Občanská demokratická strana. Vznik, vývoj a vedení

Klíčovou postavou vzniku a formování strany se stal Václav Klaus. Ten od prosince 1989 působil v tzv. vládě národního porozumění (druhá vláda Mariána Čalfy) jako ministr financí, stejný post držel i v další vládě po volbách v červnu 1990.

V říjnu 1990 byl Klaus zvolen prvním předsedou Občanského fóra. Nakonec se stal také jediným předsedou, neboť snaha o transformaci hnutí v politickou stranu vedla k jeho rozpadu na Občanskou demokratickou stranu (ODS) a Občanské hnutí.

ODS byla založena v dubnu 1991 na ustavujícím kongresu v Olomouci, Václav Klaus byl zvolen jejím předsedou. Zůstal jím až do roku 2002, kdy se rozhodl funkci dále neobhajovat. Poté získal titul čestného předsedy, kterého se vzdal v prosinci 2008 na stranickém kongresu jako projev nesouhlasu se směřováním strany.

Nejvyšším orgánem je každoroční kongres. V sudých letech se konají kongresy volební. Mezi kongresy řídí stranu výkonná rada, která má 22 členů zastupujících jednotlivé regiony, a předsednictvo čítající vedle předsedy a místopředsedů rovněž předsedy klubů ODS v Poslanecké sněmovně, Senátu a Evropském parlamentu.

Předsedou strany je od roku 2014 Petr Fiala. Svou pozici obhájil v letech 2016, 2018 a 2020. Před vstupem do politiky v roce 2012, kdy se stal ministrem školství ve vládě Petra Nečase, sedm let působil v roli rektora Masarykovy univerzity.

Volby v roce 1992 dostaly ODS do pozice nejsilnější strany. Její koalice s Křesťanskodemokratickou stranou (KDS) zvítězila a získala 48 ze 150 křesel ve Sněmovně lidu, dvakrát více než na druhém místě Hnutie za demokratické Slovensko (HZDS). ODS a HZDS se staly dominantními silami i v české, resp. slovenské části Sněmovny národů.

ODS získala křesla předsedů federální (Jan Stráský) i české vlády (Václav Klaus). Po vzniku samostatné České republiky 1. ledna 1993 pokračovala Klausova vláda ve vedení země v koalici s KDS, KDU-ČSL a Občanskou demokratickou aliancí (ODA).

V únoru 1993 proběhla měnová odluka, po níž koruna česká se stala platidlem v České republice a nahradila československou korunu, jíž se platilo i po zániku federace. Ve své knize 20 let české měny Klaus připomíná, že na odluku si dnes nikdo nepamatuje, protože měna byla rozdělena bez katastrofických následků, životy obyvatel změna nijak nezasáhla.

Během vlády ODS probíhala v ČR rozsáhlá privatizace. Období transformace země v 90. letech pod taktovkou ODS je hodnoceno zároveň jako úspěšný přechod od plánovaného k tržnímu hospodářství, ale také jako éra poznamenaná častými aférami ekonomické kriminality.

V roce 1996 Klaus podal oficiální přihlášku České republiky ke vstupu do Evropské unie.

Ve sněmovních volbách v roce 1996 ODS rovněž zvítězila a Klaus zůstal předsedou vlády, pravicová koalice však držela jen 99 poslaneckých křesel ze 200. ODS tak vyjednala toleranci vlády sociální demokracií, ČSSD na oplátku získala funkci předsedy Poslanecké sněmovny, zastal ji Miloš Zeman.

Ve stejném roce se konaly první volby do Senátu, volilo se všech 81 členů horní komory, avšak jen třetina na standardní šestileté období. Další třetina byla volena na čtyři roky, jedna třetina na dva roky. ODS se díky zisku 32 křesel stala nejsilnější stranou v horní komoře Parlamentu.

