Článek
„Cítím se jako jeden z prvních kosmonautů vyrážejících do kosmu,“ prohlásil podle deníku The Guardian Vladimir Irminku, jeden z hlavních inženýrů celého projektu.
Dmitrij Aleksejenko, zástupce vedoucího konstrukce plovoucí A-elektrárny, zase označil dokončení Akademika Lomonosova za „milník“ pro Rusko i pro jeho jadernou firmu Rosatom. „Tak velký projekt nebyl u nás dokončen po velmi dlouhou dobu,“ zdůraznil.
Žádný plovoucí Černobyl, brání projekt inženýři
Ze Západu naopak doléhají na adresu plovoucí jaderné elektrárny hlavně odsudky. Pro Greenpeace je plavidlo se dvěma jadernými reaktory „nukleárním Titanikem“. Ekologická organizace propaguje i další negativní ocejchování Akademika Lomonosova, převzaté podle webu Bussines Insider z finského časopisu YLE. Ten jej označil za „plovoucí Černobyl“.
Podle Irminka jsou to nesmysly. Technický expert připomněl, že Akademik Lomonosov používá reaktory KLT-40S. Stejné jako ty, které již po desítky let využívají ruské atomové ledoborce. A neopomněl zdůraznit, že jde o zcela jiné reaktory než ty černobylské. „Pokud tvrdí, že existuje riziko nehody reaktoru, měli by předložit důkazy,“ dodal na adresu ekologů.
Rosatom tvrdí, že plovoucí platforma se dvěma reaktory je „prakticky nepotopitelná“ a dokáže čelit nejen sedmimetrovým vlnám, ale i srážkám s ledovci. Popírá rovněž obavy, že by se Akademik Lomonosov a jeho jaderné reaktory mohly stát obětí tsunami podobně jako japonská Fukušima v roce 2011.
Nadace Bellona, která se zabývá ekologií v Arktidě, totiž po fukušimské havárii přišla s tvrzením, že mohutné vlny by mohly plovoucí jadernou elektrárnu vymrštit na pobřeží, což by mohlo vést k „jaderné nehodě se závažnými důsledky“.
S reaktory pět tisíc kilometrů po moři
„Důkladně jsme prozkoumali zkušenost Fukušimy. Podle našich testů by jej (Akademika Lomonosova) z jeho základny nemělo vytrhnout ani tsunami vyvolané zemětřesením o síle 9 stupňů Richterovy stupnice,“ ujišťuje Aleksejenko.
Plovoucí kolos o délce více než 140 metrů a váze 21,5 tisíce tun může přepravovat 69 členů posádky. Během několika týdnů by měl i se dvěma jadernými reaktory urazit pět tisíc kilometrů po mořích Arktidy. Do konce měsíce má být Akademik Lomonosov odtažen k čukotskému Peveku, který je nejsevernějším přístavem Ruska.
Tam trvale zakotví a okolo něj vznikne dok, který plovoucí jadernou elektrárnu zafixuje na jednom místě. Od prosince pak mají oba reaktory zajišťovat energii a teplo pro obyvatele Peveku i elektřinu pro těžařské a vrtné aktivity v této na suroviny bohaté oblasti.
Pokud vše půjde podle plánu, bude to milník ve využívání jaderné energie k osvojení Arktidy. Rusové tvrdí, že to přinese i ekologické výhody: nové reaktory umožní odstavit starou jadernou a mimoto i uhelnou elektrárnu.
Thomas Nilsen, editor časopisu Barents Observer, který působí v norském Kirkenesu, se domnívá, že to bude jen počátek, tedy že na řadu přijdou i další jaderné projekty. Do roku 2035 bude podle něj ruská Arktida „zdaleka nejvíce nuklearizovaným vodstvem“ planety.
Západní ekologové mají problém i s použitým palivem na Akademiku Lomonosovovi. Má tam zůstávat po dobu 12 let, jelikož přístup k pozemním úložištím není jednoduchý a levný.
Přesto lze očekávat, že v Arktidě Rusko zřejmě vsadí na jadernou kartu. Poté, co se rozsah zalednění oblasti snížil o 40 procent proti roku 1970, se tam otvírají nové velké možnosti.
Odhaduje se, že v Arktidě se nacházejí dvě třetiny ruských zásob ropy a plynu. Už nyní vzniká v této oblasti pětina hrubého domácího produktu Ruska. Plavba podél jeho severního pobřeží zkracuje cestu z Evropy do Číny o 40 procent. Prezident Putin chce, aby se tamní nákladní doprava do roku 2025 zečtyřnásobila na 80 milionů tun ročně. To otevírá prostor pro nové jaderné ledoborce i pro A-elektrárny dotažené do přístavů na této cestě.