tom, kolik bude Rusko ochotné investovat do těchto zabraných, ale zničených oblastí, kolik lidí jim tam zůstane a kdo s nimi bude kolaborovat. Protože pokud nebude investovat do zničené infrastruktury a mít k dispozici kvalifikovaný personál, tak těmto oblastem bude hrozit stejně nízká životní úroveň jako panuje v separatistických republikách. Většinou je v životě i politice snazší něco získat než si to udržet.

Budeme svědky pochybného vojenského vítězství Ruska, ale prohry pro ty lidi, kteří na tom území zůstanou, protože jim nikdo nepomůže. Na rozdíl od Ukrajiny, kde se v rámci její poválečné obnovy s velkou pravděpodobností uskuteční něco podobného, jako byl Marshallův plán po II. světové válce v západní Evropě.

Výstavba nových měst, obnova průmyslu, poskytnutí nových technologií, obnova a posílení ozbrojených sil, perspektiva připojení k EU… Ukrajina má budoucnost, separatistické republiky ne. Rusko se svým stávajícím HDP a pod tlakem uvalených sankcí takové prostředky na obnovu obsazeného území ve svém rozpočtu nemá a v blízké budoucnosti nenajde.