Článek
„Nechceme, aby v našich domech žili Ázerbájdžánci. Ať si postaví své vlastní,“ řekl BBC Karen, 33letý obyvatel Čarektaru v Kelbadžarském okrese.
Za oběť frustraci padají i obchody a restaurace, muži narychlo kácejí stromy. Nákladní vozy s vytěženým dřevem se mísí s kolonami aut, mikrobusů a nákladních vozů směřujících přes hranici. Lidé odvážejí vše, co odvézt lze: zařízení, nábytek, lednice přivázané na střechách přetížených aut, hospodářská zvířata.
Hořící dům po odchodu Arménů v Karvačaru v Náhorním Karabachu
Evakuace civilistů, ale i odvoz vojenské techniky běží naplno. Podle třístranné dohody má být Kelbadžarský okres předán zpět Ázerbájdžánu do příštího pondělí.
Karta se obrátila
Místní realita je složitá. Oheň tu řádil už před 27 lety. I tehdy domy zapalovali Arméni, ale za úplně jiných okolností. Tehdy, na jaře 1993, území obsadila arménská armáda. Místní ázerbájdžánské obyvatelstvo v mraze prchalo přes Murovdagský hřeben, mnohým se strastiplná cesta stala osudnou. Arméni tehdy důsledně zapalovali všechny opuštěné domy nejen tady, ale i v dalších obsazených okresech Ázerbájdžánu. Teď se karta obrátila.
Prezident Ilham Alijev karabašské Armény ujistil, že mohou spokojeně žít i pod ázerbájdžánskou správou, tomu ale v Náhorním Karabachu nikdo nevěří.
„Bojíme se o děti. Kdybychom zůstali, každý den by nám šlo o život. Nedůvěřujeme ani těm mírotvůrcům,“ tvrdí 22letá Diana Chačatrjanová, která uprchla ze Stěpanakertu s malou dcerkou a tchyní, se kterými teď žije v hotelu v Jerevanu.
