ANO 2011. Vznik a vývoj politické strany Andreje Babiše

ANO si ponechává ve svém logu označení „politické hnutí“, takto je rovněž veřejně označováno svými členy a mj. i interními dokumenty (viz např. Stanovy). Odkazují na původní sdružení nazvané Akce nespokojených občanů 2011 (ANO 2011), které Andrej Babiš založil na podzim 2011.

„Cílem sdružení je spojení existujících iniciativ a všech lidí, kteří chtějí poměry v naší zemi změnit. V případě úspěchu se sdružení může transformovat v politickou stranu, kterou budou reprezentovat ti, kteří nepotřebují v politice zbohatnout nebo se zviditelnit či léčit si komplexy,“ prohlásil tehdy v rozhovoru pro Právo multimiliardář Babiš, majitel koncernu Agrofert a v té době druhý nejbohatší občan ČR.

Transformace na politickou stranu proběhla v následujícím roce, Babiš byl zvolen jejím prvním předsedou. Stanovy ve znění z roku 2018 vyjmenovávají čtyři základní hodnoty: Svoboda; solidarita a zodpovědnost ke spoluobčanům; zdravý rozum a snaha hledat řešení; rodina a soulad mezi generacemi.

Nejvyšším orgánem strany je celostátní sněm. Koná se obvykle každé dva roky. Mezi sjezdy sněmu řídí ANO výbor složený z předsednictva a předsedů krajských předsednictev.

Andrej Babiš je od založení Akce nespokojených občanů hlavní tváří tohoto politického uskupení. Rovněž dosud pokaždé na celostátním sněmu obhájil svou funkci předsedy. V této volbě neměl nikdy protikandidáta.

Již v roce 2012 vyslalo ANO šest kandidátů do senátních voleb, žádný na zvolení nedosáhl. Babiš za hlavní cíl ANO stanovil úspěch ve volbách do Poslanecké sněmovny. Po demisi vlády Petra Nečase pověřil prezident Miloš Zeman sestavením vlády Jiřího Rusnoka. Jeho úřednický kabinet však nedostal důvěru a následovaly předčasné volby v říjnu 2013. Babiš, o němž už se tehdy hovořilo víc v souvislosti s politikou než s podnikáním, vycítil naději na úspěch.

Hnutí ANO 2011 na začátku svého politického tažení angažovalo několik výrazných osobností, z nichž nejznámějšími byli politička a podnikatelka Věra Jourová, novinář a spisovatel Martin Komárek či herec a bývalý ministr kultury Martin Stropnický.

Hnutí rozjelo také masivní kontaktní kampaň, na jejímž konci byl skok v předvolebních průzkumech o několik procentních bodů vzhůru. Dva týdny před volbami, 13. října 2013, se v šetření agentury TNS Aisa ocitlo Babišovo hnutí spolu s komunisty na druhém místě za favorizovanou ČSSD.

V té době Babiš učinil další otočku: zatímco zpočátku s pokorou prohlašoval, že se těší na práci v opozici a do vlády se cpát nebude, s rostoucími preferencemi změnil názor a v zářijovém rozhovoru pro Právo už přiznal, že by se rád viděl na postu ministra financí.

Ostatní strany se do případné koalice s ANO 2011 nehrnuly. Argumentem se jim stala nevyzpytatelnost hnutí pod vedením miliardářského podnikatele, který prohlašoval, že chce stát řídit jako firmu. Mnohým v této souvislosti vyvstala před očima paralela s Věcmi veřejnými Víta Bárty. Nasnadě proto byly i dohady o tom, zda Babiš nevstupuje do politiky s cílem podpořit svůj byznys.

Ve volbách ANO, které již vyřadilo z názvu rok založení 2011, získalo 18,65 % hlasů, což jej řadilo na druhé místo za vítěznou ČSSD (20,45 %). Babiš byl umístěn na první místo pražské kandidátní listiny. Díky zisku téměř 19 tisíc (19,62 %) přednostních hlasů od voličů strany získal poslanecký mandát jako nejsilnější kandidát své strany v Praze.

Sociální demokraté nezískali dostatečnou podporu pro vytvoření menšinové vlády s podporou KSČM, a tak se účast ANO ve vládě ukázala nezbytnou. Jedinou životaschopnou koalici mohly utvořit ČSSD, ANO a KDU-ČSL.

Během povolebních jednání zazněla i představa, že by ANO díky zisku 47 mandátů (jen o tři méně než ČSSD) mohlo získat i funkci předsedy Sněmovny. Babiš odmítal spekulace, že by mohl post sám obsadit. Předsedou se nakonec stal Jan Hamáček (ČSSD).

