Michael Ballack slaví pětatřicetiny

Budoucí držitel mnoha kolektivních i individuálních trofejí přišel na svět 26. září roku 1976 v nejvýchodnějším městě východního Německa v Görlitzu, česky Zhořelci. Ještě jako malý se ale s rodiči přestěhoval do města s malebným názvem Karl-Marx-Stadt (dnes Chemnitz), kde také poprvé přičichl k fotbalu.

V tamním druholigovém klubu FC Chemnitz podepsal první profesionální smlouvu a 4. dubna 1995 v jeho dresu poprvé vyběhl na trávník. Neunavitelný střední záložník měl na zádech číslo 13, které ho s jedinou výjimkou provází všemi kluby až dodnes. Už za rok si běhavý a silný talent vysloužil místo v německé reprezentaci do 21 let. Zanedlouho si ho všiml i trenér 1. FC Kaiserslauternu Otto Rehagel a přetáhl ho do svého týmu. Ballack se tak z východního okraje Německa stěhoval až téměř na jeho západní hranice.

Kaiserslautern byl v sezóně 97/98 opravdovým zjevením Bundesligy. Rok předtím vyhrál druhou nejvyšší německou soutěž a hned v následující sezóně vyhrál titul v první lize. Jedenadvacetiletý Ballack byl u toho, a protože se v následujícím roce stále zlepšoval a Kaiserslautern naopak ze slávy ustupoval, přestoupil v lednu 99 jako dvaadvacetiletý za 4,1 miliónu eur do Bayeru Leverkusen.

V tomto týmu strávil tři úspěšné roky, během nichž si připsal 30 branek, a trvale se dostal i do německé seniorské reprezentace. Na druhou stranu si Ballack vybral i hodně smůly. V roce 2000 Leverkusenu stačila v posledním kole remíza k titulu, ale byl to právě Ballack, kdo vlastním gólem zařídil jeho prohru. V roce 2002 se zase jen vinou hloupého taktického faulu v semifinále mistrovství světa proti Jižní Korei a následné žluté kartě nemohl zúčastnit finálového zápasu s Brazílií, a Němci možná i proto ve finále prohráli 0:2.

Především právě díky skvělým výkonům na mistrovství světa, začínal být Ballackovu talentu malý i Leverkusen. V Roce 2002 si na něj brousil zuby i Real Madrid, ale Michael se rozhodl zůstat doma a podepsal největšímu německému klubu Bayernu Mnichov. Ten za něj zaplatil přes 12 miliónů eur a investice se mu rozhodně vyplatila. Vždyť hned v první sezóně s Ballackem suverénně vyhrál ligu i pohár. V jeho finále se střetl s Kaiserslauternem a Ballack dal svému bývalému klubu dva ze tří gólů.

V Bayernu Mnichov vydržel Ballack čtyři sezóny a po celou tu dobu tu byl základním stavebním kamenem slavného týmu. Mezi lety 2002 a 2006 nastřílel v Bundeslize 44 branek, stal se kapitánem německé reprezentace, třikrát byl mistrem ligy a třikrát byl zvolen německým fotbalistou roku. Není divu, že se o něj v roce 2006 zajímaly kluby jako Manchester United, Real Madrid nebo AC Milán. Ballack se nakonec i kvůli rozepřím s manažery Bayernu rozhodl z Německa skutečně odejít a 15. května kývl na nabídku rozjeté anglické Chelsea.

V Anglii dostal svoji oblíbenou třináctku a hned při jednom z prvních zápasů uviděl v zápase s Liverpoolem svoji premiérovou červenou kartu v životě. Naštěstí nemusel příliš dlouho čekat ani na první góly a brzy se stal klíčovým hráčem týmu. Ve své první sezóně vyhrál FA Cup i Carling Cup, což byl pro Chelsea velký úspěch.

V roce 2007 však Ballacka výrazně přibrzdilo zranění kolena, kvůli kterému si nezahrál osm měsíců. Po návratu se mu ale i přes řeči mnoha pochybovačů podařilo vrátit do základní sestavy Chelsea a v některých zápasech byl dokonce i kapitánem. Během dalších dvou let sice již nedával tolik gólů, ale stále byl velmi platný jako zkušený záložník a hrál důležitou roli v řadě zápasů Premier League i Ligy mistrů. Tomu, aby své zkušenosti přenesl i do národního týmu během mistrovství světa v Jižní Africe v roce 2010, bohužel zabránilo opět zranění, kvůli kterému na mistrovství vůbec nebyl.

V Anglii hrál Ballack až do 25. června 2010. V Chelsea se nedohodl na prodloužení smlouvy, a tak se vrátil do rodného Německa. Pětatřicetiletý ženatý otec tří dětí hraje dodnes v Bayeru Leverkusen.