Článek
V průzkumu na otázky ohledně přijetí smlouvy nezískali odpůrci lisabonské smlouvy nadpoloviční většinu, ale vždy jich bylo více než příznivců dokumentu. Je to dáno tím, že většina lidí byla nerozhodnutá.
Jedinou výjimkou byla otázka ohledně případného referenda, které by vyhlásila příští vláda. Pro jeho vyhlášení se vyslovilo 57 procent respondentů, proti jen 15.
Leader konzervativců David Cameron slíbil, že v případě volebního vítězství vyhlásí referendum, pokud ještě nebude lisabonská smlouva ratifikovaná ve všech státech EU. Lisabonskou smlouvu už v Británii ratifikoval parlament. Oponenti vytýkají vládnoucím labouristům, že porušili slib, když o smlouvě nenechali hlasovat voliče.
Nechuť Britů ke smlouvě
Odpovědi na další otázky ale ukázaly, jak silný je odpor Britů vůči Lisabonu. Když se měli rozhodnout, zda by raději přijali smlouvu, nebo odešli z Unie, bylo pro odchod z EU 43 procent oslovených respondentů. Jen 26 procent Britů bylo pro smlouvu.
Pokud by se nyní v Británii hlasovalo o smlouvě, bylo by 36 procent voličů proti Lisabonu a jen 13 pro.
Britové by si také přáli, aby Irové hlasovali 2. října v druhém referendu proti přijetí smlouvy. Jen patnáct procent Britů by dalo přednost tomu, aby Irové text přijali, naopak 42 procent oslovených je proti.
Pokud by Irové text podruhé odmítli, mohla by být smlouva mrtvá. Pokud by ji přijali, záleželo by na tom, jak rychle bude ratifikovaná v Irsku i v ČR, kde ji prezident Václav Klaus stále nepodepsal. Klaus však tvrdí, že nemíní být jediným, kdo ji zablokuje. Zdržovací taktika ale ohrožuje existenci Lisabonu, protože se Cameronovo vítězství dá čekat a s ním by mohlo přijít i referendum.
Britům se v Unii nelíbí, jejich názory se měnily
Pokud by Lisabonskou smlouvu nakonec zlikvidovala Británie, podle řady komentátorů by to znamenalo začátek konce britského členství v Unii. To by ale osloveným Britům zase tolik nevadilo, 38 procent Britů se nyní domnívá, že členství je pro Británii špatné a jen 30 je považuje za dobré.
V předvečer přijetí Británie do Evropského společenství v roce 1972 považovalo vstup za dobrý 40 procent oslovených. Odmítání přišlo až s Margaret Thatcherovou, která v roce 1979 začala hovořit o tom, že by se Británii mělo vracet to, co dává do Evropy. Tehdy členství považovalo za špatné 55 procent oslovených.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.
V roce 1990 na sklonku její éry považovalo 56 procent Britů EU za dobrou pro Spojené království, v roce 2000 při zavádění eura ji za dobrou považovalo 38 procent a jen 28 jako špatnou.