Článek
Její nominace získala podporu 383 poslanců europarlamentu, oznámil jeho předseda David-Maria Sassoli. Minimum přitom bylo 374 hlasů. Proti bylo 327 členů Evropského parlamentu.
„Děkuji vám za důvěru, kterou jste mi dali,” řekla von der Leyenová, blízká spolupracovnice německé kancléřky Angely Merkelové, krátce poté co šéf europarlamentu oznámil výsledky hlasování. Uvedla, že si je vědoma velké zodpovědnosti, která před ní nyní stojí.
Junckera by měla von der Leyenová nahradit od počátku listopadu. Do té doby musí ve spolupráci s členskými zeměmi EU sestavit svůj tým, přeje si přitom co nejvyrovnanější zastoupení mužů a žen. Každého z budoucích eurokomisařů čeká následně slyšení před příslušnými výbory europarlamentu a bývá pravidlem, že někteří neuspějí.
Nominace vyvolala kritiku
Dosavadní německá ministryně obrany a matka sedmi dětí von der Leyenová vzešla počátkem července z třídenních jednání lídrů zemí Evropské unie jako kompromisní kandidát. Její kandidatura vyvolala i kritické reakce části europoslanců. Jedním z důvodů bylo, že ani nekandidovala v květnových eurovolbách, a také to, že šéfové členských zemí EU nerespektovali její nominací volební princip vedoucích kandidátů (spitzenkandidátů) evropských politických skupin.
Nominaci političky křesťanských demokratů (CDU) kritizovali i němečtí sociální demokraté, kteří jsou součástí německé vlády velké koalice CDU/CSU a SPD. „Von der Leyenová je náš nejslabší ministr. To je zřejmě dost na to stát se šéfem Komise,“ stěžoval si například bývalý šéf SPD Martin Schulz.
Europoslancům Leyenová mimo jiné slíbila, že se zaměří na dodržování zásad právního státu, digitalizaci, konkurenceschopnost a boj proti klimatickým změnám, který považuje za zásadní prioritu. Uvedla, že EU je ochotná a připravená k dialogu s Ruskem, ale vždy bude bránit své principy a mezinárodní pořádek založený na pravidlech. Vyslovila se také pro jasnou a společnou definici azylu a toho, kdo na něj má nárok.
Leyenová se narodila 8. října 1958 v Bruselu v době, kdy tam její otec pracoval pro Evropské hospodářské společenství. V Bruselu žila až do svých 13 let. Vystudovala ekonomii a medicínu, v letech 1992-1996 žila v USA, kde její manžel, profesor medicíny a podnikatel Heiko von der Leyen pracoval na Stanfordově univerzitě. Před vstupem do politiky pracovala jako lékařka a ve výzkumu. Členkou CDU je od roku 1990. V letech 2003 až 2005 byla poslankyní dolnosaského sněmu a ministryní zemské vlády.