Článek
Corona Project má v databázi údaje o více než 340 000 pacientech léčených více než 500 různými léky. Pomohla už nalézt nějaké slibné metody léčby, byť mnohé byly provedeny na malé počtu účastníků?
Ano, kombinace všech dat nám pomohla identifikovat asi 30 způsobů léčby, které vypadají velmi slibně. Aktuálně pracujeme s Národními instituty zdraví (NIH) a Úřadem pro potraviny a léky (FDA) na výběru nejlepších šesti až osmi, u kterých by se během jednoho dvou měsíců zahájily rozsáhlé klinické testy trvající půl roku, aby se zjistilo, jak jsou účinné.
Můžete jmenovat nějaké léky, které se budou zkoumat?
Ano, ale je potřeba je rozdělit podle toho, jakým pacientům se podávají. U těch, které se podávají hospitalizovaným, je to intravenózně podávaný imunoglobulin gama. Vážně nemocným hospitalizovaným pak injekčně podávaný pegylovaný interferon lambda, inhalovaný inteferon beta-1, fluvoxamin nebo telmisartan, což je blokátor receptorů angiotenisu (právě přes buněčné receptory angiotensinu ACE2 se napojuje koronavirus do napadených buněk - pozn. red.).
U lidí, kteří ještě nebyli hospitalizováni jsou možnými kandidáty vitamín D, lék proti kašli bromhexin, který blokuje jiný buněčný receptor využívaný koronavirem TMPRSS22 nebo japonské antivirotikum favipiravir (který sice v Japonsku neprokázal účinky, ale s úspěchem se používal v Číně, vyrábí se licenčně v Rusku a byl i dovezen do ČR - pozn. red.)
Lék na zánět jater urychluje léčbu covidu, tvrdí kanadští vědci
Jaké rozsáhlé musejí být testy, aby je úřady mohly brát vážně?
Jsou tu tři důležité podmínky. Za prvé platí, že studie, kde je náhodně přiřazováno, zda pacient dostane lék nebo placebo, jsou těmi nejsilnějšími. Označují se jako randomizované kontrolované. U testů, kde je každému poskytnuta léčba, se obtížně zjišťuje, zda zabírá, protože nemáme žádnou skupinu pro srovnání.
Za druhé je důležitý rozsah studie. Studie s více než tisíci účastníky se považují za velké a dá se na jejich základě zobecňovat.
A za třetí je důležité, co při studiích měříte. Když zjistíte a prokážete, že se snižuje smrtnost, je to to nejdůležitější.
Do Česka dorazil japonský lék na covid-19, nemocnice jej rovnou podá pacientce
Zmiňoval jste, že pro každou fázi covidu bude potřeba odlišná léčba kvůli hrozbě cytokinové bouře. Jestli tomu rozumím správně, za začátku je potřeba, aby imunitní systém zareagoval rychleji, ale pak je třeba bránit tomu, aby jeho odezva nebyla příliš silná. Není tedy nejlepším způsobem, jak zastavit pandemii, očkování?
Ano, vakcíny jsou klíčové jak pro předcházení covidu, tak pro to, aby v případě nákazy propukla jen mírná forma nemoci. Když se nakazíte, projdete si napřed pěti až čtrnáctidenním obdobím, kdy nemáte žádné příznaky. Důvodem je, že váš imunitní systém je příliš pomalý při reakci na virus. Pak, když imunitní systém zjistí přítomnost viru, zareaguje a ve snaze přemoci virus může být jeho reakce přehnaná. Pokud se to stane, budete velmi těžce nemocný kvůli cytokinové bouři (přehnaná imunitní reakce organismu na infekci, kdy se uvolní přílišné množství cytokinů vyvolávajících záněty a horečku, což může vést k multiorgánovému selhání a smrti, pozn. red.).
Roušky fungují. A není se třeba bát vdechování CO2.
Jaký je váš názor na kolektivní imunitu?
Kolektivní imunita je to, co potřebujeme. Můžete ji získat při očkování, ale také, když se lidé nakazí a uzdraví.
Nemáte obavy, že nemusí chránit před zmutovanými variantami viru?
