Článek
Robbins batole hlídal sám. Když se přítelkyně vrátila domů, dívka byla mrtvá. Robbins tvrdil, že dítě uložil do postýlky ke spánku a nezabil ho. Patoložka následně shledala, že bylo dítě udušeno, a případ kvalifikovala jako zabití. O deset let později ale rozhodnutí změnila a uvedla, že příčina smrti nebyla zjištěna, následně s ní bylo zahájeno disciplinární řízení.
Robbins se odvolal a státnímu žalobci po vyhodnocení včetně laboratorních přezkoumání DNA nezbylo než konstatovat, že k tomu, aby byl Robbins vězněn, nejsou důkazy.
Odškodné nechce
Matce zemřelého dítěte Barbaře Hopeové se jeho propuštění nelíbí: „Muž, který zabil sedmnáctiměsíční dítě, si chodí po městě. Zabil mou dceru. Je mi jedno, jaké jsou důkazy. Soudní lékařka uvedla, že příčinu úmrtí nelze stanovit. Nevyloučili, že šlo o zabití. Nepropustili ho proto, že si myslí, že je nevinný.“
Robbins po opuštění věznice nechtěl s novináři mluvit. Podle prokuratury ale neusiluje o to, aby ho soud prohlásil za nevinného, což je podmínka pro to, aby mohl od státu vymáhat odškodné za své věznění.
Rozbory DNA pomohly v USA revidovat už téměř 2000 případů odsouzení za násilné trestné činy. Jen loni bylo podle agentury AP ve státech osvobozeno 150 lidí, o nichž se nově rozhodlo, že čin nespáchali, anebo pro to neexistují důkazy.