Pochybnosti o Babišově minulosti zkomplikovaly vyjednávání o vládě. Automaticky se předpokládalo, že by ministr měl mít lustrační osvědčení. To ale Babiš neměl a ani nemohl mít, jelikož v té době probíhal na Slovensku soudní spor o jeho údajné spolupráci se Státní bezpečností. Spekulovalo se o možném zrušení lustrací. Proti tomu se vyslovila KDU-ČSL.

Na lustračním osvědčení trval i prezident Miloš Zeman. Nakonec se rozhodl, že vládu jmenuje i bez něj, pokud projde v prvním čtení služební zákon. To se také stalo. Politici se nakonec shodli na tom, že nový služební zákon lustraci po ministrech nebude vyžadovat.

Vznikla vláda sociální demokracie, ANO a lidovců, prezident Zeman ji jmenoval v lednu 2014, rekordních 95 dnů po konání voleb. V únoru jí Sněmovna udělila důvěru. Vládní strany držely celkem 111 poslaneckých mandátů z 200.

Ze 17 ministerských křesel strana v kabinetu Bohuslava Sobotky (ČSSD) získala šest. Babiš se stal ministrem financí a prvním místopředsedou vlády. Martin Stropnický obsadil post ministra obrany, Helena Válková resort spravedlnosti, Antonín Prachař měl na starost dopravu, ministrem životního prostředí byl jmenován Richard Brabec. Věra Jourová převzala ministerstvo pro místní rozvoj.

Předseda Babiš byl z vlády odvolán v květnu 2017 po několikaměsíčních vládních dohadech kvůli kauze Babišových nejasných zdrojů příjmů použitých pro nákup nezdaněných korunových dluhopisů Agrofertu.

V roce 2014 ANO zvítězilo ve volbách do Evropského parlamentu se ziskem 16,13 % platných hlasů a obsadilo 4 z 21 křesel za Českou republiku.

V roce 2016 otřásla hnutím kauza Čapí hnízdo, která zahrnovala jak Andreje Babiše, tak prvního místopředsedu hnutí Jaroslava Faltýnka. Podle obvinění dotaci určenou malým a středně velkým firmám čerpal koncern Agrofert skrze nastrčenou malou firmu, čímž měla vzniknout škoda téměř 50 miliónů Kč.

Poslanecká sněmovna v srpnu 2017 obdržela žádost Policie ČR o vydání obou mužů k trestnímu stíhání, které bylo po volbách v roce 2017 přerušeno, neboť oba opět získali poslaneckou imunitu. V lednu 2018 je poslanci vydali podruhé.

V listopadu téhož roku Senát přijal usnesení, podle něhož by Andrej Babiš neměl zůstávat ve vládě po dobu vyšetřování podezření z dotačního podvodu. Pro znění usnesení se vyslovila i většina tehdejšího senátorského klubu vládní ČSSD (7 hlasů ze 13 členů, přítomno bylo 10 senátorů klubu).

V roce 2019 bylo trestní stíhání zastaveno, ale brzy se opět rozjelo nanovo. Předseda vlády dál čelil stíhání z dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU, za což hrozí až desetiletý trest. V lednu 2023 byl nakonec Babiš zproštěn obžaloby.

V říjnu 2017 ANO zvítězilo ve volbách do Poslanecké sněmovny ziskem 29,64 % hlasů. V dolní komoře obsadilo 78 míst, zatímco druhá nejsilnější ODS získala 25 poslaneckých mandátů.

Andrej Babiš byl pověřen sestavením vlády, jeho první kabinet důvěru nezískal, pro důvěru hlasovali pouze poslanci ANO. Od ledna 2018 tak probíhala další jednání o podobě vládní koalice.

27. června, více než 5 měsíců poté, co kabinet nezískal důvěru, pověřil prezident Zeman Babiše podruhé. Vytvořená koalice ANO a ČSSD podporovaná komunisty získala důvěru v červenci, téměř 9 měsíců po volbách.

Stačilo však jen několik dní na to, aby vláda i hnutí ANO musely řešit první skandál s opisováním v diplomové práci ministryně spravedlnosti Taťány Malé za ANO. Ta nakonec 9. července, pouhých 13 dní po jmenování, kvůli podezřením rezignovala. Skandál se nevyhnul ani ČSSD, jen o týden později kvůli stejnému obvinění z plagiátorství opustil vládu ministr průmyslu a obchodu Petr Krčál.

Vláda se během tohoto volebního období musela vyrovnat s krizí kolem pandemie covidu 19.

Na vítězné vlně se ale hnutí nesvezlo v následujících volbách, kdy jej porazila koalice Spolu tvořená ODS, TOP 09 a KDÚ-ČSL. Lídrem koalice byl Petr Fiala (ODS), který se stal následně premiérem a nahradil tak ve funkci Andreje Babiše. Babiš následně kandidoval na prezidenta ve volbách 2023, ve 2. kole jej ale porazil Petr Pavel.