Poslanecká sněmovna: Jak funguje dolní komora Parlamentu České republiky

Sídlo Sněmovny je v hlavním městě Praze na Malé Straně, konkrétně na adrese Sněmovní 176/4, 118 26, Praha 1.

Poslanecká sněmovna ČR vznikla 1. ledna roku 1993 transformací z předchozí České národní rady. Druhou komorou Parlamentu je 81členný Senát, který roli horní komory plní od roku 1996, kdy proběhly první senátní volby.

Pro hlasování o běžných usneseních musí mít Sněmovna minimálně třetinové obsazení, tedy alespoň 67 poslanců se musí účastnit hlasování. Pro schvalování usnesení je až na výjimky nutný hlas vždy nadpoloviční většiny přítomných.

101 hlasů, tedy nadpoloviční většinu všech poslanců, je zapotřebí získat např. pro přehlasování prezidentského veta zákona nebo pro vyslovení nedůvěry vládě. Pro schválení ústavních zákonů, rozpuštění Sněmovny nebo ratifikaci některých mezinárodních smluv je nutná třípětinová většina, tedy 120 hlasů.

Čtyřikrát od vzniku České republiky měl být prezident volen společným zasedáním obou komor Parlamentu. V roce 1993 však Senát (ani zamýšlený Prozatimní Senát) nefungoval, volila tak pouze Poslanecká sněmovna, zvítězil Václav Havel. Úřad obhájil o pět let později, kdy již volily obě zákonodárné komory. V letech 2003 a 2008 byl prezidentem zvolen Václav Klaus. V roce 2013 se poprvé konala přímá volba prezidenta.

Předsedkyní se na ustavující schůzi stala Markéta Pekarová Adamová (TOP 09, zvolena za koalici SPOLU). Poslanci rozhodli, že pro 9. funkční období (začínající v roce 2021) vznikne šest pozic místopředsedů.

Místopředsedové zastupují předsedkyni v pořadí, jaké určila. 1. místopředsedkyní se stala Věra Kovářová (STAN, zvolena za koalici Pirátů a Starostů a nezávislých). Přednostně zastupuje Pekarovou Adamovou v případě její absence.

Další místopředsednická místa obsadili Jan Bartošek (KDU-ČSL, zvolen za koalici SPOLU), Jan Skopeček (ODS, zvolen za koalici SPOLU), Olga Richterová (Piráti, zvolena za koalici Pirátů a Starostů a nezávislých), Jana Mračková Vildumetzová a Karel Havlíček (oba ANO). Celé vedení Sněmovny se v daném pořadí pravidelně střídá v předsedání schůzím.

Do skrutinia (procesu výpočtu zisku poslaneckých mandátů) postupují politické strany a hnutí, jež obdrží nejméně 5 % ze všech platných hlasů. Dvoučlenné koalice potřebují alespoň 8 % hlasů, větší nejméně 11 %.

V roce 2021 na základě výsledků voleb do něj postoupily dvě strany (ANO 2011 a SPD) a 2 koalice – SPOLU (sdružovala ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a Piráti se Starosty a nezávislými.

Platové náležitosti výkonu funkce poslance upravuje zákon č. 236/1995 Sb. Poslanec bez funkcí v čele klubu, výborů či samotné Sněmovny náleží v roce 2022 přibližně 90 tisíc korun měsíčně.

Koeficient, kterým se násobí platová základna, se zvyušuje v případě držení funkcí v čele sněmovních orgánů. Poslanci také náleží tzv. poslanecké náhrady. Přibližně 13,5 tisíce korun slouží k reprezentaci a stravování při tuzemských cestách.

Podle vzdálenosti poslancova bydliště či poslanecké kanceláře od sídla Poslanecké sněmovny dostávají i víceúčelovou paušální náhradu pro krytí nákladů na cestování. Dosahuje cca 33–51 tisíc korun. Detaily stanovuje uvedený zákon.

Když poslanci skončí mandát a do tří měsíců nezíská jinou veřejnou funkci upravenou tímto zákonem, náleží mu podle odsloužených let odstupné ve výši až pěti svých měsíčních platů.

Sněmovna ustavuje výbory a komise. Podle jednacího řádu je Sněmovna povinna zřídit mj. výbor mandátový a imunitní, výbor petiční, výbor rozpočtový či výbor volební. Vzniknout mohou i další, na který se Sněmovna usnese. Jejich celkový výčet a složení si lze prohlédnout zde. V rámci výborů mohou vznikat podvýbory „pro řešení konkrétních otázek“.

Sněmovna pak v rámci veřejného zájmu může zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to alespoň pětina poslanců, tedy nejméně čtyřicet osob.

Voličem je státní občan ČR, který alespoň druhý den voleb dosáhl nejméně 18 let věku.

Stejně jako při prezidentské volbě je i zde možné hlasovat na zastupitelských úřadech a konzulárních úřadech, které nejsou vedeny honorárními konzulárními úředníky.

Detailní informace o procesu přidělování mandátů stranám a jednotlivým kandidátům najdete po rozkliknutí následujícího odkazu.

