Britští senioři nad 80 let se nedostali na JIP, i když bylo místo

Triáž, neboli třídění pacientů, je proces, který se ve zdravotnictví užívá běžně. Širší laická veřejnost se však s tímto termínem poprvé seznámila letos na jaře v souvislosti s některými přeplněnými italskými nemocnicemi, kde tamní zdravotníci museli rozhodovat, kterému pacientovi s covidem-19 poskytnout lůžko na jednotce intenzivní péče, a kterému nikoliv.

Aby lékař nemusel rozhodovat čistě podle svého úsudku, jsou vytvářeny protokoly, které zdravotníkům napomáhají v rozhodnutí, které v případě pandemie často znamenalo rozdíl mezi životem a smrtí. Na jaře v obavách z přeplněnosti nemocnic a kolapsu zdravotnického systému vytvořila protokol pro triáž pacientů s covidem i britská Národní zdravotní služba.

Byť NHS tvrdí, že tento protokol nikdy nevešel v platnost, protože kapacity zdravotnického systému nebyly naplněny, noviny Sunday Times uvedly, že se protokol v některých nemocnicích využíval a že z možnosti léčby na jednotkách intenzivní péče fakticky vyloučil všechny seniory starší osmdesáti let a téměř všechny seniory starší 75 let, a to navzdory tomu, že nemocnice volnou kapacitu ještě měly.

Během tříměsíčního pátrání redaktoři Sunday Times vyslechli přes 50 svědků z řad lékařů, zdravotníků, pozůstalých i politiků a jejich poradců. Odhalili rovněž nová data, která „ukazují, co se dělo, když většina země musela zůstat doma“.

Během prvních šesti měsíců pandemie zaregistrovali v Anglii a Walesu na 59 tisíc excesivních úmrtí, tedy počet úmrtí nad dlouhodobým průměrem.

Z dat, která získal Sunday Times, vyplývá, že z tohoto počtu 26 tisíc lidí zemřelo v pečovatelských domovech, přes 25 tisíc lidí zemřelo doma a pouze necelých 8000 v nemocnicích. Přitom celkově zemřelo s covidem-19 v nemocnicích 30 tisíc lidí.

Za tímto obrovským nárůstem úmrtí mimo nemocnice stojí jednak úmrtí lidí na covid-19, přičemž řada z nich ani nemusela být pozitivně testována, a rovněž také úmrtí na jiné příčiny, kdy však lidé neměli přístup k lékařské péči.

Sunday Times poukazuje rovněž na to, že ze 47 tisíc obětí covidu-19 (data z května před revizí. Nyní Británie eviduje okolo 46 tisíc obětí covidu-19 - pozn. red.) jich pouze 5000 dostalo maximální možnou lékařskou péči, i když úřady tvrdí, že dosažení kapacity zdravotnického systému nebylo při první vlně dosaženo.

Data rovněž ukazují, že od března do srpna bylo mezi oběťmi 54 procent lidí starších 80 let, ovšem pouze 2 procenta z této věkové kategorie byla přijata na JIP.

Počátek problému kopíruje počátek pandemie. Chaos, který nastal uprostřed března, kdy britský premiér váhal se zavedením plošných opatření, se projevil tak, že se virus dostal ve vysoké míře i do rizikových populací. Pro ministerstvo zdravotnictví i NHS bylo klíčové, aby nedošlo k přetížení zdravotnického systému, všichni měli před sebou obrázky ze Španělska, Itálie nebo Číny.

V úterý 17. března, týden předtím, než v Británii došlo ke kompletnímu lockdownu, proto NHS vyzvala nemocnice k co nejrychlejšímu uvolnění zhruba 30 tisíc lůžek. Důsledkem toho bylo, že mnoho pacientů (včetně covid pozitivních) bylo propuštěno do domácí péče. O týden později, 25. března, vládní šéflékař Chris Witty představil zdravotníkům dokument s názvem „Sum of 3 domains“, který měl sloužit jako protokol k triáži.

Podle dokumentu měli být pacienti tříděni na základě tří hlavních pilířů – věku, kondice a případných dalších zdravotních problémů. Pacientům bylo udělováno skóre, přičemž pokud pacient dosáhl skóre většího než osm, na jednotku intenzivní péče se nedostal.