Zpomalení ekonomiky a přijímané tzv. úsporné balíčky vedly k propadu obliby vlády u obyvatelstva. Personální obměny vláda ustála, když její žádost o opětovné vyslovení důvěry byla v červnu 1997 vyslyšena nejtěsnější většinou 101 hlasu.

ODS tehdy čelila tlaku kvůli podezření z nelegálního financování, Klaus byl rovněž terčem dlouhodobé kritiky ze strany místopředsedy ODS a ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece. Ten se později vzdal svých funkcí i poslaneckého mandátu. Z vlády odešel i další člen ODS – ministr vnitra Jan Ruml. Místopředseda vlády Ivan Pilip vyzýval Klause k podání demise.

Událostem se začalo přezdívat Sarajevský atentát, neboť v té době se Václav Klaus nacházel na oficiální návštěvě v Sarajevu. Klaus podal demisi vlády a 2. ledna 1998 jmenoval prezident Václav Havel poloúřednickou vládu vedenou guvernérem ČNB Josefem Tošovským.

Klaus odmítal obvinění z korupce. Na mimořádném sjezdu ODS byl opět zvolen předsedou díky vítězství nad Janem Rumlem. Vnitrostranická opozice se odštěpila a seskupila do Unie svobody, jíž byl Ruml zvolen předsedou.

V červnu 1998 se konaly „předčasné“ volby, v nichž zvítězila ČSSD a vyjednala tzv. opoziční smlouvu, která umožnila existenci menšinové vlády ČSSD s podporou ODS. Ta na oplátku získala křesla předsedů obou komor Parlamentu i vedení některých kontrolních orgánů. Václav Klaus se tak přesunul do čela Poslanecké sněmovny, naopak Miloš Zeman stanul jako předseda vlády.

V roce 2002 ODS opět ve sněmovních volbách obsadila 2. místo za ČSSD, vedení strany dalo své funkce k dispozici. I předseda Václav Klaus se rozhodl ve funkci nepokračovat a soustředit se na prezidentské volby v příštím roce. V nich byl zvolen a stal se 2. prezidentem ČR. Novým předsedou ODS se stal Mirek Topolánek.

Pod jeho vedením ODS ovládla volby do Evropského parlamentu v červnu 2004, šest týdnů po vstupu České republiky do Evropské unie. Získala 30,04 % hlasů a devět z 24 rozdělovaných mandátů.

ODS zůstala ve Sněmovně v opozici až do roku 2006. V červnu zvítězila ve volbách do Sněmovny a Topolánek se stal premiérem, v říjnu v senátních volbách jako první strana v historii dosáhla na nadpoloviční většinu křesel, z 81 jich držela 42.

Důvěru Sněmovny však získala až druhá Topolánkova vláda. Koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených přitom dohromady čítala jen 100 poslanců. Dalšími stranami ve Sněmovně byly ČSSD (se 74 poslanci) a KSČM (s 26 poslanci).

Při hlasování o důvěře druhé vládě odešli ze sálu poslanci za ČSSD Miloš Melčák a Michal Pohanka. Pro vyslovení důvěry vládě byla třeba nadpoloviční většina přítomných. Odchod tzv. „přeběhlíků“ snížil počet poslanců na 198, čímž se potřebný počet hlasů pro důvěru snížil ze 101 (při účasti 200 poslanců) na 100. Vládní koalice byla přítomna v plném počtu a se 100 hlasy získala vláda důvěru.

V roce 2009 však Poslanecká sněmovna vyslovila Topolánkově vládě nedůvěru jako první vládě v historii ČR. Konec vlády, který iniciovala ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka, přitom přišel v době, kdy Česká republika předsedala Evropské unii. Pro nedůvěru se vyslovil i poslanec ODS Vlastimil Tlustý, návrh tak dosáhl na potřebných 101 hlasů. Předtím tato vláda čtyři pokusy o vyslovení nedůvěry přečkala.

Prezident jmenoval novým předsedou vlády ředitele ČSÚ Jana Fischera, jehož „úřednická“ vláda dostala důvěru a dovedla zemi až do řádných voleb v roce 2010.

