Barack Obama, 44. americký prezident

V roce 2009 získal Nobelovu cenu za mír jako čtvrtý americký prezident v historii a třetí, který ji obdržel jako úřadující prezident. Obama na ni dosáhl po necelém roce ve funkci.

Barack Hussein Obama II. se narodil 4. srpna 1961 v Honolulu ve státě Havaj. Jeho otec Barack Hussein Obama starší pocházel z pastevecké rodiny z Keni, ve Spojených státech vystudoval ekonomii, během studií se seznámil s budoucí Obamovou matkou Ann Dunhamovou. Vzali se v roce 1961 v době, kdy již Dunhamová byla těhotná. Obama starší před ní zatajoval, že v Keni již má jednu manželku.

Po rozvodu v roce 1964 byla výchova malého Baracka svěřena výhradně Dunhamové, Obama starší se po dokončení studií vrátil do Keni a v tom samém roce se opět oženil. S mladým Barackem se setkal ještě v roce 1971 při své návštěvě Havaje, zahynul při autonehodě v roce 1982.

Obamova matka byla antropoložkou, vdala se za indonéského geologa a později se i se synem přestěhovala do Jakarty, Obama tam strávil 4 roky. I když byl jeho nevlastní otec muslim, chodil Obama do sekulární a katolické školy. Dnes mluví obstojně indonésky.

Následně se vrátil na Havaj, kde bydlel u prarodičů z matčiny strany, Dunhamová se na Havaj později vrátila a studovala antropologii na tamní univerzitě. Antropologie ji po dokončení studií zavedla zpět do Indonésie, kde strávila většinu času až do své smrti v roce 1995.

Obama své dospívání v rodině americké střední třídy popsal v pamětech vydaných po matčině smrti. Nazval je Dreams from My Father (česky jako Cesta za sny mého otce).

V roce 1979 Obama nastoupil na soukromou Occidental College v Los Angeles jako držitel plného stipendia. O dva roky později se přesunul do New York City na Kolumbijskou univerzitu, kde vystudoval politologii.

Před zahájením studií práv na Harvardu pracoval tři roky v Chicagu na projektech pro rozvoj sociálně slabších komunit. Dějiny začal přepisovat už na Harvardu, kde se stal prvním prezidentem tmavé pleti žurnálu Harvard Law Review. Každé léto se pak vracel do Chicaga, kde jako stážista pracoval pro právnické firmy. Zde potkal o tři roky mladší právničku Michelle LaVaughn Robinsonovou, kterou si v roce 1992 vzal. Mají spolu dvě dcery – Maliu Ann narozenou v roce 1999 a o dva roky mladší Natashu (známou více jako Sashu).

V roce 1992 začal vyučovat ústavní právo na Illinoiské univerzitě, kde přednášel dalších 12 let.

Obama nejprve působil v Senátu státu Illionois. Poprvé byl do něj zvolen v roce 1996 a mandát obhájil v letech 1998 a 2002. V roce 2000 se poprvé pokusil získat křeslo na Kapitolu ve Washingtonu, D.C., když se účastnil demokratických primárek pro volby do Sněmovny reprezentantů za 1. distrikt v Illinois, ale neuspěl v nich.

Během působení ve státním senátu přispěl k omezení agresivních poskytovatelů hypoték a k reformě zákonů o zdravotnictví. Své funkce se vzdal v listopadu 2004 krátce po svém zvolení do Senátu USA za stát Illinois.

Obamova hvězda v Demokratické straně strmě stoupala, v červenci 2004 vystoupil jako hlavní řečník celonárodního sjezdu strany, i když v té době teprve probíhala jeho kampaň za zvolení do Senátu.

V době svého působení v Kongresu zastával podle analytiků poměrně liberální stanoviska. Zatímco podpořil například zákony proti lobbistům, byl proti válce v Iráku. V Senátu však nestrávil celé šestileté funkční období, úřad opustil po čtyřech letech po zvolení prezidentem.