Zvolen poslancem může být každý právoplatný volič (tedy státní občan ČR), který alespoň ve druhý den voleb dosáhl věku nejméně 21 let. Do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se volí podle zásad poměrného zastoupení.

Na rozdíl od Senátu se do Poslanecké sněmovny nepořádají doplňovací volby. Na uvolněné místo poslance je dosazen nejvýše postavený náhradník kandidující za stejnou stranu či koalici.

Zvolený poslanec získává mandát a imunitu, díky níž nemůže být nijak trestně stíhán ani s ním nemůže být zahájeno přestupkové řízení. Zadržet jej lze pouze bezprostředně po spáchání trestného činu, k vydání soudu musí ale dát během 24 hodin souhlas předseda Sněmovny.

Poslance není možné odvolat. Jeho mandát zaniká v případě, kdy složí slib s výhradou nebo jej odepře úplně, když se mandátu vzdá, když přijde během výkonu úřadu o volitelnost, v případě zisku funkce neslučitelné s pozicí poslance, nebo když zemře.

Automaticky zaniká mandát všem poslancům s koncem volebního období či rozpuštěním Sněmovny.

Podle Ústavy nemůže nikdo vykonávat zároveň funkci senátora a poslance, stejně tak je vyloučeno zastávat post v Parlamentu a zároveň být mj. prezidentem či soudcem. Dnem, kdy se poslanec ujme neslučitelné funkce, zaniká jeho poslanecký mandát.

Poslanec, který je zároveň členem vlády, nemůže vykonávat funkci předsedy či místopředsedy Sněmovny, nesmí být ani členem parlamentních výborů a komisí.

Ústava neumožňuje rozpustit Sněmovnu tři měsíce před koncem volebního období. Sněmovnu může rozpustit prezident, a to jen v následujících případech:

Návrhy zákonů může ve Sněmovně podat kterýkoli poslanec nebo skupina poslanců, Senát, vláda i zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (kteréhokoliv ze 14 krajů). Pokud předkladatelem není vláda, může se kabinet k návrhu zákona do 30 dnů vyjádřit.

V prvním čtení přednese navrhovatel novelu poslancům a vede se o něm obecná rozprava. Navrhovatel může žádat, aby Sněmovna návrh přijala hned v prvním čtení po rozpravě. Pokud tak Sněmovna neučiní, ale ani celý návrh nezamítne či jej nevrátí navrhovateli k dopracování, předá návrh výboru či výborům. Lhůta pro řádné projednání je 60 dnů.

Ve druhém čtení přednáší výbor (výbory) doporučení, zda má Sněmovna zákon přijmout, či nikoli. Návrh může být doplněn nebo pozměněn a vrácen výboru k novému projednání. O jednotlivých ustanoveních zákona lze jednat zvlášť. Po druhém čtení je na řadě garanční výbor. Ke každé „verzi“ návrhu zákona vydá stanovisko a doporučí pořadí, v jakém se o jednotlivých podobách návrhu má hlasovat.

Ve třetím čtení se koná další rozprava. Pokud Sněmovna nerozhodne o opakování druhého čtení, hlasuje nejdříve o návrzích na zamítnutí návrhu zákona vznesených ve druhém čtení, poté o pozměňovacích, popřípadě jiných návrzích k návrhu zákona. Poté se Sněmovna usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas.

Schválený návrh zákona je postoupen Senátu. Pokud jej schválí, do 30 dnů se k návrhu neusnese nebo vyjádří vůli se jím nezabývat, je návrh přijat. Pokud Senát návrh zamítne, Poslanecká sněmovna toto veto může přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců (101 hlasů).

Pokud Senát návrh vrátí Sněmovně s pozměňovacími návrhy, hlasuje Sněmovna nejprve o tomto znění návrhu zákona. Pokud jej neschválí, hlasují poslanci o původním znění (tom, jaké bylo odesláno Senátu). Návrh zákona je přijat, pokud jej Sněmovna schválí nadpoloviční většinou všech poslanců (101 hlasů).

Přijatý zákon míří k prezidentovi. Ten ho může do 15 dní ode dne, kdy mu byl postoupen, vrátit Poslanecké sněmovně. Pokud tak učiní, následuje hlasování. Prezidentovo veto mohou poslanci přehlasovat, pokud se pro zákon vysloví nadpoloviční většina (101 poslanců). V takovém případě je zákon vyhlášen, jinak není přijat.

V situaci, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, může předseda Poslanecké sněmovny na návrh vlády vyhlásit stav legislativní nouze na určitou dobu. Sněmovna poté může poté dobu zkrátit či stav zrušit.

Během trvání stavu může předseda Sněmovny na žádost vlády rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání.

V takovém případě míří návrh rovnou do výboru (výborů), první čtení neproběhne. Ve druhém může být upuštěno od obecné rozpravy (konala by se jen rozprava podrobná) a Sněmovna může rozhodnout o zkrácení řečnické doby. Třetí čtení zákona (a tedy i hlasování) může následovat bezprostředně po druhém čtení namísto stanoveného časového odstupu.

K vyhlášení stavu legislativní nouze Sněmovna přikročila například během pandemie koronaviru či při povodních.