Článek
„Tato skupina (IS) je největší hrozbou v blízké budoucnosti z Afghánistánu,“ řekl v Kábulu agentuře AP nejmenovaný americký zástupce zpravodajské služby. Jejich cílem je podle jeho slov útočit v USA a v Evropě. „Je to jen otázka času. Je to hrozivé,“ dodal.
Když IS začínal, bylo jich možná 150, ale dnes jich jsou tisíce
IS si vybral Afghánistán jako svou novou základnu po ztrátě svého chalífátu vyhlášeného v létě 2014 na velkém území Iráku a Sýrie, soudí Bruce Hoffman z washingtonské Georgetownské univerzity. „Investoval tam velkou pozornost a prostředky,“ řekl AP.
Ve čtyřech provinciích
V roce 2015 byl IS v Afghánistánu jen jednou z osmi filiálek či „provincií“ této extremistické teroristické organizace. Z pár desítek bojovníků ve východní provincii Nangarhár se však i přes některé bojové neúspěchy rychle rozrůstá.
„Když začínali, bylo jich možná 150, ale dnes jich jsou tisíce,“ řekl AP Adžmal Umar, člen nangarhárské provinční rady. Nyní je IS aktivní v dalších třech severních provinciích Kúnar, Núristán a Laghmán, a z Kúnaru prý určitě brzy bude hlavní stan IS vůbec.
Špatnou zprávou podle amerických služeb je, že IS získal klíčový hornatý terén, kde se může dobře skrýt a odkud má přístup k penězům a výzbroji. V Kúnaru se celý rok po americké invazi a pádu Tálibánu 2001 skrýval Usáma bin Ládin, šéf teroristické organizace al-Kajdá.
Podle Moskvy navíc USA stále podceňují sílu IS. Počet jeho bojovníků odhadují jen na 600 až dva tisíce. „Odnož IS už v těchto oblastech shromáždila na 5000 ozbrojenců,“ citoval v květnu britský list The Times Alexandra Bortnikova, ředitele ruské kontrarozvědky FSB.
Upozornil, že se teroristé přeskupují a mnozí pocházejí z bývalých sovětských republik a předtím bojovali v Sýrii.
Radikální afghánské hnutí Tálibán s IS sice sdílí nenávist k Americe, ale rozcházejí se ve výkladu islámu, a hlavně, tálibové si nepřejí konkurenci na svém území. V IS tak mají stejného nepřítele jako Západ.
Přísně neoficiální
Myšlenka spojit síly s Tálibánem proti IS není nová. „Přes to, co mohou západní státy říkat veřejně, jsou připraveny přijmout, že způsobem, jak předejít nezadržitelnému afghánskému terorismu, je vytvořit nezbytné, i když přísně neoficiální spojenectví s Tálibánem,“ napsal loni Paul Rogers, profesor z anglické Bradfordovy univerzity.
Kroky podniknuté tímto směrem proto nebudou nikdy příliš na očích. V lednu nicméně překvapilo sdělení USA, že poprvé po devíti letech přerušovaných snah o ukončení války vyústilo jednání s táliby v pokrok o příměří, stažení cizích vojáků a o podílu Tálibánu na moci v zemi.
Ještě není ruka v rukávu, ale strategický zájem velí najít řešení. Jiná věc je, aby ústupky Tálibánu neznamenaly natolik radikální obrat na straně USA, NATO a Západu, že by je po 18 letech války zdiskreditovaly v očích těch Afghánců, kteří s nimi spojili naději na život v moderní společnosti.