To ještě není nic neobvyklého a takový systém by značně ulehčil přetíženým a vyčerpaným lékařům - NHS strašil případ nemocnice Northwick Park Hospital, kde došlo už 19. března k přetížení kapacit. Problém byl, že pokud byl člověk starší osmdesáti let, dostal rovnou devět bodů, což ho vylučovalo z toho, aby se na to JIP vůbec dostal. Pacient ve věku 76–79 let dostal bodů sedm, musel by tedy být v jinak výtečné zdravotní kondici, aby měl šanci dostat se na intenzivní péči.

Tento dokument byl konzultován se skupinou Meag (Moral and Ethical Advisory Group – poradní lékařská skupina v otázce morálky a etiky), přičemž řada jejích členů označila pokyny za diskriminační. Panovala také obava, že by podobný dokument přivodil značnou úzkost mnoha pacientům a jejich rodinám.

Byla proto vypracována druhá verze, která tolik nezohledňovala věk, přidala však body některým nemocím. Výsledkem bylo, že covid pacient musel být stále ve výjimečně dobré kondici, pokud byl starší 75 let, aby se dostal na JIP.

Dokument byl připraven k předložení 28. března, oficiálně však nikdy nevyšel. Měl být používán pouze, když dojde k přehlcení zdravotnického systému. Jak se později ukázalo, přesto ho některé nemocnice používaly.

V dubnu v Británii první vlna pandemie vrcholila, země tehdy evidovala nejvíce úmrtí s covid-19 i nejvíce excesivních úmrtí. Právě v této době řada nemocnic měla nikým nevydaný protokol využívat.

„Byli jsme si vědomi toho, že někteří lékaři ten dokument studovali a přemýšleli, jak ho využít. Někteří ho používali,“ uvedl pro Sunday Times profesor Jonathan Montgomery, místopředseda Meag.

Během dubna byly v oběhu dvě verze tohoto dokumentu o triáži. Jednu z nich dokonce regionální NHS ve Skotsku zveřejnila na svých stránkách. Později dokument stáhla a uvedla, že se jednalo o chybu. Podle lékařů, které Sunday Times oslovily, se radami dokumentu řídily nemocnice v Londýně, Liverpoolu a ve střední Anglii.

Jeden z lékařů, který nechtěl být jmenován, uvedl, že jedna z nemocnic se řídila dokumentem tak úzkostlivě, že JIP lůžka zůstala během první vlny téměř všechna prázdná - připravená pro mladší a zdravější pacienty. V nemocnici mezitím zemřeli téměř všichni covid pacienti starší 75 let na běžných lůžkách.

NHS veškerá tvrzení odmítla ve svém prohlášení, bezprostředně poté, co článek vyšel. „Tato tvrzení jsou hluboce urážlivá vůči všem lékařům, sestrám, terapeutům a záchranářům, kteří se dohromady postarali o více než 110 tisíc vážně nemocných covid-19 během první vlny pandemie,” uvedl profesor Stephen Powis, zdravotnický ředitel NHS.

NHS tvrdí, že dokument nikdy nevyšel oficiálně a nikdy nebyl dán příkaz nebo i doporučení k triáži podle kritérií, které zmiňuje Sunday Times. O tom, zda přesunout pacienta na jednotku intenzivní péče, rozhodovali vždy sami lékaři, tvrdí NHS. Navíc se ukázalo, že pro většinu pacientů se jeví jako ideální léčba za pomoci kyslíku, nikoliv invazivní a vysoce rizikové připojení na ventilátory na JIP.

Dále ve svém prohlášení organizace uvádí, že většinu pacientů přijatých na jednotky intenzivní péče tvořili právě starší pacienti, což je v rozporu se statistikou, kterou má k dispozici Sunday Times.

Data centra Národní kontroly a výzkumu intenzivní péče ukazují, že pacienti s covidem-19 starší 80 let měli na jednotkách intenzivní péče během první vlny zhruba 38procentní šanci na přežití (tato data nejsou obecná, ale vztahují se ke konkrétní situaci v konkrétním čase).

Pokud by se ukázalo, že byli pacienti odmítáni na základě nevydaného dokumentu, znamenalo by to, že nejméně stovky lidí zemřely na jaře ve Velké Británii zbytečně.