Hlavní obsah

Lidi vedli na jatka, řekl Novinkám ukrajinský vězeň svědomí k mobilizaci

Novinky, Alex Švamberk, Halyna Buhay
Praha

Válka na Donbasu se většinou na Západě prezentuje jako konflikt, kde Ukrajina čelí hybridní ruské agresi, protože se Rusko zmocnilo Krymu. Všichni si to však nemyslí, dvaapadesátiletý novinář Ruslan Kocaba dlouhodobě tvrdí, že jde o válku občanskou, a proto vyzýval lidi, aby odmítali mobilizaci. Byl za to stíhán a Amnesty International ho označila za prvního ukrajinského vězně svědomí. „Pro vládu je teď výhodné podporovat válku,” řekl Kocaba v rozhovoru pro Novinky.

Foto: Archiv Ruslana Kocaby

Ukrajinský novinář Ruslan Kocaba

Článek

Jak jste poznal válku na Donbasu?

Byl jsem vojenský korespondent, byl jsem prvním korespondentem kyjevských médií, který dostal akreditaci do (samozvané) LNR (Luhanská lidová republika). Jako novinář si myslím, že je vždy zapotřebí přinášet pohled obou stran v konfliktu. To je objektivní žurnalistika, to je světový standard. U nás často novináři hřeší tím, že podávají pouze názor jedné strany, takže to nemohou být opravdoví novináři, jsou to propagandisté.

Když jsem promluvil o válečných hrůzách, co jsem viděl v těch oblastech, v Luhanské a Doněcké oblasti, tak mi řekli, že takto není potřeba mluvit a že na to doplatím. Oni své slovo dodrželi a já skončil ve vězení. Odseděl jsem si za to 524 dní ve vězení. Pak jsem byl zproštěn obvinění a nyní opět obnovili trestní stíhání právě proto, že jsem to označil za občanskou válku a že mobilizace bez vyhlášení válečného stavu a bez toho, aby se řeklo, kdo je nepřítel a s kým bojujeme, je nezákonná. Lidi prostě vedli na jatka.

Ale separatisty na východě Ukrajiny podporuje Rusko, nebo ne?

Je to klasická občanská válka a v občanské válce vždycky existuje neviditelná třetí strana. Je veřejně zapojená, pracuje na prohloubení vojenských akcí, na eskalaci vojenských akcí a prohloubení občanského konfliktu. Pro Rusko je výhodné, aby Ukrajina byla ve stavu ani války, ani míru, když podle statutů NATO a EU země, která má územní problémy, nemůže vejít do žádných svazků, ani vojenských, ani správních. Rusku je to jasné, a proto nejen dodává (separatistům) zbraně, ale pomáhá vysláním vojenských instruktorů. To všechno jsem viděl.

Změnila se situace na Ukrajině, když už konflikt není tak vyhrocený a další mobilizace neprobíhají?

Bohužel za půldruhého roku, co jsem venku z vězení, vidím, že vláda nevnímá, že všichni v národě už vědí, že to není ruská agrese. Dál využívá této propagandistické nálepky, i když se tato válka proměnila v obchod a pro vládu je teď výhodné podporovat válku.

Jak to myslíte?

Třeba prezident Petro Porošenko vlastní bývalou Leninskou kovárnu (nyní Kovárna na Rybalském), kde předělávají obrněné transportéry, minomety, děla.

Ale není to jen otázka obchodu, ale taky zdroj tlaku na aktivní část společnosti, která se ještě opovažuje kritizovat vládu. Všem, co kritizují vládu, se říká: Teď máme válečný stav. A kdo má jiný názor, ten se považuje za agenta Moskvy a ruku Kremlu.

Ukrajinci se však nadále nechávají verbovat do armády.

Lidi tam jdou jen proto, že nemají práci. Jinde nemohou vydělat 10 až 12 tisíc hřiven (7800 až 9400 korun), když nemají vzdělání. Tady si stačí vzít uniformu, podřídit se subordinaci a možná jít zabíjet krajany. Ale oni nejdou do armády, aby bojovali, jdou do armády, protože nemají kde pracovat.

Jak válka skončí? Změní se v zamrazený konflikt?

Bohužel hlídky OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která dozírá na dodržování minských dohod a klidu zbraní – pozn. red.) představují jen zmrazování konfliktu. Známe to z Kosova, z Čadu a řady dalších, zejména afrických republik – dokud tam byly mírové síly, tak to ony zadržovaly, ale problém neřešily. A jen co se odtamtud stáhly, hned se s novou silou rozhořel. A bude to stejné, přijdou-li mírotvorci z OSN.

