USA zoufale čekají na nové stíhačky, létají dobře, problémem je cena

Flotila letadel stárne a potřebuje nutnou obnovu. Program však kvůli své technické náročnostií provází asi dvouleté zdržení, navíc cena letadla vzrostla dvojnásobně.

Poslední testy stroje jsou úspěšné. Pochvalují se je nejen piloti od Lockheeda, ale i lidé ze společného týmu. „Je to letadlo s velmi dobrými výkony," řekl testovací pilot plukovník Hank Griffits.

„Jsem f šestnáctkovej kluk, nalétal jsem 150 hodin na simulátorech, než jsem poprvé letěl s F-35. Letí přesně tak, jak na simulátoru.“ Má velký výkop, motor je silný. Pro pilota je sen s tím létat.

Podobná slova volil i testovací pilot Lockheedu Giglioti: „Akceleruje jako F-16. Je to nejsnazší letadlo na přistávání.“ To je podle něj dáno tím, že přibližovací rychlost je nízká.

Testy probíhají velmi úspěšně a velmi rychle, potvrdil v první zářijové dekádě generál major David J. Eichhorn, který vede testovací tým: „Udělali jsme třikrát více, než jsme chtěli. Dvě letadla měla odlétat dvacet letů. Plukovník Hank Griffits právě přistál po šedesátém letu. Postupuje tak rychle, jak nám to testovaný systém umožňuje.“ Podle něj je F-35 ten nejlepší systém.

Nadšená slova ale nic nemění na problémech se zaváděním stroje F-35 do výzbroje. Podle rozpočtového týmu činí zdržení dva roky. Už to je problém, protože u letadel F-15 zajištujících protivzdušnou obranu USA se objevují strukturální vady, kvůli nimž musely být načas uzeměny.

Původně měly část jejich úkolů převzít stroje F-22 Raptor, jenomže navzdory přání letectva byla jejich další výroba ukončena pod dodáním 183 kusů s tím, že jsou příliš drahé. Cena za kus se vyšplhala na cca 200 miliónů dolarů a USAF tak dokonalý stroj nepotřebují, protože nemají srovnatelného konkurenta.

Zpoždění je tedy pro letectvo nepříjemné, ovšem dalo se čekat, protože jde o mimořádně složitý stroj, který se bude vyrábět ve třech diametrálně odlišných verzích¨, aby uspokojilo potřeby letectva na stíhací letoun, námořnictvo na palubní letoun a námořní pěchoty na útočný letoun s kolmým startem.

Pokusy vybavit námořnictvo i letectvo jedním typem stroje se v rámci úspor objevily už v šedesátých letech při vývoji útočného letoun F-111 s měnitelnou geometrií. Námořní verze se však nerealizovala.

Nyní má jeden typ splnit požadavky tří složek amerických ozbrojených sil. F-35B se zdvihovým motorem má nahradit kolmostartující stroje Harrier námořní pěchoty. Verze A má nahradit nejen lehké stíhací letouny F-16 ale i těžší F-15 a námořní C se zesílenou konstrukcí a zvětšeným rozpětím pak stroje F-18. Všechny složky ale musely ustoupit, od některých požadavků, námořnictvo od dvoumotorové koncepce.

Zatímco v roce 2002 byla cena jednoho stroje odhadovaná na 50 miliónů dolarů, nyní činí 92,4. Projevila se inflace i neočekávaný nárůst ceny práce. Hlavním důvodem je ale rozhodnutí námořnictva snížit počet objednaných strojů o 409. Nyní se počítá, že vláda zaplatí 382 miliard za celkem 2457 strojů.

Vzhledem k ekonomické situaci ale panují obavy, že se bude v objednávkách dále škrtat, což samozřejmě zvyšuje cenu jednotlivého kusu, do něhož se promítají i náklady na náročný výzkum.

„Nakonec bude počet redukován, kdoví jak moc, a to bude mít dopady. Přirozeně, když snížíte počet letadel, která plánujete koupit, cena za jedno letadlo vzroste, a to může bý špatné pro program JSF,“ uvedl jeden členů kongresového výboru pro obranu, který si nepřál být jmenován.

