Ukrajinské děti „válčí“ v polských školách

Do základní školy č. 367 ve varšavské městské části Bemowo dochází denně 82 ukrajinských žáků. „Některé děti, hlavně ty menší, si nechtějí během celého vyučování sundat bundu, i když je ve třídách příjemně teplo. V posledních týdnech byly zvyklé, že musejí stále utíkat do úkrytů, a proto se ani nesvlékaly – a vrylo se jim to do paměti,“ řekla portálu natemat.pl ředitelka školy Božena Rutkowská.

„Učit v těchto podmínkách je velká výzva, protože nikdo z našich pedagogů ukrajinsky nemluví. Ty nejmenší děti zařazené do první až třetí třídy často pláčou, chtějí jet domů, ale když je utišíme, učí se rychle,“ dodává ředitelka.

Starší ukrajinské děti, a to i ty, které umí rusky, stejně jako část učitelů, zase nechtějí tento jazyk používat. Často jsou uzavřené do sebe a takový stav se prolamuje jen postupně. Mnohé z nich strávily v úkrytech i několik týdnů, zažily válku na vlastní kůži, viděly zabité na vlastní oči, potřebovaly by psychologa se znalostí jejich rodné řeči, ale „my nemáme ani polského“, říká Lena, jedna z učitelek této školy.

Hlavně ze začátku byla bez­radná. Děti nerozuměly jí, ona zase jim, ale postupně si uvědomovala, že když se chce, jde vše, i když pomalu. Jednomu chlapci, který se úplně propadl do letargie, se pokusila domluvit, aby se snažil alespoň trochu, ale první tři dny odpovídal jen „ně chaču“. A pak najednou jako blesk z čistého nebe „chce“. Dokonce pomáhá i ostatním, začíná se sbližovat i s polskými spolužáky, což Lena považuje za vzpruhu pro žáky i učitele.

Ředitelka Rutkowská netají, že pro učitele je tento komplikovaný způsob výuky únavný. Ve třídách tvoří většinu polští žáci, s nimiž je potřeba postupovat podle osnov, a k nim se přidalo pět a více ukrajinských dětí.

„Neodešly ze svých domovů dobrovolně, téměř všechny tam zanechaly táty, některé i mámy a starší sourozence. Někteří u nás byli jen den a pokračovali do jiného polského města, další se vrátili do vlasti, neboť je u nich zatím klid, ale další zřejmě zůstanou déle, jako ti z Irpině, protože jejich domy ruské jednotky srovnaly se zemí,“ řekla.

„Problémů je hodně, patří k nim i chybějící prostředky na nákup školních potřeb pro děti z Ukrajiny. Pomáhá hlavně samospráva, ale i rodiče polských dětí, sponzoři školy a často i učitelé kupují dětem pomůcky z vlastního, aby se pohnuly kupředu. Hlavní smysl toho je, aby se cítily dobře, přestaly se bát a naučily se co nejvíc,“ říká ředitelka varšavské školy.