Článek
Naznačila tak, že jednání o brexitu budou tvrdá. Na image rázné ženy, která neztrácí čas zbytečnými řečmi, si Mayová zakládá od počátku kariéry.
„Nechodím často se srdcem na dlani, jen udělám svou práci, a to je typ politiky bez zbytečných nesmyslů – té, kterou lidé chtějí,“ vzkázala nedávno.
Není divu, že ji britský tisk často přirovnává k legendární Margaret Thatcherové, která v čele konzervativců stála 15 let. Obě političky spojuje i podobný vkus v oblékání, upozornil list Daily Mail.
Ačkoliv ani Mayová se nijak netají tím, že Thatcherovou obdivuje, srovnání se „železnou lady“ odbývá s tím, že chce být sama za sebe. Její politický styl má přitom podle mnohých komentátorů blíž spíš k německé kancléřce Angele Merkelové.
Upozorňují přitom, že upřednostňuje pragmatičnost před ideologií a že je své práci oddána na sto procent – i proto, že nemá děti. Stejně jako kancléřka je Mayová dcerou duchovního, vikáře anglikánské církve. Na rozdíl od Merkelové ale Mayová zastává spíše protiimigrační politiku: i včera zopakovala, že přistěhovalectví do Británie je třeba snížit.
Jako pragmatická se Mayová ukázala i během referenda. Camerona v prounijním postoji sice podpořila, ale tak vlažně a opatrně, že i po rozhodnutí o brexitu může stanout v čele země. Výsledek referenda také bez velké sentimentality rychle vzala jako fakt a začala se připravovat na brexit.
S manželem ji seznámila Benazír Bhúttová
S manželem Philipem, s nímž ji kuriózně seznámila pozdější pákistánská premiérka Benazír Bhúttová, sdílí Mayová lásku ke kriketu.
Její opravdovou vášní jsou ale extravagantní boty. Její lodičky s leopardím vzorem, z hadí kůže či s podpatky vykládanými drahými kameny přitahují pozornost a pro mnoho Britů jsou možná tím prvním, co si při vyslovení jejího jména vybaví. „Nijak mi to nevadí. Často to prolamuje ledy,“ svěřila se.
Jako premiérka může sázet na zkušenost, v čele ministerstva vnitra totiž stojí už od roku 2010. Ve funkci mimo jiné prosazovala odstoupení Británie od Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, aby země mohla snáz deportovat radikální islamisty. Její cesta do vrcholných pater politiky trvala poměrně dlouho.
Rodačka z města Eastbourne na jihovýchodě Anglie vystudovala v Oxfordu geografii a pracovala v 70. a 80. letech ve finančnictví i v centrální bance. Později byla členkou městské rady v jednom z londýnských obvodů a průlom nastal až v roce 1997 zvolením do parlamentu. Další posun přišel v letech 2002 až 2003, kdy se stala výkonnou předsedkyní Konzervativní strany.
Ve vládě poprvé zasedla v květnu 2010 jako ministryně vnitra a pro záležitosti žen a rovné příležitosti. Od roku 2012 řídí výhradně resort vnitra.