Republikáni se musí Trumpa bezpodmínečně zbavit, zní z české pravice

Republikáni stojí před zásadním rozhodnutím, které bude formovat jejich budoucnost: Zda se od takzvaného trumpismu nadobro odvrátit, nebo pokračovat v politice, kterou svérázný prezident s červenou kšiltovkou započal, jen už bez vyhrocené rétoriky. Ostatně Trumpův volební výsledek (74 milionů hlasů) byl rekordní, bohužel pro něj dosáhl jeho protikandidát Joe Biden ještě vyššího výsledku.

Neuznáváním výsledku a eskalací napětí Trump své straně uškodil, míní europoslanec Alexandr Vondra. Podle ředitele Liberálního institutu Martina Pánka se ale strana může ze současného marasmu oklepat poměrně rychle.

Republikánská strana by se měla vrátit ke svým původním ideálům, doporučuje senátor Pavel Fischer. Těmi jsou podle něj svoboda a odpovědnost a podle Ivo Strejčka, člena správní rady Institutu Václava Klause, ukročení zpět doprava. „V každém případě čeká republikány jedno z nejtěžších období v dějinách,” míní historik Martin Kovář.

Všichni respondenti odpovídali na stejnou otázku: Jaká je budoucnost Republikánské strany a jakou cestou by se měla v následujících čtyřech letech vydat?

Donald Trump svou neochotou uznat porážku a eskalací povolebního společenského napětí, které vyústilo v tragické události na Kapitolu, Republikánskou stranu těžce poškodil a zastínil i úspěchy, kterých dosáhl jako prezident.

Tím, jak v poslední době podkopával důvěru části republikánských voličů v demokratický politický systém, zřejmě způsobil, že republikáni přišli v doplňovacích volbách v Georgii o většinu v Senátu. Důvěra je křehká věc a těžko se vrací zpět. Republikány proto čeká těžké období, kdy jim může hrozit vnitřní rozkol.

Úkol, který před nimi stojí, je nelehký: na jedné straně se musí emancipovat od Trumpa, aniž by přišli o jeho přesvědčené voliče, a na druhé straně potřebují posílit svůj vliv v demograficky se proměňující Americe, zejména mezi hispánskými a asijskými voliči. Bude těžké najít osobnost, která to dokáže.

Předně je třeba si uvědomit, že ještě před pěti lety Donald Trump pro Republikánskou stranu fakticky vzato neexistoval a že s ní není dlouhodobě spjatý, srostlý. Způsob, jakým se mu strana během předvolební kampaně v roce 2016 a po jeho příchodu do Bílého domu v lednu 2017 podvolila, proto byl, myslím, že nejen pro mě, překvapivý.

Budoucnost strany záleží na dvou věcech: za prvé na tom, zda prezident Biden tak říkajíc obsadí (radikálnímu levicovému křídlu Demokratické strany navzdory) politický střed. Pokud se tak stane, budou republikáni směřovat, s Trumpem či bez Trumpa (ale spíš bez něj, politika je nemilosrdná), dále doprava. Pokud bude Bidenovu agendu diktovat spíše stranická levice, budou mít republikáni šanci zaujmout středovou, a tedy méně konzervativní pozici sami.

Druhá věc, na níž záleží, je, kdo se stane jejich vůdcem, lídrem, který je po „trumpovském intermezzu" sjednotí a povede. Zda to bude Mike Pence (možná až příliš svázaný s Trumpem), dnes již bývalý šéf republikánské většiny v Senátu Mitch McConnell, konzervativec z Texasu Ted Cruz, nebo někdo jiný, se teprve uvidí. V každém případě čeká republikány jedno z nejtěžších období v dějinách.

Dav, který vtrhl do Kongresu ve chvíli, kdy finišuje potvrzení zvolení prezidenta, jednal na základě nenávisti, ne ideologie. Americkou společnost ohrožují mocné destrukční síly a odpovědnost padá i na Donalda Trumpa.

Republikánská strana je musí jasně odmítnout a stavět na svobodě, odpovědnosti a pravidlech, která bude ctít každý občan. V tom vidím její největší úkol nejen pro příští volební období.

Koalice politických stran (tedy různé demografické skupiny, jež strana reprezentuje) se mění poměrně rychle, takže i když to ze současných výsledků republikánů vypadá, že jsou odepsaní na několik let, nemusí to být vůbec být pravda. I po Nixonově ostudné rezignaci se strana dala do kupy velmi rychle – a prohrála pouze hned ty nejbližší prezidentské volby. V té době by asi málokdo věřil tomu, že trest bude tak krátkodobý.

Byl bych rád, kdyby se republikáni vrátili k tomu, že obhajují ústavní práva, federalismus, nízké daně a rozpočtovou odpovědnost. V současné chvíli však jde o stranu pouze bílého resentimentu a stranu, která ani neuznává demokracii.

Nedomnívám se, že by to bylo tak jednoduché a po odchodu Donalda Trumpa se strana jako mávnutím kouzelného proutku změní. Donald Trump a trumpismus (ať už v podobě jeho dětí, nebo jiných trumpistů) bude po mém soudu mít nad republikánskou stranou nebo aspoň značnou částí v nejbližších letech pořád velkou moc. Rád bych se pletl.

Budoucnost Republikánské strany bude taková, jaká bude budoucnost celé západní pravice.

Buďto se pravice v době nepředstavitelného posilování role státu (a s tím spojeného posilování agresivní levice) vrátí k širokopásmovému jasnému a ostrému pravo-levému ideovému střetu, nebo bude pokračovat v tom, co dělá nyní: růst moci státu neblokuje, dokonce těmto tendencím pomáhá a ideově se posouvá tam, kde dříve byla umírněná levice.

Bude-li západní pravice takto postupovat dál, pak její budoucnost (a tedy i budoucnost Republikánské strany) v dohledné době není žádná.