Článek
Přejít 550 metrů dlouhý úsek z americké na kanadskou stranu mu trvalo přibližně 30 minut. Kaskadérův výkon přímo na místě v pátek večer sledovalo asi 4000 diváků na americké a asi 125 000 diváků na kanadské straně vodopádů. Další desetitisíce diváků se na mimořádný akrobatický výkon dívaly v přímém přenosu v televizi.
V televizním přenosu se zdálo, že Američan po provaze pomalu kráčí zcela strojově, s naprostou jistotou a v absolutní rovnováze. Do mikrofonu si ale v půli cesty postěžoval, že držet dlouhou tyč je fyzicky velmi náročné a že je poměrně vyčerpaný. Do cíle však došel mnohem dřív, než za plánovaných 45 minut.
Těsně před koncem své cesty Wallenda dokonce na provazu poklekl a dovolil si triumfální gesto, pak po provaze téměř běžel, aby se pozdravil s rodinou. Akrobat měl dokonce dost sil na to, aby si popovídal s kanadským celníkem, který po něm žertem žádal pas.
Okamžiky štěstí
"Jsem v sedmém nebi," řekl šťastný kaskadér novinářům po dokončení cesty. Zážitek, kdy přecházel po pěticentimetrovém laně nad rychlým proudem, ve větru, mlze vodní tříště a ve světle reflektorů, se podle něj "nedá s ničím srovnat".
"To je ale skvělý výhled, opravdu to bere dech," zavtipkoval si Wallenda na začátku své procházky nad vodopády. Po pár desítkách metrů se ale už plně soustředil a divákům popsal nepříliš příznivé podmínky. "Mlha je opravdu hustá a občas toho moc nevidím. Vítr fouká z jedné strany, vodní tříšť se na mě dere z té druhé. Občas je to dost nepříjemné."
Americký akrobat prý o překonání vodopádů snil už od dětství a sehnat povolení amerických a kanadských úřadů mu trvalo rok. Původně se chtěl na laně pohybovat zcela bez jištění. Kvůli pokrytí finančních nákladů na svůj kousek ale nakonec souhlasil s podmínkami televizní stanice ABC, která jeho pochod nad vodopády přenášela. Ta si vymínila, že Wallenda musí mít nějakou pojistku pro případ pádu.
Kaskadér Nik Wallenda přechází Niagarské vodopády.
Šlo o první podobný pokus od roku 1896, tedy po více než 110 letech. Wallendovi předchůdci však vodopády tehdy překonali dále po proudu.
Evropské kořeny Wallendy
Nik Wallenda je už sedmou generací známé akrobatické rodiny, která má kořeny v Evropě. Jeho předci se jako kočovníci svým cirkusovým uměním začali živit koncem 18. století v Čechách, později se přesunuli do Německa a v roce 1928 odešli do Spojených států. Po laně začal Nik Wallenda s oporou chodit už ve dvou letech a bez opory ve čtyřech.