Čím pálí Palestinci a jak se jim Izrael brání

Hamás od posledního velkého střetu v roce 2014 svůj arzenál raket rozšířil. Zatímco na počátku nového tisíciletí používal rakety Kásam s doletem okolo deseti kilometrů, což byla víceméně trubka naplněná palivem a výbušninou, nyní je jeho arzenál mnohem vyspělejší.

Podle izraelských tajných služeb má ve výzbroji i několik desítek raket s doletem sto až 160 km, které mohou zasáhnout většinu země včetně Haify, varoval list The Jerusalem Post.

Ve výzbroji má nyní Hamás rakety R-160 Chajbar, což jsou v Sýrii vyráběné rakety M-302D a M-302B ráže 302 mm s hlavicí o hmotnosti 144 kg, které byly vyvinuté v Číně a používal je libanonský šíitský Hizballáh už v roce 2006.

Hamás také vypálil v pondělí na Jeruzalém sedm raket A-120 Raíd Attar s doletem 120 km. Nejméně jedna z nich zasáhla předměstí Jeruzaléma a způsobila tam hmotné škody a jedna byla sestřelena izraelským obranným systémem Iron Dome.

Podle listu The Jerusalem Post jde o vylepšenou raketu R-160 s prodlouženým doletem, která je pojmenovaném po veliteli u Rafahu, který nechat ostřelovat raketami Grad Ejlat a jordánskou Akabu a stál za únosem izraelského vojáka Hadara Goldina.

Hamás má také celou řadu raket s dostřelem sedmdesát až osmdesát kilometrů, které mohou zasáhnout Jeruzalém, Tel Aviv i největší mezinárodní izraelské letiště Ben Gurion. Mělo by jít o íránské rakety Fadžr 5 ráže 333 mm s hlavicí o hmotnosti 60 kg a jejich domácí kopie M-75 obou generací. Podle izraelských tajných služeb má Hamás asi 5000 až 6000 raket, které mají dostřel kolem 50 km.

Ašdod a Beerševu ale mohou zasáhnout i rakety s kratším doletem, jako jsou íránské rakety Fadžr 3 ráže 240 mm s dostřelem 40 km, což je licenčně vyráběná severokorejská M1985. Stejný dolet mají i vylepšené verze raket Grad ráže 122 mm s hlavicí o váze 45 kg, i když většina jich má dostřel jen 20 km.

Na nejkratší vzdálenosti se stále používají levné kásamy. Jejich třetí generace ale má už dostřel 25 km a ráže se z původních 60 mm zvětšila na 170 mm, takže mají větší hlavici.

Další skupinou, která se konfliktu v oblasti účastní, je palestinský Islámský džihád podporovaný přímo Íránem, který patří mezi nejradikálnější skupiny v oblasti.  Islámský džihád má také několik raket Burak-100 s dostřelem sto kilometrů a Burak-70 s dostřelem 70 km. Před dvěma lety oznámil také dokončení a nasazení čistě palestinské rakety Burak-120.

I když má jen devět tisíc mužů ve zbrani, tedy čtvrtinu toho, co Hamás, jeho arzenál se odhaduje na 8000 raket a předpokládá se, že má větší palebnou sílu.

Kvůli posilování Hamásu a mohutné raketové výzbroji Hizballáhu, s nímž se Izrael střetl v roce 2006 v nerozhodné letní válce, i strachu z Íránu začal židovský stát budovat propracovanou obranu.

Proti Hamásu je určen systém Železná kopule (Iron Dome), který byl používán celou minulou dekádu. Zaměřen je na rakety s velmi krátkým doletem, jako je kásam, a minometné granáty.

Využívá antiraket Tamir s elektrooptickými senzory. Informace z radaru se okamžitě vyhodnocují, aby se určila trajektorie letu rakety, a antiraketa se odpálí jen v případě, že granát nebo raketa představuje nebezpečí. Antiraketa Tamir stojí 50 až 80 tisíc dolarů, zatímco kásamy vyjdou jen na pár set dolarů. Systém ale dokáže ničit i rakety Grad. Celý systém vyšel Izrael na 25 až 30 milionů dolarů.

V roce 2012 při operaci Pilíř obrany (Pillar of Defense) měl tento systém účinnost 85 procent, v roce 2014 při operaci Ochranné ostří (Protective Edge) už dokonce 90 procent. Při posledním nasazení v květnu 2019 byla účinnost 86 procent, kdy systém nechal dopadnout 415 raket do neobydlených oblastí, 240 jich zneškodnil a jen 35 (tedy 5 procent) jich zasáhlo obydlené oblasti.

Proti raketám s delším doletem se dá použít další vrstva izraelské protiraketové obrany Davidův prak (David´s sling) určená k likvidaci raket s doletem 70 a 300 km, proti nimž odpaluje dvoustupňové antirakety Stunner. Využívá se od roku 2015. Jedna střela ale vyjde na dva miliony dolarů.

Izraelské tajné služby dlouhodobě varovaly, že Hizballáh má asi 150 000 raket a může jich vypalovat až 500 denně a Železnou kopuli tak zahltit. I Hamás zvyšuje počet odpálených raket. V roce 2014 sice vypálil skoro 4000 raket během 50 dní, ale jen jednou to bylo dvě stě raket za den a jen dva týdny vystřeloval denně přes sto raket. V úterý jich ale vypálil 130 během několika minut a od pondělí jich vypálil přes 600.

Palestinci jsou navíc schopni rakety snadno vyrábět přímo v Pásmu Gazy. „Potřebují toho minimálně a vše mají na místě,“ řekl bývalý generál Ja´akov Amidror, který slouží jako bezpečnostní poradce. Stačí palivo, výbušnina a kovové tělo. Vyrábějí se také mnohem rychleji než antirakety.

Snahou proto bylo vyvinout laserové dělo, jehož jeden záblesk by vyšel na tisíc až dva tisíce dolarů. Pro Izrael takové, nazvané Nebeský strážce (Sky Guard), vyvíjel od devadesátých let Northrop Grumman. Nakonec však byl vývoj zastaven kvůli velikosti zařízení, jeho malé mobilitě a omezenému dosahu.

Riziko ale dále představují i ty nejjednodušší kásamy, protože Železná kopule má omezenou účinnost proti raketám dopadajícím do 4 km.

Ze všech těchto důvodů jsou nezbytnou součástí izraelské obrany nálety na odpalovací zařízení, výrobny palestinských raket i velitelská stanoviště.