Hlavní obsah

Ukrajinské děti „válčí“ v polských školách

V polských školách se zatím učí 173 tisíc ukrajinských dětí. Každý den k nim přibývají tisíce dalších z více než sedmi set tisíc, které od 24. února utekly před válkou ve své vlasti. Výuka je pro ně dobrovolná a probíhá ve společných třídách s polskými školáky. Starostí a problémů s tím spojených je požehnaně. Řeší je za pochodu především polští kantoři.

Foto: Sergei Grits, ČTK/AP

Lidé, kteří v pátek opustili válkou sužovanou Ukrajinu, na polsko-ukrajinském hraničním přechodu v Medyce.

Článek

Do základní školy č. 367 ve varšavské městské části Bemowo dochází denně 82 ukrajinských žáků. „Některé děti, hlavně ty menší, si nechtějí během celého vyučování sundat bundu, i když je ve třídách příjemně teplo. V posledních týdnech byly zvyklé, že musejí stále utíkat do úkrytů, a proto se ani nesvlékaly – a vrylo se jim to do paměti,“ řekla portálu natemat.pl ředitelka školy Božena Rutkowská.

Učí malé utečence, sami ještě studují

Věda a školy

„Učit v těchto podmínkách je velká výzva, protože nikdo z našich pedagogů ukrajinsky nemluví. Ty nejmenší děti zařazené do první až třetí třídy často pláčou, chtějí jet domů, ale když je utišíme, učí se rychle,“ dodává ředitelka.

Je potřeba chtít

Starší ukrajinské děti, a to i ty, které umí rusky, stejně jako část učitelů, zase nechtějí tento jazyk používat. Často jsou uzavřené do sebe a takový stav se prolamuje jen postupně. Mnohé z nich strávily v úkrytech i několik týdnů, zažily válku na vlastní kůži, viděly zabité na vlastní oči, potřebovaly by psychologa se znalostí jejich rodné řeči, ale „my nemáme ani polského“, říká Lena, jedna z učitelek této školy.

Na maturitní obory SŠ se z ukrajinských uprchlíků hlásí zatím spíše jednotlivci

Věda a školy

Hlavně ze začátku byla bez­radná. Děti nerozuměly jí, ona zase jim, ale postupně si uvědomovala, že když se chce, jde vše, i když pomalu. Jednomu chlapci, který se úplně propadl do letargie, se pokusila domluvit, aby se snažil alespoň trochu, ale první tři dny odpovídal jen „ně chaču“. A pak najednou jako blesk z čistého nebe „chce“. Dokonce pomáhá i ostatním, začíná se sbližovat i s polskými spolužáky, což Lena považuje za vzpruhu pro žáky i učitele.

Nikdo není lhostejný

Ředitelka Rutkowská netají, že pro učitele je tento komplikovaný způsob výuky únavný. Ve třídách tvoří většinu polští žáci, s nimiž je potřeba postupovat podle osnov, a k nim se přidalo pět a více ukrajinských dětí.

„Neodešly ze svých domovů dobrovolně, téměř všechny tam zanechaly táty, některé i mámy a starší sourozence. Někteří u nás byli jen den a pokračovali do jiného polského města, další se vrátili do vlasti, neboť je u nich zatím klid, ale další zřejmě zůstanou déle, jako ti z Irpině, protože jejich domy ruské jednotky srovnaly se zemí,“ řekla.

FOTO: Jak vypadá den ukrajinských předškoláků v Česku

Domácí

„Problémů je hodně, patří k nim i chybějící prostředky na nákup školních potřeb pro děti z Ukrajiny. Pomáhá hlavně samospráva, ale i rodiče polských dětí, sponzoři školy a často i učitelé kupují dětem pomůcky z vlastního, aby se pohnuly kupředu. Hlavní smysl toho je, aby se cítily dobře, přestaly se bát a naučily se co nejvíc,“ říká ředitelka varšavské školy.

Výběr článků

Načítám