Co vedlo ke smrti nizozemské dívky, které odepřeli eutanazii?

Případ nejen v Nizozemsku vyvolal velké diskuse o eutanazii, o kterou dívka neúspěšně žádala. O psychiatrických vyšetřeních, kterých naopak podstoupila dost, se diskutuje už o poznání méně. V obou těchto debatách se pak lehce ztrácí dojemný vzkaz dívčiny nejlepší kamarádky.

Sdělení zveřejnila na sociální síti Instagram Joyce Scholtenová krátce po smrti své kamarádky a informoval o něm britský Daily Mail. „Budeš mi hrozně chybět, ale je to takhle lepší,“ napsala Joyce, která sama trpí psychickými problémy. „Budu pokračovat v boji a dokážu ti tam nahoře, že to zvládnu,“ dodala. Rovněž chce pokračovat ve snaze informovat o problémech mladých lidí trpících nejen anorexií, ale i jinými psychickými problémy.

Ke vzkazu se připojila i Joyceina matka Janet, která dívce poděkovala za obrovskou podporu, kterou její dceři poskytla. „Přála bych si, abych z tebe mohla sejmout veškerou bolest,“ napsala. Rodiče Noy Pothovenové média požádali, aby respektovala jejich přání oplakávat svou dceru v soukromí.

Případ okomentoval i papež František. „Eutanazie a asistovaná sebevražda jsou ztrátou pro nás všechny,“ napsal papež na Twitter v reakci na první nepřesné zprávy o dívčině úmrtí, podle nichž podstoupila eutanazii. Giorgia Meloniová z italské krajní pravicové strany Bratři Itálie označila případ za „porážku celé civilizace“.

V Nizozemsku se ozvali dlouhodobí kritici eutanazie, lépe řečeno toho, jak je v jejich zemi nyní právně upravena. Mezi nejsilnější kritiky patří její dřívější zastánce Theo Boer, který tvrdí, že eutanazie je nadužívána a zneužívána.

Dyck Bosscher, mluvčí organizace Holandské asociace pro dobrovolné ukončení života (NVVE) oproti tomu poukázal na to, že Noa byla klinikou odmítnuta a že pouze devět procent lidí podstoupilo eutanazii kvůli psychickým chorobám.

Tragický případ mladé dívky vyvolal celosvětovou diskusi, jejíž jedinou otázkou je: Bylo možné dívku zachránit? Odpůrci eutanazie tvrdí, že ano. I když ji Noa nepodstoupila, lékaři se měli pokusit ji zachránit a měli zasáhnout. Bez znalosti lékařských záznamů lze spor těžko rozsoudit. Utrpení, kterým si musela projít, však odhaluje nedokonalosti nizozemského zdravotnického systému, který dívce nedokázal pomoci.

V rozhovoru pro deník Gelderlander na počátku loňského prosince Noa popsala léta, která strávila po léčebnách, nemocnicích a specializovaných zdravotnických centrech. Dívka měla ve svých záznamech, že se několikrát pokusila o sebevraždu. Arnhemským soudem jí proto byla nařízena léčba.

„Cítila jsem se jako kriminálník, přitom jsem v životě neukradla ani bonbon z obchodu,“ popsala své pocity ze soudního jednání. Soudce ji poslal na šest měsíců do léčebného zařízení v Achterhoeku.

„Je to peklo,“ vybrala si Noa slovo, které by nejlépe popsalo její pobyt v léčebně. Řešení problému anorexie či deprese nebyl v léčebně prioritou, podle Noy se tam pouze starali o to, aby jí zabránili v sebevraždě. Téměř každý „večer, noc, i ráno“ trávila na samotce.

Po měsíci byla přesunuta do léčebného zařízení pro mladistvé, ani tam se však její stav nezlepšoval. „Pokaždé je to jenom kontrola symptomů. Pokud problém nebo nemoc nezmizí, musíte jít dál. Na jinou kliniku,“ stěžovala si.

Její matka Lisette uvedla, že kromě nemocnic byla Noa přijata do tří různých zdravotnických institucí. „Jenže Noa by měla být na uzavřeném oddělení psychiatrie pro mladé, kde by mohla zůstat a léčit všechny své problémy,“ uvedla Lisette. A to se ukázalo jako problém. Kapacity těchto zařízení byly totiž naplněny a každý další pacient byl zapsán na čekací listinu.

„Je to šílené. Když máte vážné srdeční problémy, během několika týdnů jdete na operaci. Jenže když máte vážné psychické potíže, většinou řeknou: Bohužel máme plno, zapište se na čekací listinu. A vy přitom víte, že v Holandsku jeden z deseti pacientů s anorexií zemře na následky poruchy přijímání potravy,“ uvedla Noa.

Dívka byla proto léčena doma. Navštěvovala řadu expertů, její stav se přesto horšil. Svůj zbývající život zasvětila aktivismu. Chtěla upozornit na problémy s léčením psychických poruch u mladých lidí. Její účet na Instagramu sledovaly tisíce lidí, kterým se snažila popsat, čím člověk trpícími depresemi, traumatem ze znásilnění a anorexií prochází.

Rovněž vydala knihu Winnen of Leren (Vyhrát nebo se učit), ve které popsala celý svůj tragický život. Kniha slavila úspěch, o psychiatrické péči pro mladé se díky ní debatovalo v březnu tohoto roku i v Nizozemském parlamentu. Noa už se změn nedočká. Její rodiče ale vyjádřili naději, „že její smrt měla vyšší cíl a že pomoc, které se nyní v Nizozemsku dostává mladým psychicky nemocným lidem, se zlepší“.