Článek
Trump přišel do Bílého domu jako buldozer nemilosrdně se valící vpřed s cílem splnit své předvolební sliby. Nejprve se je snažil prosadit pomocí dekretů, což není výjimečné. Barack Obama to dělal taky, umožňuje to obejít Kongres. V něm sice mají Trumpovi republikáni většinu, ale ne všichni za ním stojí. Ukázalo se však, že americký systém je silnější než jeden odhodlaný sebestředný miliardář, takže toho Trump zas tak moc nezměnil a ze svého programu prosadil se značnými obtížemi mnohem méně, než chtěl.
Narazil hned s prvním plánem zabránit obyvatelům sedmi převážně muslimských zemí jezdit do Spojených států. Opakovaně ho zablokovaly soudy, první verze byla tak špatně připravená, že ji prezident musel nechat přepracovat, a když nakonec upravená, méně radikální verze prošla, bylo to po takových tahanicích a obstrukcích, že mu úspěch zhořkl. Větší pozornost než výsledek vzbudily soudy. Že mnohdy nejde kvůli odporu opozice prosadit ani klíčová témata, poznal už Trumpův předchůdce Barack Obama, který marně usiloval o splnění svého slibu uzavřít nechvalně proslulý tábor Guantánamo pro lidi podezřelé z terorismu.
Trump začal uskutečňovat i další kroky vedoucí k omezení imigrace, dočasnou ochranu poskytnutou obětem přírodních katastrof zrušil Haiťanům, Nikaragujcům a nově i Salvadorcům. Už se také testují prototypy zdi, která má být vybudována na hranicích s Mexikem, ale vše probíhá pomaleji, než si Trump představoval.
Ano, Spojené státy čeká největší změna v daňové oblasti, ovšem to je přesně to, co se dalo čekat od jakéhokoli republikána, který by vystřídal po osmi letech demokrata Obamu. Trumpovým úspěchem je i zrušení velkého množství byrokratických norem a nařízení, což je krok, který před lety udělal i Ronald Reagan. Ekonomika dál roste, protože trhy pochopily jako první, že nástup miliardáře nepředstavuje riziko navzdory silným slovům o nutnosti za každou cenu ochránit americké ekonomické zájmy. Trump také dokázal odblokovat několik sporných ropných projektů, které zastavil jeho předchůdce kvůli možným ekologickým následkům.
Současně nový prezident USA odstoupil od klimatické dohody, ovšem to bylo především proklamativní gesto bez většího efektu, protože svět si vážnost situace uvědomuje.
Exodus spolupracovníků
Nenáviděný systém zdravotní péče Obamacare se však Trumpovi zrušit nepodařilo. Pro změnu zdravotního pojištění nedokázal najít dostatečnou podporu ani ve vlastní notně rozhádané straně, kde jsou vedle konzervativních evangelikálů i pragmatičtí liberální matadoři, kteří vědí, že si nesmí odradit voliče, když se letos volí celá sněmovna. Trumpovi se nepodařilo protichůdná křídla sjednotit. Politika potřebuje vyjednávací schopnosti a umění kompromisů, jež lidé tíhnoucí k řízení státu jako firmy postrádají nejen v ČR ale i v USA.
Trump byl mnohem úspěšnější v tom, jak na sebe upozornil v médiích neustálým tweetováním, kdy jedny haněl a druhé vyzdvihoval, což situaci vyhrocovalo ve chvíli, kdy by se hodila uhlazená zákulisní jednání. Jak řekl Miloš Zeman, politika je řemeslo a je nutné se je naučit. Bohužel, ani lidi v Trumpově týmu neměli patřičné zkušenosti a chyběli v něm odborníci, takže se Bílý dům zpočátku dopouštěl mnoha lapsů a obměny přišly dříve, než si kdokoli dokázal představit. Už po pár dnech se poroučel bezpečnostní poradce Michael Flynn, který zatajil schůzky s Rusy, v červenci odešel i mluvčí Bílého domu Sean Spicer a o měsíc později i hlavní stratég Steve Bannon, bývalý šéfredaktor serveru Breitbart, okolo kterého se soustředila ultrapravice a rasisti, kteří po nástupu Trumpa k moci na jaře nebývale ožili.
Trump neznejistěl jen Spojené státy, které byly rozdělené už před volbami, ale svým přístupem naneštěstí rozkýval mezinárodní politickou scénu. Především znepokojil evropské spojence v NATO, když opakovaně odmítal potvrdit alianční článek pět o vzájemné ochraně a chtěl podmiňovat pomoc napadeným zemím tím, kolik dávají na obranu. To v žádném případě neznamená, že by členské země neměly plnit své závazky co se týká výdajů na obranu a je dobře, že je k tomu tlak USA přiměl. Ovšem říkat něco podobného v době rostoucí agresivity Ruska je chyba. Nic neudělá Moskvě větší radost než rozklížené NATO.
