Osm signálů, že se Rusko už rozhodlo pro invazi na Ukrajinu

Predikce rodáka z Moskvy zaplavila sociální sítě a neunikla ani pozornosti mainstreamových médií.

„Tato mobilizace je kvalitativně i kvantitativně odlišná od předešlých,” píše Alperovitch, který v zámoří spoluzaložil nevládní think-tank Silverado Policy Accelerator. Upozorňuje, že 75 procent všech taktických uskupení na úrovni praporu se přesunulo k hranici Ukrajiny. To je podle něj důkazem, že Putin neblafuje.

Připomíná divadelní princip Antona Pavloviče Čechova. Pokud je v první kapitole zmíněna puška, musí z ní být ve druhé kapitole vystřeleno, jinak tam nemá co dělat.

„Od začátku prosince došlo k dramatickému nárůstu kybernetických útoků na ukrajinské vládní a soukromoprávní sítě ze strany Ruska,“ podotýká. „Míří přesně na cíle, které byste očekávali pro sběr informací a přípravu bojiště před invazí.”

„Seznam požadavků, který Rusko minulý týden oznámilo, je pro UA a spojence v NATO nepřijatelný. Jednoduše se nejednalo o seriózní návrh pro zahájení jednání,“ myslí si. Ani Rusko samo by na taková ultimáta nikdy nepřistoupilo, pokud by se role prohodily.

Podle Alperovitche Rusko ve skutečnosti nemá zájem osud Ukrajiny s někým řešit, nýbrž si jen vytváří „propagandistickou záminku k invazi“. Tím, že svoje požadavky Rusko zveřejnilo, nemůže teď slevit, aniž by ztratilo tvář, myslí si.

Alperovitch připomíná vyjádření náměstka ruského ministra zahraničí Sergeje Rjabkova, který deklaroval, že má Rusko zájem pouze o bilaterální rozhovory na lince Moskva–Washington.

„Cílem je buď vyvolat odmítnutí ze strany USA (další záminka k válce), nebo vyvolat rozkol mezi USA a jejich spojenci v Evropě. V každém případě jde o win-win situaci,“ soudí Alperovitch. Rusko nicméně ve středu oznámilo, že se v lednu uskuteční dvě série jednání: jedna s USA a druhá s NATO.

Naléhání ruské vlády, aby se o návrzích jednalo okamžitě, je podle Alperovitche nestandardní. „Skutečné jednání o bodech, které Rusko vznáší, by trvalo roky. Očekávat rychlé vyřešení je nereálné a Rusko to ví,“ soudí.

„Už vůbec nepřemýšlí nad jazykem diplomacie a každým dnem situaci eskalují,“ píše Alperovitch.

Podle Alperovitche si Rusko připravuje propagandistickou půdu, aby mohlo říct, že bylo vyprovokováno, a ospravedlnit si tak případnou ofenzívu. Odkazuje se na nedávné vyjádření ruského minstra obrany Sergeje Šojgua, který uvedl, že údajná americká žoldnéřská skupina připravuje provokaci pomocí chemických látek v Donbasu.

V druhé části příspěvku pak Alperovitch vypisuje možné důvody, proč by ruský prezident Vladimir Putin chtěl k vojenské operaci přistoupit.

Skutečné obavy z rozšiřování NATO; snaha jednou provždy ukončit debatu o možném členství Ukrajiny (ale i Gruzie, Běloruska nebo středoasijských zemí) v západních strukturách; obavy z posunu vojenské rovnováhy sil mezi Kyjevem a donbaskými separatisty; obnovení ruské sféry vlivu v této části světa.

Podle Alperovitche nemá Západ reálně čím Rusko odstrašit, ekonomické sankce na Rusko podle jeho názoru nezabírají. Evropa je navíc energeticky závislá na ruském plynu, takže fosilních paliv by se tresty stejně nejspíše nedotkly, podotýká.

Uznávaný odborník na kyberbezpečnost, kterého server Politico před pěti lety zařadil mezi 50 největších vizionářů americké politiky, dále tvrdí, že Putin je hnán snahou zapsat se do dějin jako „lídr, který ekonomicky a vojensky revitalizoval Rusko”.

Ruský prezident je podle Alperovitche přesvědčen, že nemůže příliš mnoho ztratit, alespoň po vojenské stránce. „Je nepravděpodobné, že by napadl západní Ukrajinu, ale může relativně snadno rozdělit zemi na dvě poloviny podél Dněpru a vytvořit trvalou nárazníkovou zónu mezi Evropou a Ruskem a propojit Krym,” napsal.