Obama oznámil svou kandidaturu do prezidentských voleb v únoru 2007, přibližně 21 měsíců před volbami. Propagoval především potřebu odchodu amerických vojsk z Iráku, větší energetické nezávislosti USA na cizích zdrojích a univerzální zdravotní péče pro všechny Američany.

Jeho popularitě výrazně napomáhaly aktivity na sociálních sítích, dařilo se mu motivovat mnoho Američanů, aby přišli volit. Oblíbený byl i mezi mladými lidmi a prvovoliči. Dodnes jsou jeho účty na Facebooku, Instagramu i jiných sítích sledované desítkami miliony fanoušků.

V primárkách Demokratické strany jeho největším soupeřem byla senátorka a bývalá první dáma Hillary Clintonová. Obama získal stranickou nominaci na celonárodním sjezdu, kdy se pro něj vyslovilo přes 72 % z 4 419 delegátů. Za svého „running mate“ – partnera na volebním lístku, který se uchází o pozici viceprezidenta – zvolil dlouholetého senátora Joea Bidena, který se původně sám ucházel o prezidentskou nominaci.

Proti nim stál za Republikánskou stranu senátor a veterán z války ve Vietnamu John McCain s viceprezidentskou nominantkou Sarah Palinovou. Obama ho v listopadových volbách porazil, v lidovém hlasování získal o 9,5 milionu více hlasů a Sbor volitelů ho zvolil prezidentem výsledkem 365:173.

Do funkce byl uveden jako 44. prezident USA 20. ledna 2009, nahradil George W. Bushe, který stál v čele země předchozích 8 let.

Když ale v říjnu 2009 obdržel Nobelovu cenu za mír, norská porota byla za toto rozhodnutí kritizována, a to i některými příznivci Obamy. Prezident podle nich zatím neměl žádné výsledky, a dokonce vedl válku.

V Iráku se stále bojovalo, byť se Američané podle dohody stáhli z měst, rovněž v Afghánistánu umírali civilisté a spojenci se tam opírali o zkorumpovanou vládu, Irán dál odmítal smírčí dialog, v Pákistánu sílili islámští radikálové, zatímco se zjistilo, že tamní vláda dosud využívala peníze na jiné účely než na boj proti nim. Izraelci s Palestinci měli ke kompromisu a míru pořád daleko, a to se schylovalo k bouřím v arabském světě, které vedly k pádu spřáteleného režimu Husního Mubaraka v Egyptě a občanské válce v Libyi, do níž se v roce 2001 připojilo NATO v čele s USA, Británií a Francií.

Za Obamy navíc rapidně narostl počet útoků amerických bezpilotních letounů, s nimiž operovala CIA v Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu či Somálsku.

Prezident Obama zdědil nejen války, ale i největší dluh v dějinách USA, což mu situaci, kdy na domácí půdě obtížně prosazoval svou vizi reformy zdravotnictví, neulehčovalo.

Navíc nebyl dodržen Obamou slibovaný termín uzavření věznice Guantánamo, kde Američané za tvrdých podmínek a bez obvinění drželi lidi podezřelé z terorismu. Prezidentova administrativa nebyla schopna Guantánamo uzavřít a vězně přemístit na americkou pevninu. Postupně ale některé zadržené předávala po dohodě do zemí původu zadrženého, anebo do dalších hostitelských států.

Na poli bezpečnosti a v boji s islámskými radikály však Obama dosáhl jednoho významného úspěchu: speciálnímu komandu SEAL se v Pákistánu podařilo zlikvidovat strůjce teroristických útoků proti USA z 11. září 2001 Usámu bin Ládina. Velení jeho sítě Al-Káida pak utrpělo hned několik vážných ran, když při amerických náletech zemřeli i další její velitelé.

Počátkem dubna 2009 navštívil Obama poprvé Českou republiku, a před Pražským hradem dokonce pronesl klíčový projev k novému transatlantickému spojenectví.