V Sýrii sice Trump ukázal svaly, když po chemickém útoku v Chán Šajchúnu vypálil na syrskou leteckou základnu Šajrát padesátku střel s plochou dráhou letu tomahawk, což ukázalo, že se opravdu nebojí použít síly, ale situaci v oblasti to nijak nezměnilo. Osud Islámského státu byl zpečetěn ještě před jeho nástupem, i když obtížná likvidace posledních ohnisek odporu trvala skoro celý rok. A moc Bašára Asada ani pozice Ruska v Sýrii Trump neoslabil.
Gesto v podobě uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele sice zlepšilo notně pošramocené americko-izraelské vztahy, ale současně vyvolalo velké protesty Palestinců a řady arabských zemí. Opět ukázalo na rozdílné postoje USA a EU. Evropské země pohlížely na Trumpa s jistým despektem a obavami umocněnými sporem okolo článku pět NATO, které americký prezident ze své pozice muže číslo jedna nedokázal překonat. Navíc měnil plány a byl náladový, jako když nedávno zrušil avizovanou návštěvu Británie, která byla jeho hlavním evropským partnerem, jenže v otázce Jeruzaléma zastává jiný postoj. Přijetí se u něj nedočkal ani český prezident, který mu přitom dával najevo jistý obdiv.
Americký prezident také zbytečně vyhrotil korejskou krizi, kdy jeho opakované výhrůžky přispěly k další eskalaci napětí, které hrozilo přerůst ve válku, jež by mohla být i jaderná. Slovní přestřelky s obskurním režimem jsou kontraproduktivní. A to, že nakonec Pchjongjang začal jednat, rozhodně není výsledkem Trumpovy tvrdé politiky, byť k tomu také mohla přispět. A nelze zapomínat, že KLDR začala jednat poté, co dokázala otestovat mezikontinentální balistickou raketu a vodíkovou pumu.
Stejně nebezpečná byla i Trumpova kritika smlouvy s Íránem, která sice není nic moc, ale je pořád lepší mít íránský program pod kontrolou než bez ní.
Trump také nedokázal zastavit čínskou expanzi v Jihočínském moři, na které si klade Peking nároky a kde dál buduje základny na umělých ostrovech. I hrozby Číně kvůli dumpingu a podhodnocenému jüanu vyzněly do prázdna a jeho odklon od globální provázané ekonomiky k ochraně národních zájmů působí kontraproduktivně. V dnešní době stojí mezinárodní obchod na multilaterálních smlouvách a kdo z nich odchází, ten nakonec škodí především sobě, i když na ně mnohdy pracující jednotlivých zemí doplácejí.
USA vystoupily z Transpacifické smlouvy TPP, což však jen znejistělo její zbylé signatáře, takže si začali hledat jiné partnery. Odejdou-li USA ze (severo)americké dohody NAFTA, znejistí to především dlouholetého spojence Kanadu a zkomplikuje situaci americkým firmám, které přenesly část výroby do Mexika.
U ledu samozřejmě zůstala Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA TTIP, jejíž dojednání ale stejně vázlo.
Trump navíc rozptyloval svou pozornost margináliemi, jako je ta, že někteří hráči amerického fotbalu nestojí při hymně, ale kvůli černošským obětem policejního násilí si při ní klekají. Což je banalita, která může pobouřit jen paranoidní diktátory snažící se kontrolovat vše, zatímco pragmatičtí politici nad tím mávnou rukou.
Ukázalo se, že Trump je pořád tou televizní hvězdou, kterou na čas byl, potřebuje být neustále ve světle reflektorů a chová se, jako by se volby teprve měly konat.
I když to na první pohled není tak patrné, více než Ameriku ale proměnil rok vládnutí samotného Trumpa. Sice se dál chová jako neřízená střela a pořád si nevidí do úst, jedná impulsivně, zuřivě tweetuje, ale už se poučil, že bez kompromisů a jednání se politik neobejde. Ukázal to už v případě vytoužené zdi na hranicích s Mexikem, na kterou potřebuje získat v první fázi tři miliardy. Spojil její s osud s tématem nezletilých migrantů, kteří vstoupili nelegálně do USA a za Obamy získali ochranu. Nyní už nabízí obchod typu: já ustoupím od jejich deportací za to, že bude zeď. A při vyjednání nových podmínek NAFTA chce dosáhnout, aby náklady na zeď platilo Mexiko. Pochopil taky, že ve svém týmu musí mít schopné lidi.
Teprve další rok ale ukáže, jak moc se poučil. Uvidí se to hned při jednáních o rozpočtu. Trump totiž stejně jako Obama čelí nebezpečí, že federální rozpočet bude bez prostředků.