Kdy válka skončí?

Na část Ukrajiny tlačí Moskva a na část Washington a Brusel a já jsem v nadsázce říkal, že Rusko a Amerika budou válčit mezi sebou do posledního ukrajinského vlastence. Válka bude pokračovat do té doby, než řeknou své slovo geopolitičtí hráči – jmenovitě Rusko, Amerika, Brusel. Oni se musejí domluvit mezi sebou. Ale ani EU nemá zájem, aby jí Ukrajina konkurovala, patrné je to u Polska a Maďarska. Hodí se možná jako dodavatel surovin a odběratel unijních výrobků.

Západ však Ukrajině poskytuje pomoc.

Větší část úvěrů, které dostáváme, jde na zaplacení předchozích půjček. Jako ukrajinský patriot vím, že úvěry jsou smrt Ukrajiny. Vláda se k našim lidem chová, jako by na nich chtěla spáchat genocidu. Našim občanům odpírá sociální příspěvky. Matky s více dětmi, matky samoživitelky i invalidé a penzisté představují kategorii obyvatel, která bez podpory státu hyne.

Jak se se podaří překonat důsledky konfliktu, který rozerval zemi? Kolik let to bude trvat, než se příkop mezi lidmi zasype?

Ode dne nastolení úplného příměří bude zapotřebí patnáct dvacet let, aby se vyměnila aspoň jedna generace, aby přebolely rány, protože když někoho zabili, zůstává to v rodu, dědeček o tom vypráví vnukovi. Starší pokolení s tím bude žít a za mladší pokolení budeme muset bojovat. Bojovat v dobrém slova smyslu. A novináři, kteří se ještě mohou podívat do očí jedné i druhé straně, tak ti mohou místo zažíhání nenávisti hledat spojující body.

V Německu v Bundestagu mi taky říkali, že když strhli zeď, tak zjistili, že zeď zůstala v hlavách. Starší pokolení si zeď pamatuje, ale to mladší už ne. Totéž u nás. Když dítě někoho ztratilo a pozná rodinu, ve které taky někoho ztratili, budou si sirotci i vdovy mít o čem popovídat. Na obou stranách.

Nebojíte se, že se po čase může nenávist opět vynořit?

U nás na západní Ukrajině byly problémy především s Poláky. Dobře si pamatuji, že Poláci byli vždycky větší nepřítel než Rusko, protože Rusko bylo někde daleko. Myslel jsem si, že za roky, které uplynuly od volyňského masakru, se národy usmířily, ale zjistil jsem, že jsem se mýlil. Politici, kteří vstupují do historických diskusí, svýma špinavýma rukama a cynickým myšlením přispívají k tomu, aby konflikt vzplanul s ještě větší silou.

Případ Ruslana Kocaby

Ruslan Kocaba (*1966), který se aktivně účastnil Oranžové revoluce na Ukrajině přelomu let 2004 a 2005 a pak i demonstrací na Majdanu v zimě na přelomu let 2013 a 2014, do roku 2014 pracoval jako zpravodaj na volné noze pro televizi 112. Od počátku horoval pro umírněné řešení konfliktu na Donbasu. Zadržen byl 7. února 2015, protože zveřejnil na video, kde popsal konflikt jako občasnou válku a mobilizaci označil za nezákonnou. Z vlastizrady a bránění zákonné činnosti armády byl obviněn 31. března 2015. Amnesty International ho pak označila za prvního ukrajinského vězně svědomí po pěti letech.

Dne 12. května 2016 mu soud vyměřil 3,5 roku vězení za maření aktivit ukrajinské armády. Verdikt byl zrušen 14. července téhož roku, v červnu 2017 však bylo toto rozhodnutí zrušeno z procedurálních důvodů na základě kasační stížnosti žalobce.

Případ se začal znovu projednávat, ukrajinský generální prokurátor Jurij Lucenko letos uvedl, že Kocaba svými výzvami k odmítnutí mobilizace podkopával obranné kapacity země. Novinář ve vazbě poskytl rozhovor ruské televizi, ve kterém řekl: „Je pro mne snazší odsedět si dva až pět let ve vězení, než jít do občanské války a zabíjet své spoluobčany, kteří žijí na východě Ukrajiny.”

Související témata:

Výběr článků

Načítám