Obama připomněl historické vazby mezi ČR a USA, prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, pražské jaro i sametovou revoluci. Prahu označil za „zlaté město, které je mladé i starobylé“ a dodal, že byla vždy výjimečná. Obama také ocenil smysl pro humor, který poznal u českých imigrantů ve státě Illinois.

Americký prezident však v Praze hlavně předložil svou vizi světa bez jaderných zbraní. Za rok se k ní na stejném místě vrátil, a to při podpisu smlouvy START II, jíž se USA a Rusko zavázalo k redukci svých jaderných arzenálů. Podobné setkání jako to Obamy s ruským protějškem Dmitrijem Medvěděvem z 8. dubna 2010 Česko dosud nikdy nezažilo.

Ze setkání pochází i fotka tří prezidentů v zahradách Pražského hradu:

Dokumentem se obě země zavázaly snížit počty rozmístěných strategických jaderných hlavic na 1 550 z 2 200 domluvených předchozí smlouvou z roku 2002 a počet rozmístěných nosičů – tedy těžkých bombardérů, raket a ponorek – na 700.

Během pražské návštěvy už měl Obama za sebou i první výrazný úspěch v domácí politice. Koncem března 2010 se mu podařilo prosadit reformu zdravotnictví, která byla jeho prioritou v kampani před volbami.

Nejprve přijal svou verzi zákona Senát a následně odlišnou Sněmovna reprezentantů. Její předsedkyně Nancy Pelosiová zvolila ojedinělý způsob projednávání a poslanci hlasovali jen o změnách a dodatcích k senátní verzi zákona, což bylo pokládáno za nepřímý souhlas. Senát následně doplněný text přijal ve smírčím řízení, pro které stačila prostá většina hlasů. Kontroverze vyvolalo, že v textu schváleném sněmovnou se objevily dva body, které nebyly v senátní verzi, a opoziční republikáni si vynutili nové hlasování. Prezident tedy zákon podepisoval nadvakrát.

Reforma představovala největší změnu v americkém zdravotnictví od roku 1965, kdy byly za prezidenta Lyndona Johnsona přijaty zdravotní programy pro chudé a seniory. Měla zajistit pojištění 32 milionům lidí, kteří ho neměli.

Po úspěšném prosazení reformy Obama vzal republikánům vítr z plachet také tím, že částečně povolil těžbu ropy a zemního plynu v pobřežních oblastech USA, především podél atlantského pobřeží od středu Spojených států na jih a na východě Mexického zálivu. Republikáni po tom volali už během prezidentské kampaně. Krok měl zajistit větší nezávislost USA na zahraničních zdrojích.

Produkci americké ropy a plynu v roce 2010 poznamenala havárie ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu a následná největší ekologická katastrofa v dějinách Spojených států.

Obama se ucházel o znovuzvolení v roce 2012, do voleb opět zamířil s Joem Bidenem po boku. Své funkce obhájili vítězstvím 332:206 ve Sboru volitelů nad republikánskou dvojicí Mitt Romney–Paul Ryan. Demokraté rovněž získali v lidovém hlasování přibližně o 5 milionů hlasů více.

„Naše cesta nedojde konce, dokud s našimi homosexuálními bratry a sestrami nebude zacházeno jako s každým jiným, jak velí právo. Pokud jsme skutečně stvoření jako rovní, musí tedy i naše láska pro druhé být rovná,“ prohlásil při svém inauguračním projevu v roce 2013. O dva roky později Nejvyšší soud USA rozhodl, že základní právo na sňatek se rovněž vztahuje na svatby osob stejného pohlaví.

Obama vyhlásil, že chce urovnat vztahy mezi Spojenými státy a Kubou. Symbolickým momentem se stalo znovuotevření americké ambasády v Havaně, která byla uzavřena od roku 1961, kdy se Kuba po revoluci začala výrazně sbližovat se Sovětským svazem. Souběžně bylo opět otevřeno kubánské velvyslanectví ve Washingtonu, D.C. V roce 2016 Kubu navštívil jako první úřadující prezident USA od roku 1928.

