Článek
Stroj odstartoval 11. prosince 2012 z floridského Mysu Canaveral. Podrobnosti o jeho úkolech jsou tajné. Americké letectvo pouze informuje o tom, kdy miniraketoplán označovaný také jako Orbital Test Vehicle vzlétl a kdy přistál. Zkoušky plavidla proto vyvolávají spekulace například o špionáži či o přípravách zbraňového systému na oběžné dráze kolem Země, který by mohl zneškodňovat nepřátelské satelity.
K přistání lidi nepotřebuje
X-37B je automat, takže o jeho hladké přistání se postaral palubní počítač. Vojenský raketoplán je totiž po někdejším sovětském buranu druhým kosmickým zařízením, které automaticky zvládne přistání na letové ploše. Na lidech a na jejich vyhodnocení přistávacích podmínek závisí jen to, kdy stroj dostane k zahájení přistávacího manévru pokyn.
X-37B na archivním snímku na letecké základně Vandenberg v Kalifornii
K tomuto účelu byla Vandenbergova základna zřejmě využita naposledy. Jak uvádí web Space.com, podle dohody z minulého týdne budou vojenské stroje napříště přistávat v Kennedyho vesmírném centru na floridském Mysu Canaveral. Odsud už nyní X-37B startuje.
Špionáž, nebo jen „redukce rizik“?
Přistání ukončí nejen třetí misi strojů X-37B, ale i nejdelší let raketoplánu vůbec. Původně měl trvat 9 měsíců, protáhl se však na více než dvojnásobek.
Po více než 672 dnech kroužení raketoplánu okolo Země se ostatní státy mohou jen dohadovat, co všechno zachytil vojenský stroj, jehož skutečný účel zůstává v mnohém zamlžený. Už při druhé vesmírné misi si amatérští astronomové všimli, že X-37B prolétá nad politicky rizikovými oblastmi: nad Severní Koreou, Irákem, Íránem, Pákistánem a Afghánistánem. Jen to prohloubilo podezření, že utajované lety mají špionážní ráz.
Američané už před tím ujistili, že stroj, jenž je zmenšenou a v mnohém zdokonalenou kopií známých raketoplánů, neslouží k vývoji žádné supertajné zbraně. Vyzvedávali také jeho výkony, jež „vytvářejí standardy pro opakovaně použitelné kosmické letouny“.
Program X-37B zahrnuje podle sdělení náměstka ministra obrany z roku 2010 „podporu omezení technologických rizik, experimentování a operační koncepty rozvoje“. Experti se dohadují, že X-37B aspoň zčásti slouží k vývoji nových sledovacích senzorů, které mohou využít špionážní družice.
Stroje X-37 začala původně vyvíjet americká vesmírná agentura NASA, v roce 2004 však celý program převzalo ministerstvo obrany, které už od roku 1986 provádí vlastní vesmírnou politiku.
Vojenský miniraketoplán byl navržen tak, aby se mohl napojit na družice s cílem dodat jim palivo nebo vyměnit vadné součástky. Jeho nákladový prostor se hodí k vynášení malých družic. Američané chystají nový model, X-37C – má být o 65 až 80 procent větší.