Článek
„Moje země je i tvoje země,“ ujišťuje trojici švédská dívenka. Následuje překlad jejích slov do hlavních „uprchlických“ jazyků. Ve stejné době zveřejnili Švédští demokraté – politická strana, která se staví proti imigraci – krátké videoposelství. Po záběrech vypálených aut a skupin poflakujících se migrantů si divák mohl na obrazovce přečíst: „Peníze nejsou, nebude blahobyt, pracovní místa, domy, byty. Vítejte ve Švédsku!“
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Země tří korunek teď hledá zlatou střední cestu mezi dvěma krajnostmi: bezbřehou, řeklo by se až pošetilou vítací vstřícností v podobě tance na louce a úplným odmítáním v duchu krajní pravice.
Práce je, ale…
Henk Noback získal nové zákazníky. Na pět miliónů švédských korun (13,5 mil. korun) odhaduje šéf firmy Marakniv, výrobce loveckých a turistických nožů, přírůstek obratu v roce 2016 v Saúdské Arábii, Íránu, Turecku, Egyptě a Iráku. „Letošek se rýsuje ještě nadějněji. A to díky Bašárovi. Rozumí tamním trhům znamenitě,“ libuje si.
Iráčan Bašár Mustafa dorazil v září 2015 jako uprchlík do města Mora asi 350 kilometrů severně od Stockholmu. S Nobackem se seznámili o dva měsíce později po hokejovém zápase, na nějž majitel nožířské firmy pozval obyvatele střediska pro uprchlíky. Povídali si a Švéd mu nabídl šestiměsíční praxi. Bez nároku na mzdu, což švédské zákony připouštějí.
Vyloučených zón přibývá
Bašár získal pracovní povolení a byl šikovný – vypracoval se na manažera exportu do arabského světa. Stejně jako on se loni na trhu práce uchytilo dvacet tisíc běženců.
Nalezení práce pro přistěhovalce přesto zůstává oříškem, který musí Švédové rozlousknout. Téměř 95 procent nově vytvořených pracovních míst v zemi totiž vyžaduje přinejmenším středoškolské vzdělání. Přitom třetina azylantů, zejména žen, má za sebou méně než devět tříd základní školy. Dohody o mzdách mezi odbory a zaměstnavateli uplatnění nekvalifikovaných příchozích zrovna nenahrávají: masový příjezd uprchlíků nebo lidí, kteří se za ně úspěšně jen vydávají, rozpor pochopitelně jen přiostřil.
Oficiálně vyhlašované začleňování azylantů do švédské společnosti se neodehrává bez potíží. V důsledku několika předcházejících imigračních vln se část Švédů raději přestěhovala na lepší adresy. Někteří Seveřané včetně seniorů dokonce zamířili do zahraničí.
Švédsko se nikdy nevrátí k masové imigraci, kterou jsme měli na podzim roku 2015. Nikdy
Dnes je stockholmské předměstí Tensta jedním z 53 míst v zemi označovaných v policejní mluvě zjemněle jako „zranitelné“, tedy spíše vyloučené: ve skutečnosti jsou prostě ovládané organizovaným zločinem. To přináší do země, kde se po celá desetiletí nezamykaly domy ani auta, naprostý šok.
Z obav o svou bezpečnost se nedávno rozhodla z panelákového sídliště odstěhovat dokonce i Nalin Pekgulová, politička kurdského původu. „Plány dalšího rozvoje předměstí vyvolávají napětí,“ přiznává Ditte Westinová z místního úřadu. Jako bývalá policistka zná Tenstu dokonale: vždyť tu působí již více než dvě desítky let. Nicméně krátká návštěva čtvrti v policejním vrtulníku reportéru časopisu The Economist ukáže prodej drog za bílého dne a hřiště na košíkovou, kde nudící se mladiství řádí na motorkách.
Švédové si budou muset dřív či později ujasnit, jakou zemí má jejich vlast vlastně být. Blahobytná společnost, která byla pyšná na to, že s otevřenou náručí vítá ty, jež pokládá za slabé, vyloučené či ohrožené, má nyní co dělat, aby se o ně postarala. Hraniční kontroly zavedené v roce 2015 platí dál. K politice dveří dokořán se už nechce vrátit.
Zlomem se stal dubnový teroristický útok Rachmata Akilova, odmítnutého žadatele o azyl z Uzbekistánu. Unesl kamión a srážel jím chodce na rušné nákupní třídě přímo v srdci Stockholmu, přičemž čtyři zabil a 15 zranil. [celá zpráva]
„Švédsko se nikdy nevrátí k masové imigraci, kterou jsme měli na podzim roku 2015. Nikdy,“ slíbil premiér Stefan Löfven. Ještě nedávno by ale týž předseda vlády označil obdobné myšlenky rovnou za kacířské.