Mirek Topolánek na podzim 2009 na jubilejním 20. kongresu ustál hlasy kritiků usilujících o vyvolání hlasování o důvěře předsedovi. V dubnu 2010 však odstoupil z pozice volebního lídra a následně se také vzdal předsednictví.

O šest týdnů později ODS vedená Petrem Nečasem ve volbách do Poslanecké sněmovny skončila druhá za ČSSD. Dokázala však vítěznou stranu obejít sestavením koalice s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Uskupení drželo celkem 118 poslaneckých křesel, Nečas se stal premiérem a byl rovněž na stranickém kongresu zvolen předsedou.

Nečasova vláda podala demisi v červnu 2013 po vypuknutí kauzy Nagyová. Sestavením nové vlády pověřil prezident Zeman dřívějšího poslance a mj. ministra financí Jiřího Rusnoka.

Jeho vláda však nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, ta sama podala návrh na vlastní rozpuštění, který prezident přijal v srpnu 2013.

Na konci října 2013 se konaly „předčasné“ volby. V nich zvítězila ČSSD vedená Bohuslavem Sobotkou. ODS získala 7,72 % hlasů a s 16 mandáty z ní byla až pátá nejsilnější strana v Poslanecké sněmovně. A po sedmi letech ve vládě zamířila do opozice.

Na kongresu v lednu 2014 Nečase v roli vedoucí postavy občanských demokratů nahradil Petr Fiala. Nad jeho kandidaturou mnozí kroutili hlavou zejména proto, že se stal členem ODS teprve o dva měsíce dříve.

Profesor politologie a bývalý ministr školství Fiala stál v letech 2004 až 2011 jako rektor v čele brněnské Masarykovy univerzity. Již dříve tam zakládal studijní obor i katedru politologie.

Po účasti v Nečasově vládě v roli šéfa resortu školství byl v říjnu 2013 poprvé zvolen poslancem. Tento mandát obhájil o čtyři roky později, kdy se ODS ziskem 11,32 % platných hlasů (a následně 25 poslaneckých křesel) stala druhou nejsilnější stranou.

Během Fialova vedení klesal počet členů ODS, trend však oproti době jeho nástupu do funkce zpomalil. K 31. prosinci 2013, tj. necelé tři týdny před Fialovým zvolení předsedou, čítala ODS téměř 21,5 tisíce členů. O pět let později jich zbývalo jen asi 13,5 tisíce.

V roce 2019 byl z poslaneckého klubu i celé strany vyloučen Václav Klaus mladší, syn dlouholetého předsedy ODS a exprezidenta Václava Klause. Při debatě ve Sněmovně před hlasováním o směrnici o GDPR přirovnal schvalování zákonů ve Sněmovně kvůli předpisům EU k rozhodování židovských výborů o složení transportů do nacistických koncentračních táborů.

Vyloučení ODS zdůvodnila dlouhodobým Klausovým poškozováním dobrého jména strany, veřejnými útoky na poslance strany, podporou soupeřů ODS (Ladislava Jakla za SPD v senátních volbách na podzim 2018 – pozn. red.) a mj. deklarací, že ve volbách do Evropského parlamentu nepodpoří svou stranu.

V červnu 2019 představil Klaus zakládané hnutí Trikolóra. S novým uskupením začala spolupracovat řada politiků, z poslanců například Zuzana Majerová Zahradníková, taktéž zvolená za občanské demokraty.

Na podzim 2020 ODS sestavila koalici s TOP 09 a KDU-ČSL. Pod názvem SPOLU zamířila do sněmovních voleb v říjnu dalšího roku a zvítězila ziskem téměř 28 % hlasů. Lídr koalice a předseda ODS Petr Fiala byl následně pověřen sestavením vlády. Fiala se stal premiérem.

Fialův kabinet vznikl z koalice Spolu a volebního propojení Starostů a nezávislých a České pirátské strany. Vládní strany disponovaly 108 poslanci.