Ve stejném roce se jako první úřadující prezident vydal do Hirošimy, kde uctil památků obětí jaderného útoku Spojených států z roku 1945.

V roce 2014 revoluce na Ukrajině vedla k odvolání prezidenta Viktora Janukovyče z úřadu, následně Ruská federace anektovala ukrajinský poloostrov Krym na základě výsledků kontroverzního referenda. Obama odmítl zásah Západu, označil ruské aktivity za regionální sílu, která nenese zásadní bezpečnostní hrozbu pro Spojené státy.

„Uvědomuji si, že během předvolebního boje jsou očekávání toho, co letos uděláme, nízká. Ale pane předsedo (míněn Paul Ryan, předseda Sněmovny reprezentantů), oceňuji konstruktivní přístup, s jakým jste i vy jiní přistoupili na konci minulého roku ke schvalování rozpočtu a snaze trvale snížit daně pro pracující rodiny,“ prohlásil Obama V lednu 2016 ve své Zprávě o stavu unie před společným zasedáním Kongresu.

Často připomíná svůj blízký vztah s Joem Bidenem. V roce 2017 mu udělil Prezidentskou medaili svobody s vyznamenáním, jedno z nejvyšších civilních ocenění ve Spojených státech.

20. ledna 2017 skončilo Obamovo druhé funkční období a nahradil jej republikán Donald Trump, který ve volbách porazil demokratku Hillary Clintonovou.

Obamovi zůstali ve Washingtonu, D.C., jelikož zde jejich mladší dcera Sasha studovala na střední škole. Oba dva rovněž pracovali na svých memoárech. Kniha Michelle Obamové nazvaná Becoming (v českém jazyce s názvem Můj příběh) poprvé vyšla v roce 2018. Barack Obama svou knihu A Promised Land (Země zaslíbená) vydal v roce 2020. Rekapituluje v ní počátek svého působení v Bílém domě. Následovat má další autobiografie.

Za Zemi zaslíbenou Obama v roce 2022 získal cenu Audie od Asociace vydavatelů zvukových nosičů v kategorii Nejlepší autorem namluvená kniha. Jeho počin byl zároveň nominován na audioknihu roku.

V dubnu 2020 Barack Obama veřejně podpořil kandidaturu svého bývalého viceprezidenta Joea Bidena na prezidenta USA na podzim 2020.

Michelle i Barack Obamovi vystoupili na 2020 Democratic National Convention, celonárodním sjezdu Demokratické strany, který se konal v srpnu 2020 a s ohledem na pandemii koronaviru probíhal virtuálně.

„Všechny naděje na úspěch záleží pouze na výsledku těchto voleb. Současná administrativa ukázala, že zboří naši demokracii, jen aby zvítězila. Musíme tedy pracovat a postavit ji tak, že vrhneme všechny naše síly do těchto 76 dnů (zbývajících do voleb) a budeme volit jako nikdy dřív pro Joea (Bidena) a Kamalu (Harrisovou, viceprezidentskou uchazečku) a kandidáty nahoře i dole na volebním lístku, takže nezbudou žádné pochyby o tom, co tato země, kterou milujeme, znamená dnes a po všechny dny, které přijdou,“ pronesl při sjezdu.

Obama rovněž několikrát vystoupil na předvolebních shromážděních v posledních týdnech před prezidentskými volbami. Ve svých projevech výrazně kritizoval prezidenta Donalda Trumpa a jeho administrativu. Biden následně Donalda Trumpa porazil. Obamovi se následně zúčastnili inaugurace Bidena a Harrisové v lednu 2021.

V sprnu 2021 započala v Chicagu výstavba prezidentského centra, které ponese jeho jméno. Součástí bude Obamova prezidentská knihovna, která na rozdíl od knihoven jeho předchůdců má být plně digitalizovaná. Tyto knihovny uchovávají dokumenty jako památku na dobu, kterou daná osoba strávila v čele Spojených států.