Kolektivní imunita poskytne určitou ochranu před zmutovanými variantami, ale máte pravdu v tom, že by mohly vzniknout potíže u mutací, na které nebudou působit dříve vytvořené protilátky a reakce T-lymfocytů.
V Izraeli vyvíjejí několik léků na covid-19 včetně slibné inhalace
A jak důležité jsou roušky a respirátory, když jsou sociální sítě zaplavené tvrzeními, že zhoršují zdravotní stav, protože vdechujeme oxid uhličitý? Můžeme po roce, kdy je používáme, říci, že jejich nošení omezuj šíření viru?
Roušky fungují. A není se třeba bát vdechování CO2.
Znám váš příběh, během studií u vás propukla vzácná Castlemanova nemoc v nejnebezpečnější multicentrické formě (iMCD), kde je napadeno více mízních uzlin. Jaké to bylo místo fotbalových zápasů bojovat o život?
Moc jsem se nestaral o takové věci, jako je fotbal nebo pokračování ve studiu medicíny. Jenom jsem bojoval, abych přežil. Během tří let jsem pětkrát stál na pokraji smrti.
Lék na covid? Pro každou fázi bude nejspíš potřeba jiný, říká vědec
Jak jste zjistil, že by vám mohl pomoci rapamycin? A proč jste sám hledal nové léky a neskončil u použití inhibitorů interleukinu 6 , jako je tocilizumab?
Inhibitory IL6 u mne nezabíraly. Nic z toho, co se kdy zkoušelo na Castlemanovu nemoc, u mne nezabíralo. Proto jsem potřebovat zkoumat svou krev a vzorky z mízních uzlin, abych viděl, jestli mohu pochopit, co se děje v mých buňkách, a zkusit zjistit, zda existuje nějaký lék, který by to mohl potlačit.
Zjistil jsem, že byla vysoce aktivovaná klíčová komunikační linie v imunitním systému označovaná mTOR a že rapamycin to silně utlumuje, tak jsem ho na sobě začal testovat.
Lékař David Fajgenbaum hovoří o vlastní léčbě
Když se dívám na možné léky na covid, vidím, že je u nich jistá podobnost s léky na iMCD, zejména v případě léčby třetí fáze covidu, kdy se objeví cytokinová bouře. Pomohla vám léčba iMCD při spouštění Corona Projectu?
Ono je těžké bojovat ve válce, když nesledujete, jaké zbraně jsou používány proti nepříteli. Díky svým zkušenostem se studiem iMCD jsem měl unikátní pozici, abych mohl přispět k ukončení pandemie covidu-19. Cytokinová bouře se objevuje u obou nemocí. Já jsem naživu, protože jsem použil lék, který se užívá na něco jiného.
Jak nebezpečný může být dlouhodobý covid? A není tu nebezpečí, že se po nějakých deseti letech se objeví nějaký závažný problém, jako je třeba únavový syndrom po prodělání infekční mononukleózy?
To je těžké odhadnout a nebudeme to vědět, dokud ty roky neuplynou. Dlouhého covidu se však obáváme.
Vzácné nemoci, jako je iMCD, se těžce léčí. Jedním z důvodů je malý zájem farmaceutických firem, jímž se nechce vynakládat peníze na hledání léků pro nemoc, kterou trpí jen malá skupina lidí. Nepomohla by tu větší stimulace nebo spuštění vládního výzkumu?
Ano, o vzácné nemoci mají farmaceutické firmy často omezený zájem, ale to se zlepšuje. Naneštěstí je jen u pěti procent ze 7000 vzácných nemocí, které postihují 300 milionů lidí na světě, schválená léčba. Potřebujeme to dělat lépe.
| David Fajgenbaum narozený 29. března 1985 v Raleighu v Severní Karolíně je americký lékař, imunolog, který se věnuje především výzkumu Castlemanovy nemoci, jíž trpí. |
| Přijetí na univerzitu v Georgetowmu mu usnadnilo to, že byl na střední škole úspěšným hráčem amerického fotbalu. Castlemanovou nemocí onemocněl během studií, ta se mu ale nakonec podařilo dokončit. Titul lékaře získal na Perelmanově fakultě medicíny na Pensylvánské univerzitě, kde nyní působí. |