Otázkou také je, jak Lockheed uspěje se strojem u evropských zemí NATO a dalších spojenců. Jistotou je Británie, která se podílela na vývoji kolmostartující verze B a kterou dokonce zalétával britský pilot.

Kanada, která dala do vývoje 170 miliónů dolarů, už seškrtala objednávku z 80 na 65 strojů a zatím není jasné, zda se kontrakt za devět miliard realizuje. Holandsko zatím slíbilo koupit jeden stroj.

Austrálie uvažovala o zakoupení 72 strojů s možnou opcí až na sto kusů, ale potvrzeno je jich 14. Problémem je nejen rostoucí cena ale i to, že Austrálie vzhledem k rozloze potřebuje větší stroj s větším doletem, pokud možno dvoumotorový.

Letouny dále chystá zakoupit Dánsko, Norsko, Itálie a Turecko. U dalších evropských zemí ale je otázka, zde se pro stroj rozhodnou. Už nyní se cena začíná blížit ceně dvoumotorového Eurofighteru Typhoon, i když u JSF jde o modernější letoun s prvky stealth. Francouzský Rafale je zřejmě levnější a pro srovnání Gripen ve verzi C stojí 50 miliónů a chystaný modernizovaný Gripen NG asi 60. Problémem navíc je, že stroj je hlučnější než F-16. Potíže s hlukem zaregistrovaly jak u základy Eglin, kde se testují, tak v Norsku. Je to dáno výkonnějším a silnějším motorem.

Zájem ale projevil Izrael. Izraelská vláda ve čtvrtek schválila kontrakt na nákup dvacet kusů za téměř 2,75 miliardy dolarů. Kus by měl přijít na 96 miliónů, zbytek připadá na související vybavení.  První by měl dostat v roce 2015, poslední o dva roky později. radarem obtížně zjistitelné stroje by mu zajistily nejen převahu ve vzdušných soubojích,ale také šanci nepozorovaně zaútočit na pozemní cíle třeba v Íránu.

"Letadla F-35 jsou bojové stroje budoucnosti, které umožní Izraeli udržet si v regionu převahu ve vzduchu a technologický náskok," řekl izraelský ministr obrany Ehud Barak. Podle Lockheedu se míní do prjektu Izrael aktivně zapojit a chtěl by v budocnu mít 75 strojů F-35.

V červnu Pentagon informoval Lockheed, že si přeje financování celého programu restrukturalizovat, aby se snížily náklady. Už nemíní platit předem nejasné dodatečné náklady. Míní platit nižší fixní cenu a vyplácet odměny za splnění požadovaných testů. Mezi cíli jsou mimo jiné stanoveny schopnost operačního nasazení a hotový software pro výcvik na simulátoru.

Američtí zákonodárci si přáli, aby byl dokonce omezen počet nakupovaných letounů, nebudou-li splněny všechny cíle testů. Ministr obrany Robert Gates byl proti, neboť to podle něj může způsobit zbytečná zdržení a navýšit administrativní náklady.

Lockheed sice uvádí, že objednání čtvrté dodávky čítající 32 strojů se může kdykoli podepsat, ale zatím se tak nestalo. A ministerstvo obrany už uvedlo, že příští rok objedná jen 43 letadel místo 48. Lockheed nicméně tvrdí, že dokáže snížit náklady o šest procent a může za cenu 43 strojů dodat 48.

Zkušenost s Raptory mají všichni na paměti. Samotný stroj sice stál 140 miliónů, když se ale započítaly náklady na vývoj, testování a elektroniku a související vybavení, vyšplhala se cena na 361 miliónů. Měl přitom stát 84 miliónů. Zástupce USAF při jednáních generál Mark Shakelford uvedl: „F-22 je jiný případ z jiné doby, měli jsme jiné priority a jiný přístup k jednání s dodavateli.

Tento rok ministr obrany USA Robert Gates oznámil, že už odmítl proplatit Lockheedu 614 miliónů dolarů kvůli zatím nedostatečným výkonům a zpoždění.

Tvrzení Lockheedu ale může být pravdivé alespoň u základní verze, protože je v ní uplatněno hodně z vývoje Raptoru včetně pohonné jednotky.