Článek
Všichni tři po setkání uvedli, že se znovu sejdou ještě v září, aby připravili dlouho odkládanou ženevskou mírovou konferenci. Brahímí sdělil, že se všichni pokoušejí dosáhnout toho, aby se syrská krize řešila diplomaticky.
Nyní se oba ministři zahraničí snaží domluvit na podobě dohody o syrských chemických zbraních. Podle reportéra BBC Paula Adamse mezi oběma stranami stále existují značné názorové rozdíly, Kerry přesto označil jednání za konstruktivní. Jednání, jak dosáhnout toho, aby syrské zbraně byly pod mezinárodní kontrolou, se potáhnou minimálně do soboty, odhadují experti.
Bašár Asad uvedl, že údaje o svých zbraních předá OSN za třicet dnů, tedy ve chvíli, kdy bude Sýrie přijata jako plnohodnotný signatář smlouvy o nešíření chemických zbraní. To ale USA připadá pozdě. [celá zpráva]
Rusko také trvá na tom, aby Američané poté, co Sýrie předá svůj chemický arzenál, garantovali, že nepodniknou útok na Sýrii. I to vadí USA. Chtějí na Sýrii dál tlačit hrozbou útoku. [celá zpráva]
Rusko a Írán předaly důkazy proti vzbouřencům
Spojené státy dále opakují, že mají jasné důkazy, že chemické zbraně použil v Sýrii režim Bašára Asada. Uvádějí, že si akce vyžádala přes 1400 životů, což je údaj syrských povstalců, i když jiné zdroje uvádějí necelých 400 obětí. USA tvrdí, že o zapojení syrské armády svědčí i odposlechy. Jeden zachycuje zmatek po útoku, z něhož tajné služby vyvozují, že se útok vymkl z rukou, v druhém zase zachytili, jak syrská armáda rozhodla rozdat v oblasti útoku vojákům plynové masky. [celá zpráva]
Sýrie opakovaně popírá, že by útok podnikla, a tvrdí, že za akcí stojí vzbouřenci, i když organizace Human Rights Watch uvádí, že byla použita munice syrské armády. Damašek opakovaně tvrdí, že Rusko má důkazy o zapojení rebelů. Ruský web RT citoval předsedu výboru pro mezinárodní záležitosti Dumy Alexeje Puškova: „Je podezření, že militanti opakovaně použili tyto (chemické) zbraně. Rusko právě předalo existující důkazy Radě bezpečnosti OSN.“
Chemik Brian Dockendorff u spektrometru v Pacifické severozápadní národní laboratoři v Richlandu zkoumá vzorky ze Sýrie. Test potvrdil přítomnost sarinu.
V úterý předal své důkazy o zapojení rebelů do chemického útoku i Írán. „Írán má silné důkazy o chemickém útoku militantů v Sýrii a předal je Spojeným národům,“ řekl podle íránské televize Press TV íránský tajemník ministra zahraničí pro arabské a africké otázky Hosejn Amir Abdullahjan. „Například v prosinci jsme získali informace, že dva zásobníky se sarinem byly přepraveny do Sýrie. Kontejnery byly poslány do sousední země, kde to vyvolalo bezpečnostní a politické reakce.
Abdullahjan mluví podobně jako libanonský generál Hišam Džábir, který vede bejrútské Blízkovýchodní centrum pro politická studia a výzkum. Ten uvedl už minulý týden, že velký útok mohli podniknout syrští vzbouřenci. Tvrdil, že potřebné chemické látky získali z Libye přes Saúdskou Arábii. [celá zpráva]
Ruské ministerstvo zahraničí už 5. září zmínilo, že zdůrazňování útoku z 21. srpna u Ghúty má zakrýt „případy otrav syrských vojáků z 22., 24., a 25. srpna”. [celá zpráva]
O tom, že chemické zbraně v Sýrii použili i rebelové, svědčí více důkazů, dokonce se uvádí, že březnové útoky v Halabu podnikli právě oni. [celá zpráva]
Munice svědčí proti Asadovi
Otázkou ale je, zda se informace od Ruska a Íránu týkají útoku u Ghúty z 21. srpna, nebo jiných. Použití standardní chemické munice syrské armády potvrzené HRW staví zcela stranou informace o dovozu chemických látek z ciziny. [celá zpráva]
Chemické granáty použité u Damašku podle HRW
List Foreign Policy uvedl, že zpráva inspektorů OSN o srpnovém chemickém útoku v Sýrii, která by měla být hotová v pondělí, bude založena na objemné kolekci důkazů o použití nervového plynu a nepřímo ukáže na odpovědnost syrského prezidenta za použití chemické munice. Zpráva sice neukazuje na Bašára Asada přímo, obsahuje ale množství nepřímých důkazů. Inspektoři je získali na základě analýzy úlomků použitých raket a munice a laboratorních rozborů půdy a také krve a moči obětí.
”Podle typu důkazů lze usoudit, kdo je původcem,” řekl americkému magazínu západní zdroj, který si s ohledem na neveřejné zkoumání vzorků nepřál být jmenován.