Článek
Do volebního programu se tudíž před sjezdovým potlachem v polovině června snažila, byť nakonec neúspěšně, protlačit radikální řezy. Domáhala se snížení emisí oxidu uhličitého v zemi nikoli o 70 procent, jak si vytklo vedení Zelených, nýbrž o 85 procent.
Annka ztělesňuje křídlo, které trvá na tom, veřejnosti „pravdivě až nemilosrdně“ sdělit, že zelená strategie bude bolet – a krvácet budou konta i peněženky. A co Němci? „Očividně jim věřím víc než jiní,“ svěřila se týdeníku Der Stern.
Vedení radikály zkrotilo. Zatím
Zelení si z boje proti změnám podnebí pochopitelně udělali výkladní skříň své nabídky voličům. Ale také středopraví křesťanští demokraté (CDU) a jejich sesterská Křesťanskosociální unie (CSU) v Bavorsku stejně jako sociální demokraté (SPD), kteří tvoří současnou vládní koalici, nemohli úplně vyklidit politické kolbiště.
V roce 1990, kdy se v čerstvě sjednocené zemi uskutečnily první parlamentní volby, se Zelení chlubili heslem: „Každý mluví o Německu. My mluvíme o počasí.“ Tři desetiletí poté je následují i soupeři.
V Německu zatkli šéfa analytického pracoviště za špionáž pro Čínu
Ukazuje se ale, že přílišný důraz na ochranu klimatu nemusí být vždy jednoznačnou výhodou. Osvědčené nálepkování Zelených jako Verbotspartei neboli strany, co jen neustále něco zakazuje, zabírá i dnes.
Když Annalena Baerbocková (40), kandidátka na spolkovou kancléřku, prohlásila, že by nafta do dieselových motorů a letecký benzín měly zdražit, CDU/CSU a SPD si ji vychutnaly. Chce se do kancléřského křesla vyšplhat po zádech chudších motoristů, křičela vládní koalice hodně nahlas.
Kvadratura kruhu?
Armin Laschet (60), sok Baerbockové z CDU, vyřkl natvrdo, že Zelení ohrožují svaté právo Němců na každoroční dovolenou na Mallorce. „Lidé z měst poučují lidi z venkova o tom, jak mají žít – no to je přece úlet,“ chytá se za hlavu porýnský vinař Jochen Ratzberger (59), který se nijak netají tím, že nemá Zelené v lásce. Odpověď Zelených byla dvojí. Za prvé na sjezdu zadupali do země radikály z vlastních řad a s aktivisty, hlasitě se dožadujícími veřejného slibu zvýšení uhlíkové daně, nesmlouvavě vyrazili dveře.
Za druhé, Robert Habeck (51), který spolu s Baerbockovou straně spolupředsedá, ve strhujícím projevu prohlásil bez vzletných slov, že Zelení plánují rozdat výnosy z uhlíkové daně mezi méně movité Němce.
Annalenu ubráníme, vzkazují němečtí Zelení
Jenže voliči obdobným veletočům nevěří. Nejenže je vytáčí představa dobrovolného ukřižování se tím, že by platili více za naftu nebo benzín nebo že by se zřekli masa. Pokud chce Německo dosáhnout cíle, být do roku 2045 uhlíkově neutrální, musí snížit emise skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990 o 65 procent, a to již do konce tohoto desetiletí.
To bude mít dramatický dopad na všechno, od nutnosti pořídit do domácnosti novější vybavení až po rychlost, s níž manažeři proslulého německého automobilového průmyslu budou muset odstavit spalovací motory. „Většina lidí nemá ani tušení, co to bude ve skutečnosti znamenat,“ přiznává Anita Engelsová (37), socioložka z Hamburské univerzity.
Dochází tak ke schizofrenii, známé už delší dobu především z ekonomicky vyspělých zemí: občané na jedné straně chtějí alespoň slovy zlepšit pro sebe a pro své děti životní prostředí, avšak bez toho, že by se jich samotných to významněji dotklo.
Pokud se po volbách Laschet a Baerbocková ocitnou ujařmeni ve společném koaličním chomoutu, jak mnozí očekávají, stane se změna podnebí rozbuškou číslo jedna.