Britům nevadí vysoké počty nakažených. Zvykli si

„Jsme ve fázi, kdy na tuto nemoc stále umírá hodně lidí,” upozorňuje Linda Bauldová, profesorka veřejného zdraví na Edinburghské univerzitě. „Ale tato skutečnost ustoupila do pozadí. Zvykli jsme si na něco, co nezmizelo. Myslím, že už lidé nevnímají úmrtnost tolik citlivě,” dodala.

Odborníci se shodují, že velká část obyvatel začala vnímat covid-19 jako součást každodenního života. Podle Bauldové k tomu přispěl i takzvaný „Den svobody”, tedy totální rozvolnění protiepidemických opatření 19. července.

Bauldová tvrdí, že šlo o jakousi nepsanou dohodu mezi vládou a veřejností: pokud se naočkuješ, život se vrátí do normálu. „Hodně lidí na to skočilo,” poznamenává psycholožka.

Spojené království je na tom přitom mnohem hůř než zbytek Evropy. Míra úmrtí v přepočtu na milion obyvatel je skoro trojnásobná oproti Francii, Německu a Itálii.

Počet nakažených se drží okolo 40 tisíc denně, ve čtvrtek dokonce přesáhl 45 tisíc, což je vůbec nejvíce od půlky července letošního roku. Za posledních sedm dní zemřelo v souvislosti s covidem 800 lidí, jednu pětinu lůžek na jednotkách intenzivní péče zabírají covidoví pacienti. Přes jeden milion lidí trpí takzvaným „dlouhým covidem”, tedy neutuchajícími příznaky covidu.

Jenže statistiky lidské chování neovlivní, vysvětluje behaviorální vědec z University College London, Robert West.

„Když se začaly oznamovat počty nakažených, tak se říkalo: 'Bohužel zemřeli tři lidé.' Pak to bylo: 'Bohužel zemřelo 70 lidí.' Teď už žádné 'bohužel' neslyšíme. Jestli něco o lidech víme, pak je to to, že naše emoce jsou vyvolány obrazy, a nikoli čísly,” říká.

Když se člověk podívá na křivku mrtvých v Británii, uvidí, že je poměrně stabilní. Sice stabilní na stovce denně, ale stabilní. Tato skutečnost podle Westa přispívá k tomu, že si veřejnost myslí, že situace není vážná.

„Lidé jsou nastaveni tak, aby reagovali na změnu. Nereagujeme na ustálený stav,” naznačuje West možný důvod, proč Britové neřeší, že se míru úmrtí nedaří snížit.

Podle odborníků, které list Guardian oslovil, je přijmutí současného stavu jako „nového normálu” velmi nebezpečné. „Posilujete pak pocit fatalismu,” varuje psycholog Stephen Reicher z Univerzity v St. Andrews.

Svůj podíl viny podle něj nese i londýnská vláda, která se snaží „systematicky normalizovat” současnou míru nově nakažených. „Tváří se, jako kdyby to bylo nevyhnutelné, jsou klidní, že počty nakažených rostou,” kritizuje.

Falešný pocit, že je po problému, mohly podle odborníku vyvolat také zprávy z britských nemocnic. Ty už sice nepraskají ve švech, jako při vrcholku jarní vlny, vyhlídky ale nejsou ideální.

„Nejsme zpátky v normálu, to opravdu ne,” upozorňuje profesor Tim Cook, konzultant v oboru anesteziologie a intenzivní medicíny. „Vzhledem k tomu, že je asi 20 procent lůžek na JIP a 10 procent nemocničních lůžek obsazeno pacienty s covidem, o brzkém návratu do obvyklého stavu nemůže být řeč,” říká.